 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Zdravotnictví pro zdravé
|
Kroky naší současné vlády v oblasti zdravotnictví lze jen těžko považovat za občansky přínosné, rozhodně nejsou křesťanské, ale mnozí občané při nich asi zezelenali. Barevná kombinace vládních partají připomíná vlajku jihoafrického království Lesotho a naše zdravotnictví jako by se ztrácelo v hluboké buši. Zatímco v Lesothu jsou si ovšem vědomi, že zdravotnictví je třeba lidem spíše zpřístupňovat, naše vláda se snaží dosažitelnost zdravotních služeb co nejvíce ztížit. Je to prý proto, že Češi chodí moc k doktorům a mezi jejich oblíbenou zábavu patří polehávat v nemocničních pokojích. Napsané to vypadá jako psychopatický blábol, protože stát ve frontách u doktora a být nedej Bože hospitalizován v některém z ústavů pro prostý lid není žádný med. To ovšem naši vládci ani jejich experti ze státní správy nevědí, protože mohou využívat nadstandardních zařízení, a myslí si, že takový luxus mají všichni.
Nesetkáme se samozřejmě s hlubším rozborem toho, proč je vlastně tak vysoká nemocnost. Je to tím, že lékaři jsou placeni za výkony a nikoli za to, že mají zdravé pacienty – drahé léčení místo levnější prevence? Dávají Češi přednost hospitalizaci před ambulantní léčbou, nebo je zájmem mít co nejvíce lidí v nemocnicích, aby za ně bylo možno inkasovat platby? Jsou návštěvy u obvodního lékaře a následné posílání ke specialistům výmyslem pacientů? Jsou další a další vyšetření v zájmu inkasujících specialistů, nebo jsou Češi bandou flákačů, kteří milují čekárny lékařských ordinací a lůžková zařízení nemocnic?
Pro vládu dlouhých nožů pana Topolánka je to jasné, pacienti, zvláště ti opravdu nemocní, jsou „černými pasažéry“, které je třeba dostat z kola ven. Cestou má být zpoplatnění služeb, které v největší míře zasáhne ty nejohroženější skupiny obyvatel, rodiče samoživitele, rodiny s dětmi a důchodce. Tyto skupiny mají dle vlády zaplatit osmdesát procent vybraných poplatků. Z nedávné zkušenosti naší rodiny vím, jak je těžké se vymanit z pařátů neúměrně dlouhé hospitalizace po narození dítěte. Každý z nás si dovede představit, jak vedeme debatu s doktorem specialistou, že danou věc chceme řešit ambulantně, že chceme méně co nejlevnějších léků. Taková představa je na hony vzdálena realitě českého mačistického zdravotnictví.
Přes to všechno je většině z nás jasné, že zdravotnictví potřebuje reformu. Problémy ovšem nevyřeší zpoplatnění slabých příjmových skupin při konzervaci stávajícího, na výkony a „produkci pacientů“ orientovaného zdravotnictví. Nadužívání léků nevyřeší další platby, protože farmaceutické firmy budou dál prosazovat své zájmy mezi lékaři a ti budou dál předepisovat nesmyslná množství léčiv. O tom se ovšem nemluví, protože tlak nadnárodních farmaceutických koncernů je silnější než zájem voličů.
Jaký je tedy celkový záměr širokého zpoplatnění zdravotní péče? Z žádných materiálů se nedovíme, jak by vybrané poplatky měly zlepšit celkovou zdravotní péči. Vypadá to, že hlavním výstupem celého projektu bude finanční příjem, nikoli však zlepšení, otevření a modernizace – morální i technická – českého zdravotnictví. Více peněz z poplatků bude znamenat spíše více mramoru v sídlech pojišťoven a v kancelářích farmaceutických firem, než vlídnější zacházení v nemocnicích.
Nejzásadnější otázkou ovšem u reformy zdravotnictví stejně jako u reformy daňové zůstává, proč se vlastně nedostává financí v našem systému. Prosté vysvětlení spočívá v dobře utajovaném faktu přesunu daňového zatížení. To se totiž od první poloviny devadesátých let přesouvá zásadním způsobem z právnických osob na osoby fyzické. Jednoduše řečeno, firmy platí stále méně daní a větší část daňové zátěže tak zůstává na zaměstnancích. Po komunismu pro nomenklaturní aparátčíky přišel komunismus pro bohaté a dotace chleba byly nahrazeny jeho vyšším zdaněním a zavedením finančních i daňových pobídek pro nadnárodní firmy. Zvýšené zdanění základních potřeb, zpoplatnění zdravotnictví a snížení daňové zátěže pro nejvyšší příjmové skupiny jsou pokračováním tohoto trendu. Vláda v barvách Lesotha přináší pokus nastolit ve společnosti neoliberální řád džungle. Sežráni budou rodiny s dětmi a senioři.
1.5.2007
Autor: Tomáš Tožička, spolupracovník redakce LN
Zdroj: Literární noviny 2007-18 na straně 1.
-  -
|
| |
|
|
