 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Ad - Poplatky pacientů
|
Jak moc platí pacienti v zahraničí? Nebudeme na tom mnohem hůře než jiné země? Nenechme si namluvit od Ministerstva zdravotnictví (MZ ČR), že ve světě existuje např. 25procentní spoluúčast pacientů, ve skutečnosti v daných zemích platí pacienti v solidárním systému např. jen tři či čtyři procenta oproti celkovým výdajům na zdravotnictví. Podle našich poznatků lze říci, že MZ ČR silně zkresluje informace o zdravotnictví ve světě. Průběžně sledujeme úřední informace o zdravotnictví v zahraničí, např. v databázi WHO (Světové zdravotnické organizace) se lze přesvědčit o tom, že naši politici lidem neříkají vždy pravdu, pokud jde o finanční zatížení pacientů.
Ve zprávách jednotlivých zemí pro WHO si lze např. povšimnout různě vedených statistik, po hlubším studiu je jasné, že státy často pod platbami občanů směšují poplatky "vynucené" zákonem s platbami dobrovolnými, takže celkové procento plateb pacientů vyjde jako vyšší, ovšem pokud jde o platby za "nutnou" péči, pak v řadě zemí pacient buď neplatí nic, nebo jen velmi málo. V některých zemích je část obyvatelstva pojištěna soukromě (např. v SRN, Řecku) a tato část pacientů má někdy vyšší soukromé platby, zatímco občané pojištění či začlenění do solidárního systému platí jen nepatrně, např. jen u stomatologických výrobků a u části léčiv – s vyjmutím nemajetných či dětí a dalších skupin z plateb. Takřka bez soukromých plateb tedy velmi dobře existují pacienti v Dánsku, Anglii, v rakouském systému solidárního pojištění pro zaměstnance (zatímco OSVČ mají v Rakousku vyšší spoluúčast), ale také např. v italské národní zdravotní službě. Poplatkům pacientů se brání i Maďarsko či část pobaltských států.
V zemích, kde existují vyšší platby občanů "z kapsy" (resp. ze soukromého připojištění či převodem z bank. účtu, protože málokdo chodí s penězi k lékaři), jako např. ve Švýcarsku či Francii, existuje vždy větší pomoc státu chudším vrstvám, tzn. chudší občané ve Francii jsou zahrnuti do státního systému, kdy neplatí žádnou spoluúčast, podobně švýcarský stát platí pojišťovnám za chudé. A v systému plateb u lékaře nebo v nemocnici jsou speciálně chráněni – zpravidla vyjmuti z poplatků lidé bez příjmů, s nejnižšími příjmy, lidé vážněji trvale nemocní, děti, těhotné, často i duševně nemocní apod. Budeme tedy pomalu jedinou "krkavčí" zemí, které takřka nikoho nechrání (nestačí osvobodit od poplatků jen příjemce sociál. pomoci, protože u nás jde o příliš úzkou skupinu, mnoho "nepříjemců" má už dnes velké finanční problémy).
Není řešením přidat stovku apod. rodinám s dětmi, protože rodinám s více nemocnými dětmi to nepomůže a u rodin se zdravými dětmi půjde o plýtvání na úkor veřejných peněz.
Chová-li se stát ke svým občanům neslušně, je třeba se naučit bránit dostupnými legálními prostředky, a to je možnost uplatnit u soudu žalobu na stát pro neplnění Listiny základních práv a svobod, čl. 31, který se týká nároku na bezplatnou zdravotní péči (není možné při pojmu bezplatná péče zatížit všechny druhy této péče poplatky), dále pro neplnění řady konvencí, které občanům zaručují rovný přístup k péči bez velké finanční zátěže, bez zhoršení kvality života apod.
Nenechme si tedy namluvit od MZ, že ve světě existuje např. 25procentní spoluúčast pacientů, ve skutečnosti v daných zemích platí pacienti v solidárním systému např. jen tři či čtyři procenta oproti celkovým výdajům na zdravotnictví. Proč právě u nás by se mělo více platit z kapsy, když vláda nesnižuje zdravotní pojištění – a naše poplatky nijak nezlepší veřejné finance, budou představovat jen soukromý zisk zdravotníků...
27.08.2007
Autor:Vladimíra Bošková
Zdroj: Boskova.bloguje.cz
-  -
|
| |
|
|
