Vítejte na ZDRAV.cz
  Hledat

Rozšířené hledání

  Menu
· Všechna témata
· Archiv
· Statistiky
  Přihlášení
Uživatelské jméno

Heslo

Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled...
  Uživatelské menu

  Bezcigaret.cz
Do nového dne
uh, uh, uh
s cigaretou
  Redakce
· Reklama
· Redakce
· Prohlášení
  Archiv html
· Adresář firem
· Zákony a vyhlášky
· Marketing pro zdraví
  Zdrav.cz

Přidat zdrav.cz
do Oblíbených položek

Ikona na Vaše stránky
www.zdrav.cz

Zdrav.cz
jako Výchozí stránka

Pátek, 21.Prosinec 2007 Články 

píše v Euru pan Kvido Štěpánek, ředitel společnost Isolit-Bravo. Na základě osobních (rodinných) zkušeností nabízí recept, jak to vyřešit, aby ve zdravotnictví byl už konečně pořádek. Jediné co schází, závěrečné zvolání „Jak snadné, milý Watsone!“. Celý text z Eura následuje.


České zdravotnictví, socialistický podnik?

Pozvánkám na různé recepce se v naprosté většině úspěšně vyhýbám. Nicméně člověk míní a situace mění. Ze setkání s ministrem Jiřím Rusnokem v Prague Business Club na podzim roku 2000 jsem si nezapamatoval víc, než dva momenty: S požadavkem na přípitek minerálkou jsem tam byl výjimkou. Vyplatilo se. Na Sokolovské na mě mávala v půlkruhu červená baterka a poprvé v životě jsem dýchal do testeru.
Druhá vzpomínka se váže k ministrovu veřejnému přiznání. "Nemám rád lékaře!" prohlásil Rusnok hned dvakrát, když se debata stočila - jako by to bylo dnes - k evergreenu zvanému zdravotnictví. Promluvil mi z duše. Také jsem neměl rád lékaře. Nic mi sice neudělali, ale prostě neměl. Upřímně - dost možná proto, že jsem měl o medicínu kdysi zájem, ale můj kádrový profil (otec prvorepublikový právník = za socialismu reakcionář) mě předem diskvalifikoval.
Člověk míní, Pánbůh mění. Přešlo sedm let a moje nejstarší dcera letos promovala v Karolinu - na doktorku medicíny. A aby toho nebylo málo, žije už pět let s přítelem, který je - lékařem. A do třetice, moje mladší dcera byla letos přijata - jistě, kam jinam - na 2. lékařskou fakultu UK. A můj syn, ač odkojen strojírenskou fabrikou, se chystá na - medicínu. Pic kozu do vozu!
To se nám to pěkně vybarvilo! Už nepoužívám Rusnokovo rčení a na zdravotnictví nahlížím také z druhé stránky. A jsem překvapen. Mnohé se mi potvrdilo, mnohé je ale zcela opačné.
Vždycky jsem si myslel, že se ve zdravotnictví plýtvá. Když objednáme zakázku u firmy, která pracuje také pro zdravotnictví, nestačíme je krotit. Jsou zmlsaní, zvyklí na měkké schvalování údajných či přímo fiktivních vícenákladů, nekontrolovatelné změny cen, nedůsledné přebírání díla.
Na lékařském pokoji jedné pražské fakultní nemocnice jsem nejdříve zakopl o sešlapaný koberec snad starší, než já, dvířka od "sektorky" z let šedesátých mi zůstala v ruce. Další vybavení pokoje? Nula. Kdybych takhle já jednal se svými lidmi ve fabrice, nezůstane mi tu ani noha.
"No a přitom, kolik bys hádal, že zaplatili za vymalování čtyřech takových kamrlíků?!" ptal se mě Honza.
"Nevím, tak osm tisíc?!" hádal jsem.
"139 tisíc!"
No comment! Tak hloupí být nemůžou, takže zbývá už jen to druhé!
Vždycky jsem si myslel, že o schopné lidi je za všech okolností a všude nouze. Řeči, že někdo šikovný nemůže sehnat zaměstnání, jsem prostě považoval za nepravdivé a účelové. Ve zdravotnictví je to ale jako ve kvantové mechanice - věci jsou často přesně naopak, než si myslíte a než je logické.
Zmíněná starší dcera Daniela zvládla medicínu s těžko uvěřitelným prospěchem 1,1, s cenou rektora a jako nejlepší z celého ročníku. Když jezdila celou zimu v šesťáku domů s depresí, že nejspíš skončí v hypermarketu na pokladně, protože o lékaře minimálně v Praze a okolí nestojí, považoval jsem to za nesmysl.
"Neumíš se prosadit!" vytýkal jsem jí a zkusil si to sám. Zjistil jsem, že pražské nemocnice řídí fantomové. Ředitelé se podle slov svých sekretářek pohybují volně v prostoru a hlavně v čase, takže jsou zcela nezastižitelní. Na dopisy zásadně neodpovídají. Dopaden přímo u sekretářky, mi jeden personální náměstek doporučil:
"Ať se dcera hlásí na pracáku!"
"A myslíte, že je to ten správný postup po šesti letech snad nejnáročnější vysoké školy s vyznamenáním?"
"Jistě, mimo obor se tam vždycky něco najde!" odpověděl mi blahosklonně. Pak se přece jen objevila jedna nabídka - fakt dobrá: "Bude pracovat normální hodiny, můžeme jí platit ale 0,1 úvazku, to je asi 800 Kč měsíčně a nebude se jí to počítat do atestace!"
Srovnával jsem stav se svojí firmou a bylo to nesrovnatelné. Já musím pracovníky - nejenom vysokoškoláky - obskakovat a stále vymýšlet, jak být pro ně atraktivní, aby mi neutekli ke konkurenci. Za podmínek, které všeobecně panují pro lékaře, by u mě nepracoval nikdo. To se týká i zodpovědnosti. Kolik chyb se udělá v průmyslovém provozu a zaměstnavatel se přes to musí přenést - je to jeho problém, jeho ztráta. (Ale kdyby šel vždy do důsledků, často by spolupracovníka ztratil. A tak raději mávne rukou - erarre est humanum!)
Služby, kdy je v pražské fakultní nemocnici lékař od pátečního rána do pondělního večera s neurčitým nárokem na spánek?! Zkuste něco takového v průmyslové fabrice a Inspekce bezpečnosti práce vám ji zavře a vás taky. A teď bych mohl pokračovat, až by už tenhle sloupek nudou nikdo nečetl.
Zdravotnictví je skutečně kvantová mechanika - tajuplné, nečekané, často postrádající logiku normální rozum.


Dokázal bych podobně zapeklitý úkol vyřešit ve své fabrice?! Co bych si počal? Tak tedy:

1. Zdravotnictví bych odtabuizoval. Nimbus, kolem lékařů vytvořený, se paradoxně obrací proti nim samotným. Budoucnost má lékař veselý, z masa a kostí, se všemi lidskými přednostmi a nedokonalostmi. Získával svoji kvalifikaci složitě a náročně, stále se vzdělává a je normální, že za ni chce také dostat dobře zaplaceno.
2. Sociální systém se musí zbavit příživníků, kteří na něm parazitují. Nebudete tomu věřit, ale v naší fabrice jsme dokázali snížit během jediného roku neuvěřitelných 13,5 % pracovní neschopnosti na 3,5 %! Stejní lidé, stejní lékaři, stejná fabrika. Jenom motivaci jsme změnili! Proč by nebylo možné daněmi zvýhodnit subjekty, které vykazují nízkou nemocnost? Proč by nebylo možné finančně znechutit zbytečné marodění? Když tohle udělají také ostatní, prodělečný sociální systém se bude topit v přebytku.
3. Zdravotní pojištění nechť zůstane povinné, ale jinak otevřeme zdravotnictví trhu. Platby za nadstandardy musí být umožněny. Lidé, kteří jedou k doktorovi v Mercedesu, si i při sociáldemokratické pseudorovnosti stejně vždy najdou cestu. Je to ale podloudné, nedůstojné a nezdaněné. Správná je oficiální možnost.
4. Zdravotnická zařízení nesmí být bezhlavě dotována.
5. Podstatně bych zpřísnil podpory v nezaměstnanosti, protože to je další bezedná díra sociálního systému. Zrušil bych předčasné důchody.
6. Nedovolil bych pojišťovnám regulovat počet praxí a ordinací. V tržním systému nechť je každému lékaři dovoleno svobodně praxe otvírat a kolik ošetří, tolik si vydělá - ať už od pojišťoven nebo přímými platbami.
7. Dnešní situace ve zdravotnictví silně připomíná stav v průmyslových podnicích za socialismu. Většina lidí tenkrát v nejlepším případě i v hlubokém soukromí mluvila o nějaké třetí cestě kombinace "výdobytků" socialismu a trhu. Téměř každý se bál, že tržní hospodářství by přineslo problémy, nezaměstnanost, drastické sociální rozdíly, bídu. Nebyla to pravda, byla to jen v nás léty komunismu vypěstovaná fixní fobie. Jenom nás tak strašili... To samé platí o zdravotnictví. Nebojme se tedy a otevřeme je trhu! Po technické stránce jsou čeští lékaři na světové úrovni a chybí jediné - aby byl systém rozumně nastaven.

21.12.2007
Zdroj: Euro
Autor: Kvido Štěpánek, ředitel společnost Isolit-Bravo


- Vytisknout stránku -

  Související odkazy
 Více z Tématu - Články