 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Nebezpečí privatizace nemocnic
|
Ministr zdravotnictví nařídil ředitelům státních nemocnic, ať připraví pro své ústavy privatizační projekty. Mají se přitom řídit zákonem o velké privatizaci z roku 1991. I když jde o nařízení, o kterém nerozhodla vláda a ředitelé ho nedostali ani písemně, přesto k němu došlo na utajené schůzce ministrova náměstka Marka Šnajdra s řediteli. Došlo k ní zcela jistě, protože ji potvrdilo i samotné ministerstvo. Součástí privatizačního projektu je mimo jiné ocenění majetku a převod na akciovou společnost. Vláda pak rozhodne, kdo akcie dostane.
Naostro začínají psát projekt v nemocnicích, které se nepočítají jako fakultní a dodejme, že do této kategorie patří pražská Bulovka, Homolka a IKEM nebo brněnský Masarykův onkologický ústav.
Pokud jde o fakultní nemocnice, ředitelé se mají zatím jen připravovat. Stále ještě existuje možnost, že se vládě podaří prosadit zákon o univerzitních nemocnicích, který by zajistil převod nemocnic na akciové společnosti. Neobsahuje přitom další kroky směrem k privatizaci. Ovšem proti zákonu jsou obě menší koaliční strany.
Ministerský mluvčí Tomáš Cikrt upozorňuje, že s privatizací dvaceti největších nemocnic v zemi se nepočítá. Jde jen o to převést je na akciové společnosti, kde bude mít všechny nebo většinu akcií stát. Pak je půjde lépe řídit.
Je to vážná situace, protože se hraje o nevratné kroky, které mohou změnit české zdravotnictví nepředvídatelným způsobem. Nebude tedy na škodu ji zlehčit.
Pozoruhodný je postup, kdy nemocnice připravují privatizační projekty a kdy ten, kdo psaní projektů nařídil, tvrdí, že o žádnou privatizaci nejde. Možná, že to tak opravdu myslí.
Ovšem přirovnejme to k oblíbené historce, kdy kavárenský švihák pozve tichým hlasem hezkou dívku domů na prohlídku sbírky motýlů. Je jasné, že sbírka motýlů je pouze záminkou, jak se s dívkou ocitnout v soukromí. Proto také zájem o motýly projeví jen dívka, která chce být naopak v soukromí s mladým fešákem.
Stejně jako zmíněná slečna nemůže věřit na sbírku motýlů, tak ani dnes veřejnost nemůže brát vážně slova, že se připravuje privatizační projekt a přitom se privatizovat nebude.
Je možné, že existují případy, kdy je fešák z kavárny opravdu vášnivým entomologem, žádná dívka mu to však věřit nebude.
Přirovnání není od věci. Muži podléhají ženám stejně snadno, jako nabídce vysokých zisků. Hodnota fakultních nemocnic se odhaduje na 40 až 50 miliard korun, možná bude ještě vyšší s přihlédnutím k lukrativním pozemkům v centru Prahy a Brna. I kdyby muži slibovali sbírku motýlů zcela upřímně a doma by dokonce nějaká byla, pokušení bývá příliš silné.
Tolik tedy zlehčující odbočka. Podle ní existují jen dvě možnosti. Skutečně jde o to, provést privatizaci co nejrychleji a za každou cenu, anebo je ministr Julínek mediálně naprosto neobratný a poskytuje svým nepřátelům tak silnou zbraň, že může ohrozit celou vládu.
Z hlediska veřejnosti je ovšem u nemocnic ještě jeden podstatný detail, který v příběhu s motýli chybí. Příprava privatizace je drahá operace a obsahuje i takové věci, jako je například audit ekologických zátěží. Otázka tedy zní, kdo a jakým právem rozhodl, že stát vynaloží částku v řádu desítek milionů.
Ministr Julínek a jeho náměstek mají pravdu v tom, že systém řízení velkých nemocnic je zastaralý a zvláště u některých z nich není možné udržet finanční kázeň. Akciová společnost skutečně může být nástrojem, jak tento pořádek zavést. Není sice jisté, že se to vždy podaří, ale možnost tu je.
Jejich postup však nebere v úvahu, v jaké zemi žijí. Pokud Julínek svůj plán uskuteční, budou nemocnice buď státní, nebo soukromé. Ovšem v Evropě je většina velkých nemocnic buď ve vlastnictví univerzit, nebo nadací, nebo jsou prostě veřejnoprávní a nepatří nikomu.
Rozumné to je ze dvou důvodů. Pokud jsou veřejnoprávní, mohou přijímat veřejnou podporu třeba ve chvíli, kdy většina občanů nebo prostě veřejný zájem žádá investice do boje s nějakou vážnou nemocí. Není také vůbec jisté, jak by fungovala spolupráce s univerzitami a výchova mladých lékařů, kdyby nemocnice byly akciovkami.
Pokud by ministr skutečně chtěl změnit české zdravotnictví na soukromý systém jako ve Spojených státech, měl by to předem říct. V každém případě by šlo o velký experiment.
Na pováženou je utajenost celé operace. Informace o privatizačních projektech unikla na veřejnost náhodou. Ponětí o tom neměli ani politici, kteří se zdravotnictvím zabývají. Tím pochopitelně rostou pochyby. Je tedy třeba přece jen skončit vážně: Otázku státních nemocnic je třeba bez odkladu řešit. Nutno však doporučit, aby se tak dělo pokud možno na veřejném fóru a aby zazněly věcné argumenty. V sázce je přece zdraví každého z občanů.
29.01.2008
Zdroj: ČRo 6
Autor: Petr Holub
-  -
|
| |
|
|
