 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Právo občanů na veřejné zdravotní pojištění
|
ODS se netají tím, že jí vadí v Listině práv a svobod zakotvené právo občanů na veřejné zdravotní pojištění, píše pí. Bošková na svém blogu… Ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek naší veřejnosti úspěšně tají, bohužel za vydatné pomoci sdělovacích prostředků, které se dostatečně nezajímají o fungování zdravotního pojištění v zahraničí, že v západních zemích velmi dobře fungují veřejnoprávní pojišťovny.
Stačí se kouknout k našim nejbližším sousedům. Německé zdravotnictví je sice o něco dražší než rakouské (je stále ještě finančně zatíženo modernizací nových spolkových zemí), ale ani SRN, ani Rakousko nemají s veřejným pojištěním větší problémy. Německé veřejnoprávní pojišťovny průběžně snižují sazby zdravotního a nemocenského pojištění, přitom každý rok dále zkvalitňují zdravotní péči, na kterou takřka neexistují čekací doby. Rakousko dokázalo udržet veřejné pojištění na nízkých sazbách, včetně velmi nízké režie veřejnoprávních pojišťoven, a přitom kvalita i dostupnost zdravotní péče v této zemi patří ke světové špičce. Spoluúčast pacientů ve zmíněných státech patří k nejnižším na světě a zejména rakouští občané si v mezinárodních výzkumech svůj zdravotnický systém nejvíce chválí. Zopakujme tedy: v SRN i Rakousku dobře fungují jak veřejnoprávní pojišťovny, tak veřejnoprávní nemocnice, včetně univerzitních.
Julínkovi tedy pro záměr převést u nás v podstatě vše do obchodní majetkoprávní formy chybějí věcné argumenty. Vyřešil to tím, že na zpracovávání nezávislých odborných analýz pro podporu své „reformy" v podstatě zcela rezignoval, což mu mj. nedávno vytkl i výbor pro lidská práva a biomedicínu, poradní orgán vládního zmocněnce pro lidská práva. Nedokonalé právní předpisy pro provozování českého veřejného pojištění i nemocnic jdou samozřejmě zkvalitnit podle zahraničních vzorů. Ministr se však rozhodl místo kultivace legislativy postavené na veřejnoprávních organizacích (které převažují nejen ve vyspělejších státech, ale i dokonce v těch méně vyspělých, jako je třeba Jižní Amerika) zavést do českého zdravotnictví monopol obchodních subjektů, byť zčásti pod názvem „státní akciovka". Česká veřejnost je zmatena, tuší, že asi vše s tou zdravotnickou reformou v pořádku nebude, ale zpravidla nemá dostatek informací pro jasný úsudek.
Ovšem například na základě studia zahraničních předpisů či informací v databázích Světové zdravotnické organizace (zprávy jednotlivých zemí o reformách ve zdravotnictví aj.) se lze přesvědčit o tom, že veřejnoprávní forma institucí je pro občany mnohem výhodnější než cokoli jiného, neboť poskytuje zástupcům občanů (pojištěnců a zaměstnavatelů) maximální možnost přímé správy svých peněz a přímé kontroly nakládání s nimi, včetně práva uzavírat a rušit smlouvy se zdravotnickými zařízeními, přímo s nimi vyjednávat podmínky pro pacienty apod. U obchodních subjektů by občané nemohli přímo ovlivnit a kontrolovat nic, museli by spoléhat na to, že jim parlament dokáže zákonem vnutit určité povinnosti a že státem určený kontrolor bude tyto povinnosti skutečně vymáhat. Porovnáváním výhod a nevýhod veřejného a soukromého sektoru ve zdravotnictví se mj. zabývají švýcarští právníci a ekonomové – jejich studie jednoznačně vyzněly ve prospěch zachování veřejnoprávních institucí (a zvláště toto své stanovisko zdůraznili u univerzitních nemocnic).
Julínek nám ovšem říká: nebojte se, akciovky budou státní! Lze však prokázat, že stát od počátku 90. let dělal v českém zdravotnictví převážně chyby, zejména koncipováním nedokonalých předpisů, absencí kontroly hospodaření pojišťoven i nemocnic, nezajištěním opravných opatření, což skončilo obrovskými dluhy s následným oddlužováním uvedených institucí na úkor daňových poplatníků (stát se zatím podílel jen a jen na dalším zbytečném zdražování zdravotní péče bez řešení její kvality a dostupnosti). Jakým zázrakem by se tedy politici a státní úředníci náhle stali lepšími hospodáři než dosud a k čemu vlastně potřebují státní akciovku? Vždyť naše legislativa v oblasti akciových společností v podstatě nic neupravuje ve vztahu ke zdravotnictví. Bez jakéhokoli vysvětlování výše naznačených otázek se Julínek zmohl zatím jen na příslib jakéhosi úplatku – občané, dostanete z privatizace pojišťoven pár tisíc korun na hrazení spoluúčasti.
Naše veřejnost netuší mnoho závažných věcí. Tou nejzásadnější je fakt, že v právně vyspělých zemích akciovky typu Julínka vůbec nevznikají, a to zejména z důvodu rizika, že státní úředníci by byli příliš úzce propojeni s podnikatelským světem (oslabila by se tím nezávislost státní kontroly). Pokud by na Západě stát zakládal akciovku s účastí státu, pak jedině s cílem zainteresovat finančně silné firmy s cílem přivést do zdravotnictví další peníze, a nikoli aby soukromé subjekty odčerpávaly veřejné prostředky, což bohužel hrozí u nás. Novináři by si měli všimnout toho, kolik miliard korun si za zády naší veřejnosti uspořily některé tzv. zaměstnanecké pojišťovny, které dlouhodobě těžily z toho, že nemocnější a chudší obyvatelstvo je pojištěno u Všeobecné zdravotní pojišťovny. Takové miliardy jsou samozřejmě velkým pokušením – Julínek vymyslí svým faktickým i potenciálním voličům z řad vedení zdravotních pojišťoven legislativu, která umožní přelít miliardy do obchodních (v prvé fázi dceřiných) společností. Ostatně i VZP v poslední době díky masivnímu oddlužování ze státního rozpočtu, růstu mezd pojištěnců a zužováním nároků pacientů (za více peněz méně léků aj.) má dnes slušný zisk, a ani ten zcela jistě nedoputuje k nemocným, protože pro ně se v chystaných nových předpisech nezlepšuje nic.
„Zajímavé" je i to, že ODS jako by zcela zapomněla na doporučení OECD, aby náš stát snižoval procentní sazbu zdravotního pojištění, která v mezinárodním srovnání patří k těm nejvyšším na světě (pokud některá země vůbec vybírá kolem 13 procent z mezd obyvatelstva, pak je do toho zahrnuto i nemocenské pojištění, na rozdíl od ČR). Shrneme-li tedy naznačené úvahy, pak lze říci: ODS chce maximálně zúžit možnost veřejné kontroly nad veřejnými prostředky kolem pojišťoven a velkých nemocnic (vymýtí například zástupce pojištěnců z dozorčích orgánů pojišťoven), ODS přes doporučení mezinárodních institucí nechce zlevnit český zdravotnický systém (neřeší nadbytek pojišťoven ani nemocnic, neřeší vysokou sazbu zdravotního pojištění). Z nějakého důvodu ODS nevěří ani na státní správu veřejných peněz (státní správci by podléhali striktnějším kontrolním mechanismům, včetně dohledu NKÚ), přitom však tato politická strana věří, že zástupci státu ve spojení s byznys sektorem začnou ze dne na den vše dělat správně. Co však znamená slovo správně? Zdravotnictví se bude dále zdražovat, protože se chystá rozšiřování spoluúčasti pacientů, zvýší se nutně režijní náklady pojišťoven (a nemocnic) v obchodní formě, což dokazují mezinárodní statistiky, protože v obchodní formě se vedle neziskových činností vždy provozují i byznys aktivity. A především – zatímco veřejnoprávní institut vylučuje přelévání veřejných peněz do podoby soukromého zisku, pod hlavičkou obchodní společnosti půjde různými způsoby odlévat část peněz pojištěnců do kapes jednotlivců. U obchodních společností nepůjde – ani soudní cestou – výrazněji regulovat režii na správu a kontrolu veřejného pojištění (a už vůbec ne na provozování přidružených podnikatelských aktivit), nepůjde tu limitovat platy zaměstnanců a vedoucích pracovníků těchto pojišťoven (v západních zemích mají platové tabulky jako veřejní úředníci), i samotné odměňování státních „dozorčích" úředníků bude moci být vyšší, než je dnes. A hlavně nepůjde snadno kontrolovat riziko nežádoucího přelévání veřejných a soukromých prostředků pod jednou střechou, což je jeden z hlavních důvodů, proč západní země tímto způsobem neprivatizují (ani pravičák Bush nesvěřil státní pojištění byznys firmám).
ODS nezastírá, že ji v Listině základních práv a svobod vadí mimo jiné právo občanů na veřejné zdravotní pojištění. Protože zatím nebyla dostatečně silná a nemohla si vynutit škrtnutí tohoto pojmu, mládenci v jejích řadách přišli na lest – ostatně pokud by šlo jen a jen o soukromé pojištění, bylo by tu přece jen větší riziko krachu bez spolehlivého jištění z veřejných zdrojů. Pokud se však podaří pojištěncům a zaměstnavatelům jejich pojištění ukrást, vyvolení podnikavci se zmocní zhruba dvou stovek miliard ročně, s nimiž se bude moci volněji manipulovat bez podnikatelského rizika (při náznaku dluhu přece bude možné rozšiřovat spoluúčast a krátit nároky pacientů). Svým způsobem jsou Julínek a jeho přátelé (všimněme si, že se ani nepokusili oslovit odborníky z ministerstev zdravotnictví civilizovaných států, aby se k české „reformě" vyjádřili, zato se sem tam ukážou mladí čeští „odborníci", kteří mj. podnikatelsky operují například na území Ukrajiny) geniálními lupiči, bohužel jim to umožňuje české nezralé prostředí – s oponenturou nepřicházejí ani novináři, ani fakulty.
Našim občanům nezbude nic jiného než čekat na volby, opravné zásahy po odchodu Julínka z funkce však naši společnost budou stát další desítky miliard. Máme v rukou i další prostředky k obraně: jednak můžeme v budoucnu oslovit ústavní soud s tím, že máme právo na veřejné pojištění a stát místo toho pod hlavičkou akciovek provozuje zastřeně soukromé komerční pojištění. Při nedostupnosti péče se lze prosoudit až do Haagu – tam už existují precedentní rozsudky, podle nichž máme právo bez majetkových rozdílů na vysoce kvalitní moderní péči podle standardu v EU (resp. podle novinek v medicíně v jednotlivých zemích EU si můžeme zajet na léčbu do zahraničí) a podle Paktu o sociálních právech máme právo na dostupnost péče bez významnějších finančních problémů (placení ve zdravotnictví nám nesmí výrazně zhoršit rodinnou situaci).
12.4.2008
Autorka:Vladimíra Bošková (předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů)
Zdroj:boskova.bloguje.cz
-  -
|
| |
|
|
