 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Čtvrtek, 15.Květen 2008
|
Články
|
Poplatky u lékaře
|
Poplatky ve zdravotnictví si získaly velkou publicitu. Převážně negativní. A to navzdory skutečnosti, že jde o velmi účinný prostředek regulace poptávky po zdravotních službách. Byť přitom těží z lidské neracionality. Když hovoříme o poplatcích za zdravotní péči, musíme si uvědomit, že se nejedná o ekonomii, která se běžně učí na školách. Jaký je rozdíl?
Standardní ekonomie hlavního proudu vychází z idealizované představy "homo oeconomicus" - člověk je podle ní dokonale informované, ďábelsky inteligentní stvoření, které má všechny informace a je schopno je perfektně vyhodnotit. Pak se zcela neemotivně rozhoduje.
Jenže právě ve zdravotnictví hrají emoce, symboly a nedostatek informací mnohem větší roli než racionalita a finance. Ale zpět k poplatkům. Americká výzkumná společnost RAND provedla během let 1974 až 1982 experiment s téměř 7000 osobami. Cílem doposud nepřekonaného pokusu bylo zjistit, jak se lidé chovají v souvislosti se zdravotním pojištěním.
Základní otázka zněla: "Vede zdarma poskytovaná lékařská péče k lepšímu zdraví než pojistné plány, které vyžadují spoluúčast?" Výsledek byl negativní. Vyšlo také najevo, že největší úsporný efekt má již první dolar spoluúčasti vytažený z pacientovy peněženky.
Navíc se zjistilo, že objem lékařské péče není přímo úměrný zdraví pacientů: od určité meze má zvýšení nákladů nulový přínos pro zdraví. Zde je rozdíl mezi klasickou a behaviorální ekonomií. Otevřít peněženku je pro člověka vždy nepříjemné, i když se jedná o symbolickou částku.
Pouhý dolar je stále dostatečně silný motiv, aby svoji návštěvu lékaře ještě jednou zvážil z hlediska její nutnosti. Studie během 80. a 90. let rozpoutala diskusi o zavádění poplatků v řadě zemí. Následovaly praktické kroky. Některé státy ale vybíraly poplatky za návštěvu lékaře už dříve.
Například Švédsko zavedlo poplatky v roce 1970. Vládnoucí sociální demokracie ovšem trvala na tom, že musejí být nízké, aby nepředstavovaly problém pro chudší domácnosti. Švédské poplatky jsou od 80 do 150 švédských korun, tj. asi 215 až 405 Kč. V přepočtu podle nominálních mezd ve Švédsku a v ČR by šlo asi o 50 - 100 Kč. Výše českých poplatků, 30 Kč, tedy není velká.
Česká vláda si však neuvědomila, jak velký je v oblasti zdravotnictví význam symbolů. Ministerstvo zavedlo poplatky pro všechny pacienty s racionálním zdůvodněním, že by bylo obtížné rozlišovat pacienty s povinností a bez povinnosti platit poplatky.
Omyl! Racionalita tady nemá co dělat. V této oblasti ekonomie nepracujeme s penězi, ale se symboly a skrytými sděleními. Důsledek? Když musí platit i novorozenci, nejde o ekonomicky důležitou věc. Jde však o symbol a sdělení: "Pacient jako pa cient, nám je to fuk; lidé jsou nám lhostejní."
A je zcela jedno, že toto sdělení je nezamýšlené. Strůjci poplatků udělali chybu, když nezahrnuli do svých kalkulací lidskou povahu a vnímání symbolů. Poplatky fungují, protože "psychologické peníze" mají jinou hodnotu než peníze ve standardní ekonomii. A díky stejné psychologii jsou tak mocně nenáviděny.
15.5.2008
Autor: Pavel Kohout, autor pracuje ve společnosti Partners
Zdroj: Reflex
-  -
|
| |
|
|
