 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Úterý, 26.Listopad 2002
|
Články
|
Dluhy nemocnic
|
nejsou jenom za léky ale také za nakoupenou zdravotnickou techniku. Podle Miroslava Paláta z Asociace dodavatelů zdravotnických prostředků a technologií CzechMed dluhy nemocnic vůči dodavatelům zdravotnické techniky letos dosáhnou 1,5 miliardy Kč. V roce 2000 byly celkové dluhy nemocnic u různých dodavatelů přístrojů a materiálů pouze 751 miliónů.
Zástupci Asociace nevidí řešení současného stavu zadlužení nemocnic v jednorázovém splacení dluhů, důraz kladou především na nutno změnu systému financování zdravotnictví. „Pokud zřizovatelé nemocnic – jako vlastníci – nebudou dohlížet na jejich hospodaření, nevyhneme se tomu, že některá zdravotnická zařízení zaniknou. Dříve či později se někteří dodavatelé odhodlají postupovat i vůči nemocnicím podle obchodního zákoníku“, prohlásil Palát. Situace se patrně nezmění ani po přechodu nemocnic na kraje.
Přitom z celosvětových výzkumů vyplývá, že prostředky vynaložené na využití nových technologií ve zdravotnictví mají poměrně vysokou návratnost. Uvádí se , že každý dolar investovaný na zlepšení léčby srdečních infarktů v dlouhodobém kontextu ušetří 7 dolarů.
Čý
Poznámka: Tak jeden dolar vložený do nových technologií na léčbu infarktu se vrátí sedmkrát. Dávno se už říká, že jeden dolar vložený do prevence se vrátí čtyřikrát. Tak o co jde? Je to přeci snadné.
Autoři těchto skvělých výroků ovšem neuvádějí, že se musí zároveň pečlivě a přísně sledovat ta slibovaná návratnost. To se u nás chronicky nedělá. Peníze tečou do prevence a nikdo nezkoumá, zda to má nějaký vliv (viz například drogová převence) na chování obyvatel a zlepšení situace. Příkladů by se našlo více. Podobně je tomu i se zdravotnickou technikou. Kdysi jsem se zúčastnil malé slavnosti při uvádění jednoho přístroje do provozu v hodnotě asi 15 miliónů korun v nejmenované nemocnici. Když jsem se ptal ředitele nemocnice, kdy se investice vrátí, nebyl schopen odpovědět a ani se o to nepokoušel. Díval se na mně udiveně. Je to přeci pro zdraví? Nebo snad ne? A proč se vlastně ptám, když to platí město?
Později při skleničce šampaňského jsem stejnou otázku položil radnímu, kterého dobře znám. Ten se ke mně naklonil a důvěrně mi do ouška zašeptal: "Co blbneš Vítku, to jsme to měli dát na nějakou jinou p......u??"
Pokud se bude zacházet s veřejnými penězi podobně lehkovážně jako se zachází dosud, nejen že se nevrátí nic, ale ještě se prodělá. Konec konců toho jsme dnes svědky. Pokud se stát, respektive ministr zdravotnictví cukne, nemusí být ani na léky. Jediné řešení je v přísném dohledu na investované veřejné peníze. Lhostejno zda jsou to peníze na léky nebo přístroje nebo snad platy personálu. Pokud se peníze vydají, musí se vždy zkoumat, zda se dodáhlo zamýšleného účelu nebo ne. Nelze jen tak vydávat peníze a kojit se nadějí, že investované peníze se nám čtyřikrát, sedumkrát nebo jánevímkolikrát vrátí. Když se špatně investuje nevrátí se nic.
Čý
-  -
|
| |
|
|
