 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Co se skrývá ve zdravotnických účtech
|
Pojišťovny se zřejmě blíží k zásadní zkoušce. Mohou při ní přijít o svou důvěryhodnost, tedy v přeneseném smyslu o svůj hlavní kapitál. Objevují se totiž vážné indicie, že pojišťovny platí za zdravotní péči lépe svým kamarádům a k těm ostatním jsou naopak velmi přísné. Bude velmi těžké podezření odvrátit vzhledem k tomu, že účty pojišťoven jsou málo průhledné.
Pokud je ve zdravotnictví nějaký vážný problém, tak se dá nejlépe vysledovat na severní Moravě, kde si navzájem konkurují pojišťovny i sítě zdravotnických zařízení. Informace se tam zkrátka získávají snadněji.
Co se tedy podařilo novinářům Aktuálně.cz zjistit v účtech dvou největších zdravotních pojišťoven, tedy VZP a pojišťovny Ministerstva vnitra.
Pojišťovny nemocnicím každoročně zvyšují platby o několik procent podle toho, kolik jim dovolí ministr zdravotnictví. Do roku 2006 navyšovaly všem nemocnicím v Moravskoslezském a Olomouckém kraji zhruba o stejná procenta. Stejně na tom byly fakultní, krajské, městské a některé soukromé nemocnice. Na lepší zacházení mohly spolehnout soukromé nemocnice ze sítě Agel a rovněž soukromá Hornická nemocnice v Karviné. Ten rozdíl byl ovšem maximálně čtvrtinový a nestál tedy za řeč.
Samozřejmě nešlo o nijak ideální stav. Fakticky se jenom zvyšovaly paušální platby a pojišťovny se příliš nepletly do toho, jestli je péče v té které nemocnici efektivní. Ovšem zavést systém DRG, který by platil pokud možno spravedlivě za odvedenou péči, se dosud nepodařilo. Situace se změnila po roce 2006, kdy se ministrem zdravotnictví stal Tomáš Julínek. Popravdě řečeno jeho nástup připravil už David Rath, který jednak ovládl Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a jednak prosadil pravidlo, podle kterého o výdajích VZP rozhodují vládní politici. To se stalo zřejmě důvodem, proč pojišťovny začaly lépe platit státním fakultním nemocnicím. Na starosti je totiž má ministr zdravotnictví, který dnes pevnou rukou VZP ovládá. Totéž platí pro pojišťovnu ministerstva vnitra, kterou má pod kontrolou rovněž příslušný ministr. Příjmy státních pojišťoven se zkrátka na severu Moravy zvyšovaly zhruba dvakrát rychleji, než u nemocnic krajských, anebo městských.
To by se ještě dalo pochopit. Ministr Julínek se příležitostně zmiňoval, že chce investovat zvláště do vysoce specializované a tedy velmi drahé medicíny. Logicky tedy peníze mířily do fakultních nemocnic, kde byla už za Ratha vytvořena specializovaná centra na léčbu vážných úrazů a onkologických nemocí.
I když tady se už člověk zarazí. Kdo dal ministrům právo rozhodovat o tom, v jakých nemocnicích se mají provozovat drahé obory? Jde o veřejné zakázky v řádu desítek i stovek milionů korun ročně, proč tedy neproběhlo výběrové řízené, anebo proč se aspoň na vládní úrovni neschválila investiční strategie ministerstva a příslušným výčtem výdajů. Ovšem problém je hlubší. Stejně rychle jako u fakultních nemocnic rostly po roce 2006 příjmy výše zmíněných soukromých nemocnic. Je pravda, že u jedné z nich je vysoce nákladné kardiologické centrum, na kardiologii se však v posledních letech výdaje mimořádně nezvýšily. Pokud se člověk zeptá po důvodech rychlého zvyšování dotací, odpoví zaměstnanci pojišťoven jednoduše: Nemocnice nabízejí našim pojištěncům víc péče, proto jim také víc platíme.
Tím se ovšem nic nevysvětluje. Víc kvalitní péče by nabízely i ostatní nemocnice, kdyby jim za ni pojišťovny zaplatily. Vznikají tak vážné pochybnosti o spravedlnosti systému. Jsou přitom živeny dalšími zprávami, které upozorňují, že v rozdělování zdravotnických peněz je nepořádek. Stále platí, že v každém kraji se utratí za péči jednoho pojištěnce různé částky, které se podle krajů liší až od třetinu. Zároveň se loni ve třetím čtvrtletí zcela nevysvětlitelně o čtyři až pět miliard zvýšily výdaje VZP. Dodnes se nepodařilo zjistit, za co se peníze utratily. Východisko z prekérní situace není složité. Nastupující ministryně zdravotnictví Daniela Filipiová má k dispozici každého čtvrt roku přehled, kolik peněz pojišťovny vyplatily jednotlivým nemocnicím. Může údaje zveřejnit a případně odstranit nápadné nesrovnalosti. Pojišťovny by pak mohly pokračovat v zavádění platebního systému DRG, který by prokázal, že si své peníze zaslouží a že si dokonce zaslouží přidat. I když pro jistotu by měli začít pracovat iniciativní ministři či poslanci a zapsat tyto požadavky do zákona. Pokud by byly účty zdravotních pojišťoven aspoň tak transparentní jako státní rozpočet, všechny popsané problémy by prostě neměly šanci vzniknout.
19.02.2009
Autor:Petr Holub
Zdroj: Názory a argumenty, ČRo 6
-  -
|
| |
|
|
