V krátké historii od přelomového roku 1989
hledáme v různých rovinách vyváženost svobody a odpovědnosti jako dvě věci,
které jsou spolu propojené, ačkoli to leckdo nemímí svým jednáním a rozhodováním
respektovat. Platí to obecně a tudíž i ve zdravotnictví. Jako prchavé se ukazují
názory, vyslovované hlavně v letech 1990-1993 našimi dnes již moudřejšími
politiky, že jen sama konkurence ubrání spotřebitele před nekvalitními, avšak
hlavně nebezpečnými výrobky. Úlohu konkurence nelze podceňovat, avšak zapůsobí
obvykle pozdě: až se špatné výrobky začnou kupovat a jsou s nimi špatné
zkušenosti, nebo až se jejich nebezpečnost vyjeví ublížením na zdraví nebo
zmařením životů. Složitost řady výrobků neumožňuje, aby jejich nabyvatel
rozpoznal záludnosti, které v sobě skrývají. Již v padesátých letech se v
USA rýsovala opravdová technická revoluce v medicíně. Technika byla prostředkem,
který teprve umožnil využít řady poznatků lékařství, i základních a dlouho
známých. Obdobné vzkříšení zaznamenaly např. poznatky a postupy fyziky a hlavně
matematiky ze 17., 18. a 19. století, plně využitelné až s příchodem počítačů,
které hravě obstaraly výpočetní “rumařinu”.Americký smysl pro byznys (přijít
rychle, přijít první a inkasovat v prvním období co nejvyšší cenu za novinku, než
i přes všechny patentové ochrany příjde konkurence) nebyl příznivcem dlouhého
zkoušení vlastností a bezpečnosti nových výrobků. Tomuto problému se nevyhnuly ani
nové lékařské přístroje. Na jedné straně posedlost výrobců a obchodníků dát
něco nového a podle nich fantastického na trh, na druhé straně posedlost lékařů a
celých nemocnic být mezi prvními, kdo si novou metodu osvojí a v reklamě na své
služby použije.Potřebu chránit zdravotnictví a tím i pacienty před nekvalitními
výrobky i postupy si v šedesátých letech silně uvědomil lékař Dr. Joel J. Nobel.
Tak silně, že postupem doby vybudoval nevládní organizaci, váženou nejen v USA,
nýbrž v celém světě, organizaci, která je od r. 1988 oficiálním spolupracovníkem
Světové zdravotnické organizace. Instituce, jíž je Dr. J. J. Nobel presidentem, se
nazývá Emergency Care Research Institute (ECRI). název vyjadřuje spíše počáteční
cíle: pečovat o kvalitní nabídku a správné užívání především přístrojů
užívaných na jednotkách intenzívní péče, tedy většinou velmi důležitých pro
vitální funkce pacientů. Intenzívní medicína se začala rozvíjet právě v 60.
letech (můžeme být hrdi, že tehdejší Československo tento trend nazaspalo).V
současné době je ECRI váženým expertem a autorem řady systémů kvality v
amerických nemocnicích. Přístrojová problematika je v těchto dokumentech a návodech
samozřejmě jen částí řešené problematiky. Nicméně lékař Nobel začal sloužit
medicíně spíše na poli technickém, aby se až po desetiletích vrátil opět spíše
k medicíně.V rozhovoru pro americký měsíčník Healthcare Technology Management (HTM)
v lednu 1996 Dr. Nobel uvedl řadu i pro nás zajímavých názorů. V interview je mj.
zmínka o tom, že ECRI získala respekt mj. svojí nezávislostí.
Autor těchto řádek slyšel přímo z úst ředitele ECRI, že každý zaměstnanec
této instituce je neustále “investigován”, zda u něho nehrozí konflikt zájmů.
Zda, řečeno od plic po česku, není podplácen firmami. Zaměstnanec nebo externí
spolupracovník ECRI musí souhlasit i s kontrolou svého daňového přiznání. Jak
směšné v našich poměrech, že? Kdo by přiznával nějakou tu “bokovku”!Na
otázku, jak na ECRI pohlížejí výrobci zdravotnických přístrojů, odpověděl Dr.
Nobel historickým obrazem: "Když jsme koncem 60. let vstoupili na scénu, bylo
typickou otázkou výrobce: “Jakým právem hodnotíte naše výrobky?” Na to jsem
odpovídal:”Tímtéž právem, jakým vy je vyrábíte a prodáváte.” Patrně jsme
byli pro ně vítaní stejně jako dýmějový mor. Myslím, že jak léta plynula,
většina výrobců získala respekt nejenom proto, že jsme se vystříhávali konfliktu
zájmů, nýbrž též pro naši technickou kompetenci. Nevyhnutelně, existuje malé
množství výrobců, kteří si nás oškliví.Dr. Nobel posuzuje citlivě otázku
spolehlivosti přístrojů. Ačkoli jich tolik, vše úzce závisí na založení
uživatelů. "Můžete mít kupříkladu rutinní problémy s jistými druhy
přístrojů v klinické laboratoři", říká Dr. Nobel: "Jsou to přístroje
velmi komplikované, třeba chemické analyzátory krve. Uvědomte si, že jsou to
hybridní výrobky, s hybridní technologií, obsahující elektrické, elektronické,
hydraulické, pneumatické, kapalinové a mechanické systémy. Taková zařízení jsou
velmi náročná na údržbu. Proto má s nimi pracovat velmi specializovaná obsluha.
Postupně, jak získá praxi, problémy mizí. Myslím, že totéž lze v podstatě říci
o rentgenologických zařízeních. Jsou u nich kvalifikovaní technici a
laboranti.Jakmile ale přejdete k obecnějším uživatelům - oddělení intenzívní
péče, koronární jednotky, novorozenecká oddělení, operační sály - máte co
dělat s mnohem větším okruhem obsluhovatelů přístrojů s menší hloubkou znalostí
o nich. Mám na mysli všechny ty dýchací přístroje, infusní pumpy a tak. Ale jde o
problémy, které se vztahují k uživatelům stejně jako k technologii těchto
zařízení."Na dotaz, zda je spokojen s mechanismem trhu, Dr. Nobel uvedl, že není
spokojen s žádnou alternativou: "Jednou z nich je proces velmi kontrolovaný,
možná reprezentovaný tím, o co se pokouší FDA (pozn. red.: Federal Drug
Administration, státní orgán mající podobnou funkci jako např. náš SÚKL, avšak v
poněkud jiném rozsahu). Moje námitky k tomu se opírají o celý vývoj zdravotní
péče samotné v uplynulých 30, 35 letech. Většina našich problémů se pojí s
vládními akcemi. Zřizování příliš mnoha nemocnic. Zřizování nemocnic s
příliš mnoha lůžky. To je výsledek vládních demografických projekcí.
Hill-Burtonův program, systém pokrývání nákladů jako Medicare, problémy s
nadměrným počtem specialistů, podpora výchovy specialistů zahájená v 60. letech.
To všechno jsou přímé důsledky vládních aktivit. Takže, v tomto širokém kontextu
si myslím, že kdybychom byli operovali s typickými tržními silami, to nejhorší, k
čemu by bylo došlo ve schopnosti nemocnic, by bylo mírné zaostávání za potřebou,
tedy opak toho, co máme dnes - velký celostátní převis nabídky a přebytečnou
kapacitu.A pak, když se podíváte na oblast samotných přístrojů, musíte si ovšem
uvědomit, že vláda nasála do pumpy. Nikoliv jednoduše tak, že by platila za užití
technologie systémem pokrývání nákladů, nýbrž zcela úmyslným R&D programem,
externě a interně podporovanými programy, programy transferu technologií atd. Problém
je v tom, že zdravotníci, výrobci a konstruktéři udělali přesně to, co po nich
Kongres a obyvatelstvo chtěli, aby udělali - tedy pořádný kus rychlého pokroku. No a
nyní, když přišel čas zaplatit účet, máme velký počet kňučících." V
některých rozvojových zemích vyvíjejí úsilí spíše v oblasti farmaceutického
průmyslu, než v přístrojové oblasti, připomíná závěrem svého rozhovoru pro HTM
předseda ECRI Dr. Joel Nobel.
Ing. A. Grošpic, CSc.
je vědeckým pracovníkem IKEM |