Co je ECRI a kdo je Dr. Joel J. Nobel
A. Grošpic
marketing pro zdraví
V krátké historii od přelomového roku 1989 hledáme v různých rovinách vyváženost svobody a odpovědnosti jako dvě věci, které jsou spolu propojené, ačkoli to leckdo nemímí svým jednáním a rozhodováním respektovat. Platí to obecně a tudíž i ve zdravotnictví. Jako prchavé se ukazují názory, vyslovované hlavně v letech 1990-1993 našimi dnes již moudřejšími politiky, že jen sama konkurence ubrání spotřebitele před nekvalitními, avšak hlavně nebezpečnými výrobky. Úlohu konkurence nelze podceňovat, avšak zapůsobí obvykle pozdě: až se špatné výrobky začnou kupovat a jsou s nimi špatné zkušenosti, nebo až se jejich nebezpečnost vyjeví ublížením na zdraví nebo zmařením životů. Složitost řady výrobků neumožňuje, aby jejich nabyvatel rozpoznal záludnosti, které v sobě skrývají.

Již v padesátých letech se v USA rýsovala opravdová technická revoluce v medicíně. Technika byla prostředkem, který teprve umožnil využít řady poznatků lékařství, i základních a dlouho známých. Obdobné vzkříšení zaznamenaly např. poznatky a postupy fyziky a hlavně matematiky ze 17., 18. a 19. století, plně využitelné až s příchodem počítačů, které hravě obstaraly výpočetní “rumařinu”.Americký smysl pro byznys (přijít rychle, přijít první a inkasovat v prvním období co nejvyšší cenu za novinku, než i přes všechny patentové ochrany příjde konkurence) nebyl příznivcem dlouhého zkoušení vlastností a bezpečnosti nových výrobků. Tomuto problému se nevyhnuly ani nové lékařské přístroje. Na jedné straně posedlost výrobců a obchodníků dát něco nového a podle nich fantastického na trh, na druhé straně posedlost lékařů a celých nemocnic být mezi prvními, kdo si novou metodu osvojí a v reklamě na své služby použije.Potřebu chránit zdravotnictví a tím i pacienty před nekvalitními výrobky i postupy si v šedesátých letech silně uvědomil lékař Dr. Joel J. Nobel. Tak silně, že postupem doby vybudoval nevládní organizaci, váženou nejen v USA, nýbrž v celém světě, organizaci, která je od r. 1988 oficiálním spolupracovníkem Světové zdravotnické organizace. Instituce, jíž je Dr. J. J. Nobel presidentem, se nazývá Emergency Care Research Institute (ECRI). název vyjadřuje spíše počáteční cíle: pečovat o kvalitní nabídku a správné užívání především přístrojů užívaných na jednotkách intenzívní péče, tedy většinou velmi důležitých pro vitální funkce pacientů. Intenzívní medicína se začala rozvíjet právě v 60. letech (můžeme být hrdi, že tehdejší Československo tento trend nazaspalo).V současné době je ECRI váženým expertem a autorem řady systémů kvality v amerických nemocnicích. Přístrojová problematika je v těchto dokumentech a návodech samozřejmě jen částí řešené problematiky. Nicméně lékař Nobel začal sloužit medicíně spíše na poli technickém, aby se až po desetiletích vrátil opět spíše k medicíně.V rozhovoru pro americký měsíčník Healthcare Technology Management (HTM) v lednu 1996 Dr. Nobel uvedl řadu i pro nás zajímavých názorů. V interview je mj. zmínka o tom, že ECRI získala respekt mj. svojí nezávislostí.
Autor těchto řádek slyšel přímo z úst ředitele ECRI, že každý zaměstnanec této instituce je neustále “investigován”, zda u něho nehrozí konflikt zájmů. Zda, řečeno od plic po česku, není podplácen firmami. Zaměstnanec nebo externí spolupracovník ECRI musí souhlasit i s kontrolou svého daňového přiznání. Jak směšné v našich poměrech, že? Kdo by přiznával nějakou tu “bokovku”!Na otázku, jak na ECRI pohlížejí výrobci zdravotnických přístrojů, odpověděl Dr. Nobel historickým obrazem: "Když jsme koncem 60. let vstoupili na scénu, bylo typickou otázkou výrobce: “Jakým právem hodnotíte naše výrobky?” Na to jsem odpovídal:”Tímtéž právem, jakým vy je vyrábíte a prodáváte.” Patrně jsme byli pro ně vítaní stejně jako dýmějový mor. Myslím, že jak léta plynula, většina výrobců získala respekt nejenom proto, že jsme se vystříhávali konfliktu zájmů, nýbrž též pro naši technickou kompetenci. Nevyhnutelně, existuje malé množství výrobců, kteří si nás oškliví.Dr. Nobel posuzuje citlivě otázku spolehlivosti přístrojů. Ačkoli jich tolik, vše úzce závisí na založení uživatelů. "Můžete mít kupříkladu rutinní problémy s jistými druhy přístrojů v klinické laboratoři", říká Dr. Nobel: "Jsou to přístroje velmi komplikované, třeba chemické analyzátory krve. Uvědomte si, že jsou to hybridní výrobky, s hybridní technologií, obsahující elektrické, elektronické, hydraulické, pneumatické, kapalinové a mechanické systémy. Taková zařízení jsou velmi náročná na údržbu. Proto má s nimi pracovat velmi specializovaná obsluha. Postupně, jak získá praxi, problémy mizí. Myslím, že totéž lze v podstatě říci o rentgenologických zařízeních. Jsou u nich kvalifikovaní technici a laboranti.Jakmile ale přejdete k obecnějším uživatelům - oddělení intenzívní péče, koronární jednotky, novorozenecká oddělení, operační sály - máte co dělat s mnohem větším okruhem obsluhovatelů přístrojů s menší hloubkou znalostí o nich. Mám na mysli všechny ty dýchací přístroje, infusní pumpy a tak. Ale jde o problémy, které se vztahují k uživatelům stejně jako k technologii těchto zařízení."Na dotaz, zda je spokojen s mechanismem trhu, Dr. Nobel uvedl, že není spokojen s žádnou alternativou: "Jednou z nich je proces velmi kontrolovaný, možná reprezentovaný tím, o co se pokouší FDA (pozn. red.: Federal Drug Administration, státní orgán mající podobnou funkci jako např. náš SÚKL, avšak v poněkud jiném rozsahu). Moje námitky k tomu se opírají o celý vývoj zdravotní péče samotné v uplynulých 30, 35 letech. Většina našich problémů se pojí s vládními akcemi. Zřizování příliš mnoha nemocnic. Zřizování nemocnic s příliš mnoha lůžky. To je výsledek vládních demografických projekcí. Hill-Burtonův program, systém pokrývání nákladů jako Medicare, problémy s nadměrným počtem specialistů, podpora výchovy specialistů zahájená v 60. letech. To všechno jsou přímé důsledky vládních aktivit. Takže, v tomto širokém kontextu si myslím, že kdybychom byli operovali s typickými tržními silami, to nejhorší, k čemu by bylo došlo ve schopnosti nemocnic, by bylo mírné zaostávání za potřebou, tedy opak toho, co máme dnes - velký celostátní převis nabídky a přebytečnou kapacitu.A pak, když se podíváte na oblast samotných přístrojů, musíte si ovšem uvědomit, že vláda nasála do pumpy. Nikoliv jednoduše tak, že by platila za užití technologie systémem pokrývání nákladů, nýbrž zcela úmyslným R&D programem, externě a interně podporovanými programy, programy transferu technologií atd. Problém je v tom, že zdravotníci, výrobci a konstruktéři udělali přesně to, co po nich Kongres a obyvatelstvo chtěli, aby udělali - tedy pořádný kus rychlého pokroku. No a nyní, když přišel čas zaplatit účet, máme velký počet kňučících." V některých rozvojových zemích vyvíjejí úsilí spíše v oblasti farmaceutického průmyslu, než v přístrojové oblasti, připomíná závěrem svého rozhovoru pro HTM předseda ECRI Dr. Joel Nobel.

Ing. A. Grošpic, CSc.
je vědeckým pracovníkem IKEM

zpět na předchozí stránku


redakce MPZ

Č&Č

webmaster BFS