| Současná rozsáhlá diskuze o euthanasii je
zajímavá z několika hledisek. Především nevychází primárně z lékařských
kruhů, lékaři na ni pouze reagují. Odehrává se ve sdělovacích prostředcích a
závěry vyznívají většinou do konstatování: konečně, proč ne? Diskutujete-li s
mladými lidmi včetně budoucích lékařů, stále častěji se setkáváte se
vstřícným hodnocením. Euthanasii chápou jako lidumilnou, člověku prospěšnou.
Budete-li pozorněji analyzovat populární články a rozhovory, objevíte
pravděpodobně velmi dobře cílený ideologický záměr, jež má za cíl ovlivnit
veřejné mínění. Ale proč? Ona současná diskuze má samozřejmě své
dějiny. Pomineme-li hippokratovský příkaz pro lékaře nepodat smrtící lék
pacientovi a židovsko-křestanský důraz na posvátnost a nedotknutelnost lidského
života, pak moderní diskuze začíná v době vítězícího darwinismu a klasického
liberalismu. Roku 1870 rozpoutal nelékař S. D. Williams diskuzi o užívání éteru a
chloroformu k ukončení života nevyléčitelně nemocných. Do diskuze se zapojili
právníci a politici. Roku 1906 byl v Ohiu připravován zákon o legalizaci euthanasie,
diskuze se vedla na stránkách politického denního tisku. Lékaři tyto snahy odmítali
a zákon nebyl nakonec přijat.
Veřejná diskuze se uklidnila, ale obnovila se s příchodem ekonomických problémů v
Německu. K. Binding a A. Hoche publikovali práci Povolení ukončit život, který
nestojí za to žít. Mluví se tu o méněcenném či bezcenném životě
nevyléčitelně duševně nemocných a postižených. Smrt pro takové lidi je
charakterizována jako milost či léčba. Poprvé se tu objevuje také ekonomické
zdůvodnění takového postoje: bezcenné životy prý stojí společnost zbytečné
peníze a navíc se poškozuje genetický potenciál národa. Tyto ideologické důrazy
pak vyústily ve zrůdnosti nacionálního socialismu, rasovou hygienu, Norimberské
zákony a Akci euthanasie.
Ve třicátých letech se však diskuze o euthanasii neomezovala jen na Německo. Diskuzi
rozvířil opět popularizační článek v anglickém Daily Mail a další záplava
článků. Následně vznikla i odborná Společnost pro uzákonění euthanasie. V
parlamentu však návrhy neprošly.
Po válce došlo k odhalení hrůz koncentračních táborů a zneužívání medicíny.
Veřejná debata o euthanasii víceméně utichá. Je jí vymezeno místo v odborné a
věcné diskusi.
S novým elánem se však opět stává novinářským hitem koncem 80. a začátkem 90.
let. Podobně jako v letech třicátých dochází k ekonomickým světovým problémům.
Tato propojenost veřejné diskuze o euthanasii ekonomickými problémy je jistě důvodem
k zamyšlení.
Václav Ventura
působí jako odborný asistent
na 1. LF UK v Praze
a na Teologické fakultě UP Olomouc |
