Většina managerů našich lůžkových
zařízení již ví, že existuje projekt MZ ČR “akreditace nemocnic.” Ví také,
že je to projekt, který je prezentován jako dobrovolný a že jedním z důvodů, pro
které byl nastartován, je docílit plošného zvyšování úrovně kvality ve všech
nemocnicích v ČR. Co ale již není tak zcela jasné, je to, k čemu dalšímu
ještě akreditace budou sloužit. Zatím si nedovedeme dost dobře představit, jak budou
umět a také moci využívat akreditační klasifikace pacienti, pro které je vpodstatě
akreditace spuštěna. Dalším otazníkem je, jak budou této klasifikace využívat
plátci zdravotní péče, tj. zdravotní pojišťovny a další instituce. Bude
akreditace nástrojem pro navázání nebo rozvázání smluvních vztahů nebo dokonce k
rušení určitých zařízení? Další otázkou je, do jaké míry se dá akreditační
šetření “ošidit” a jak zdatní budou hodnotitelé neboli tzv. inspektoři, jaká
budou mít kriteria a schopnosti posoudit jak předkládaný materiál, tak v hodnocené
nemocnici její provoz a zázemí tak, jak je uvedeno v následujících sděleních.
Osobně vidím problém v tom, jak vedení nemocnice bude rozpracovávat a plnit
standardy, když nemá vypracovanou strategii řízení své organizace, jejímž
výsledkem by byly jasné cíle, rozsah činnosti, které se bude nemocnice věnovat,
region pro který bude pracovat, s jakým personálním a přístrojovým vybavením to
bude dělat. Nemocnice s vypracovanou vlastní strategií by věděly, co mají dělat,
jak to mají dělat, nebo zda nemají dělat vůbec nic a nemusely by čekat totiž na to,
kdo a jakou činnost, za jakých podmínek jim od dalekého zeleného stolu předepíše,
dovolí, zakáže nebo dokonce nemocnici zruší.
Ale zpět k akreditacím. V rámci akreditačního procesu byli vyškoleni dva inspektoři
- učitelé. Je to Mgr. Kalvachová z MZ ČR a MUDr. Stanislav Konštacký CSc., z VLA v
Hradci Králové.
Paní magistře jsme položili několik otázek a pana doktora Konštackého jsme
požádali o písemný příspěvek, který následuje.
MPZ: Kdy a odkud vzešel popud právě k projektu akreditací?
Kal: Protože kvalita zdravotní péče je problémem ve všech
vyspělých zemích, bylo nutno tento problém řešit i v České republice. Proto v r.
1995 vznikla pracovní skupina složená z pracovníků MZ ČR, ze zástupců ČLK,
asociace nemocnic, pojišťoven, praktických lékařů, sester a ÚZISu. Tato skupina si
stanovila za úkol vypracovat podkladové materiály pro akreditace nemocnic.
MPZ: Co to tedy akreditace je?
Kal: Akreditace je jednou z hlavních součástí programu sledování a
zvyšování zdravotní péče poskytované nemocnicemi. Je to vlastně komplexní pohled
na nemocnici jako celek. Program akreditací začlenila i Rada Evropy do svého programu
zvyšování kvality.
MPZ: Z čeho se akreditace skládá a jak to vypadá s její
realizací u nás?
Kal: V současné době je vypracována metodika akreditací a 53
akreditačních standardů. Tyto standardy popisují požadovanou úroveň činnosti
nemocnice v určitých specifických oblastech. Byly poslány k připomínkám ředitelům
a hlavním sestrám do nemocnic, a připomínky podle možností do standardů
zapracovány. Dále byla vypracována metodika šetření, která obsahuje standardní
zjišťovací otázky k jednotlivým standardům, které inspektoři budou používat
přímo při hodnocení v nemocnici a akreditační dotazník, který dostane a vyplní
zdravotnické zařízení v předstihu před vlastním hodnotícím šetření v
nemocnici.
MPZ: Co obsahuje akreditační dotazník?
Kal: Akreditační dotazník obsahuje: popisné informace o nemocnici,
personálním vybavení, spektrum péče v nemocnici, provozním a bezpečnostním
zajištění nemocnice.Součástí akreditačního procesu je vlastní hodnotící
šetření.
MPZ: To je myslím dost podrobně popsáno v článku dr.
Konštackého. Mě by spíše zajímalo, jak bude souviset akreditační řízení s
avizovanou restrukturalizací, případně rušením nemocnic?
Kal: V žádném případě se akreditace nemohou s rušením nemocnic
spojovat, protože úlohou akreditace je vytvoření systému kontinuálního zvyšování
kvality zdravotní péče.
MPZ: V reakcích některých managerů je ale cítit obava, že
akreditace budou sloužit nejméně jako bič do rukou pojišťoven, zda navázat či
nenavázat nebo případně zrušit smlouvy s jednotlivými zařízeními.
Kal: Slovo bič bych asi nepoužila, ale v některých státech je to
jedna z podmínek, nikoliv podmínka jediná, pro uzavírání smluv se zdravotní
pojišťovnou.
MPZ: Zatím je vypracováno 53 standardů. Kolik jich bude v
cílovém stavu, když v USA je jich přes 700?
Kal: Může jich být samozřejmě víc, ale také méně, podle
potřeby. Standardy se ale musí každoročně flexibilně měnit a přizpůsobovat
aktuálním podmínkám.
MPZ: Standardy já vidím jenom jako jednotlivé body. To znamená,
že si je každá nemocnice musí pro sebe rozpracovat podle svých potřeb a znalostí?
Kal: Akreditační standardy jsou definované požadavky na určitou
kvalitu práce nemocnice ve specifických oblastech.
MPZ: Znamená to, že chcete nemocnice vychovávat ?
Kal: Chceme tímto vést nemocnice k samostatnosti a k zamyšlení nad
možným způsobem zvyšování kvality zdravotní péče.
MPZ: Standardy a metodika šetření jsou tedy vypracovány. Co
dále?
Kal: Do současné doby bylo provedeno 5 pseudoakreditací a ještě dvě
jsou naplánovány. Na základě výsledků těchto pseudoakreditací se přizpůsobí
současné standardy. V červnu se sejde akreditační komise a poradí se o dalším
postupu.
MPZ: Toto rozhodnutí my už ale v tomto čísle nebudeme moci
uveřejnit. Snad příště.
Paní magistro, děkuji Vám za rozhovor. |