Nejvyšší soud australského spolkového státu Severní teritorium potvrdil v červenci roku 1996 platnost prvního zákona o euthanasii na světě, který v květnu předcházejícího roku schválili poslanci místního zákonodárného sboru. Euthanasie zůstala v ostatních šesti australských státech nadále nelegální.
První australský občan a vůbec na planetě, využil legálně možnost euthanasie a za asistence lékaře si dobrovolně vzal život 22. září loňského roku. Doktor Philip Nitschke oznámil, že tesaři a křesťanskému misionáři Bobovi Dentovi (66) s rakovinou prostaty vpíchnul na jeho žádost smrtící injekci. Podle premiéra Severního Teritoria Marshalla Perrona, který zákon navrhl, se zdá, že “nakonec tento postup nebude o nic výjimečnější nežli potrat.”

Horní sněmovna australského parlamentu ale euthanasii zrušila 24. března t. r. Parlament Australského společenství tak využil svého práva měnit legislativu jednotlivých států a teritorií. Senátoři hlasovali poměrem hlasů 38 ku 33 ve prospěch návrhu na zrušení zmíněného zákona; tento návrh loni v prosinci schválila také dolní sněmovna australského parlamentu. Podle některých poslanců je od dobrovolného odchodu ze života k nedobrovolnému jen malý krok a hrozí nebezpečí, že budou usmrcováni lidé, kteří nemohou k euthanasii dát svůj souhlas.Zákona využili v Severním Teritoriu celkem čtyři lidé. Nejméně dva další nemocní, kteří splnili stanovené požadavky, se nyní připravují na odchod ze života s pomocí lékařů. Snahu o poskytnutí výjimky těmto dvěma pacientům senát rovněž zamítl.

Lékař Philip Nitschke, který pomáhal všem čtyřem pacientům při odchodu ze života, byl během debaty v senátu přítomen na galerii pro veřejnost. Po jejím skončení na protest proti rozhodnutí senátorů demonstrativně spálil kopii návrhu na zrušení zákona před budovou parlamentu. "Australský senát zradil nevyléčitelně nemocné. Zradil zvláště ty dva lidi, kteří v Severním Teritoriu dnes umírají," řekl Nitschke reportérům. Zrušením zákona o euthanasii parlament odmítl postoj 75 procent Australanů, kteří právo nevyléčitelně nemocného člověka na ukončení svého utrpení připouštějí.

Liberální legislativa v USA
Kontroverzní americký lékař Jack Kevorkian 9. října 1996 asistoval u sebevraždy nevyléčitelně nemocného pacienta. Jednalo se o 69letého Wallace Josepha Spolara trpícího těžkou sklerózou mutliplex, který se stal již 42. člověkem, jemuž Kevorkian pomohl zemřít. Tělo mrtvého Texasana poté známý lékař přivezl v časných ranních hodinách do nemocnice Williama Beaumonta v Royal Oaku ve státě Michigan. “Pohotovosti u dveří řekl, že má na zadním sedadle pacienta, a předal lékařům zprávu od zemřelého,” řekla mluvčí nemocnice Yvette Monetová. Podle ní nebyly učiněny žádné pokusy o resuscitaci a lékaři brzy nato konstatovali exitus. Kevorkianův právník Geoffrey Fieger sdělil novinářům, že pacient byl dlouhá léta ochrnutý nemocí, na kterou by nakonec nevyhnutelně umřel. Podle Fiegera však byli v Michiganu další pacienti, jimž “Doktor Smrt” pomohl zemřít soukromě. Za svou účast při sebevraždách byl Kevorkian již vícekrát obviněn, avšak nakonec vždy zproštěn viny.

Jsou Nizozemci manipulováni k euthanasii?
Když se Frans Swarttouw, bývalý ředitel jedné z největších holandských společností, rozhodl vzdát svůj boj s rakovinou plic, jeho lékař souhlasil a poskytl mu smrtící injekci. Tato v Nizozemí nikterak neobvyklá a v televizním interview předem ohlášená událost, se zdála být dalším potvrzením vysoké míry civilizovanosti, s jakou se v zemi podařilo zvládnout palčivý problém jak skoncovat s utrpením nevyléčitelně nemocných. Některé nové poznatky však tento idylický obraz podle jednoho březnového vydání britského listu The Sunday Times narušují.

Newyorský psychiatr a odborník na prevenci sebevražd Herbert Hendin nizozemskou praxi tzv. zabití z milosrdenství několik let studoval. Došel k závěru, že každý rok jsou ukončeny životy přibližně 3000 Nizozemců, kteří k tomu předem nedali svolení. "Euthanasie se čím dál více stává zvykem a rutinou. Lékař z jedné nemocnice si mi dokonce stěžoval, že jeho kolega zabil pacienta, protože potřeboval lůžko." Euthanasie je v Nizozemsku technicky ilegální a může být trestána až 12 lety vězení. Pokud se však lékař při jejím provádění drží přísných předpisů, není obžalován. Mezi podmínkami při jejichž dodržení je euthanasie možná, je nejdůležitější "opakovaná a vědomá žádost pacienta, který trpí nesnesitelnou a neodstranitelnou bolestí." Podle posledních dostupných statistik došlo v roce 1995 k 3600 případům euthanasie nebo asistované sebevraždy. V dalších 19 000 případech, což představuje téměř pětinu všech úmrtí, lékaři přerušili léčbu, případně nemocným poskytli silné dávky tišících prostředků, které mohly zkrátit délku jejich života.

Nizozemská vláda připouští, že došlo k případům "ukončení pacientova života bez jeho výslovného souhlasu", tvrdí však, že jich bylo 900 a ne 2900 jak tvrdí Hendin. Více než 50 000 Nizozemců dnes s sebou nosí průkazku, jež potvrzuje, že její držitel sepsal poslední vůli, v níž upřesňuje za jakých okolností může být zbaven života. Mnozí z těch, kteří souhlasili s euthanasií tak podle Hendina učinili na nátlak lékařů, zčásti i kvůli nedostatku míst v hospicech a dalších možností péče o nevyléčitelně nemocné. "Právní zástupce jedné organizace stoupenců euthanasie mi vyprávěl o případu jeptišky, která umírala na rakovinu a velmi při tom trpěla. Kvůli svému přesvědčení však odmítala předčasnou smrt," vypráví Hendin. "Doktor ji nakonec ze soucitu zabil. Lékaři, kteří praktikují euthanasii nakonec dospějí k takové mentalitě. Mají pocit, že vědí, jaký život si zaslouží pokračování a jaký ne."    

(Lgtt)