Právě v 70. letech začala u nás zřetelná stagnace ve vývoji zdravotního stavu populace. To se projevilo i na dlouhodobých trendech střední délky života, jejíž přírůst se v první polovině sedmdesátých let u nás prakticky zastavil a začal se pomalu obnovovat až po desetileté přestávce. Jeho roční přírůst byl výrazně nižší než v západoevropských zemích. Zaostali jsme tedy, stejně jako ostatní socialistické země, i ve vývoji tohoto parametru za západními zeměmi, takže na počátku 90. let průměrný Čech umíral o 4 - 5 let dříve než průměrný Západoevropan. u žen byl rozdíl cca tří let.
V průmyslově vyspělých zemích se však délka lidského života téměř pravidelně prodlužovala, viz obr. 1, který přináší údaje ze 24 států OECD za období 1970 - 90. Každé okénko v obr. 1 je označeno zkratkou státu. Její korespondenci s celým názvem najdeme v tabulce 1. Každé okénko také obsahuje dvě křivky: křivka sestávající z „f“ ukazuje dynamiku vývoje střední délky života žen a křivka „m“ se pak týká mužů. Poznamenejme, že v prvním „řádku“ tohoto maticového obrázku jsou vlastně severské státy Evropy, ve druhém pak většina západoevropských států, ve třetím jsou státy jižní Evropy plus zbylé západoevropské Lucembursko a Irsko a konečně v posledním řádku jsou všechny tehdejší mimoevropské státy OECD.
Je vidět, že ve všech státech přirůstala u obou pohlaví střední délka života téměř lineárně, což dává možnost charakterizovat její dynamiku v daném státě během celého dvacetiletého období jediným číslem, totiž jejím průměrným ročním přírůstkem. Největší roční přírůst mělo Turecko, které ovšem startovalo v r. 1970 z velmi nízkých hodnot, takže mělo zřetelný prostor pro prodlužování střední délky života. Nejmenší, vlastně téměř nulový meziroční přírůst vykázalo Dánsko, které na počátku 70. let bylo stejně „dlouhověké“ jako ostatní severské země. Jeho konečné hodnoty pro obě pohlaví byly v r. 1990 však už zřetelně nižší než u jeho severských sousedů.
Vzniká nyní otázka, zda dynamika vývoje střední délky života souvisí s vývojem celkových investic do zdravotnického systému té které země. Podívejme se proto, jaká byla dynamika procenta hrubého domácího produktu (% HDP) spotřebovaného ve zdravotnictví v uvedených 24 zemích OECD. Trendy v jednotlivých zemích jsou znázorněny na obr. 2. Zatímco na počátku sedmdesátých let země OECD investovaly do svých zdravotnických systémů přibližně okolo 5 %, stouplo toto číslo zhruba na 8,5 % v roce 1990. Časová dynamika % HDP je zjevně komplikovanější než tomu bylo v případě střední délky života. Např v severských zemích, Německu, Rakousku atd. se přírůst % HDP v osmdesátých letech zjevně zpomalil. Naproti tomu Spojené státy měly velmi jednoduchou dynamiku, % HDP zde přirůstalo téměř lineárně. Zanedbáme však specifický průběh v jednotlivých státech a budeme předpokládat, že % HDP spotřebované ve zdravotnictví daného státu OECD rostlo lineárně, tj. s pravidelným ročním přírůstem. Ekonomiku zdravotnictví daného státu tedy budeme v období 1970 - 90 zjednodušeně charakterizovat přírůstem % HDP spotřebovaného v jeho zdravotnickém systému.
Z obr. 2 je patrné, že nejmenší přírůst mělo Dánsko, jehož % HDP bylo téměř konstantní. Druhý nejnižší přírůst vykazovalo Turecko, kde se % HDP spotřebované ve zdravotnictví zvyšovalo cca o 0,02 ročně, byť startovalo z velmi nízké hodnoty v r. 1970. Naopak největší přírůst, 0,24 % ročně, vykazovaly Spojené státy, které však už v sedmdesátých letech startovaly z velmi vysoké hodnoty. Obecně tedy neplatí, že by přírůst % HDP tam, kde hodnota tohoto parametru byla na počátku sedmdesátých let vysoká, byl nižší než přírůst v těch státech, které startovaly už z vysokého % HDP.
Poznámka: Uvědomme si, že lineární přírůst % HDP spotřebovaného ve zdravotnictví jasně naznačuje, že dynamika celkových výdajů na zdravotnictví je podstatně rychlejší než je dynamika tvorby samtoného HDP. To ovšem znamená, že systém je nutné regulovat, což v případě zdravotnictví je značně delikátní problém, neboť občan pochopitelně trpí obavou, že regulací může být nepříznivě zasažen ve své nejcitlivější oblasti, totiž ve zdraví. Lineární dynamiku % HDP spotřebovaného ve zdravotnictví ještě vykazovala Francie a regulační opatření vyhlášená tamní vládou na podzim r. 1995 vedla k manifestované sociální nespokojenosti.
Shrňme dosavadní výsledek. Každou zemi OECD charakterizujeme nyní dvěma čísly, průměrným ročním přírůstkem střední délky života a průměrným ročním přírůstkem % HDP spotřebovaného ve zdravotnictví. Výsledky jsou shrnuty v tabulce 1, kde ovšem uvažujeme přírůsty střední délky života pro každé pohlaví zvlášť.
Otázku naznačenou v názvu tohoto příspěvku můžeme nyní formulovat už poněkud určitěji: mají země s rychlejší dynamikou výdajů na zdravotnictví, tj. země s vyšším meziročním přírůstem % HDP spotřebovaného v jejich zdravotnickém systému, i vyšší přírůstek střední délky života než země s pomalejší dynamikou vzrůstu % HDP? Jinak řečeno, ptáme se, zda existuje kladná korelace mezi přírůstkem střední délky života a přírůstkem % HDP spotřebovaného v daném zdravotnickém systému. Odpověď dává obr. 3, kde je znázorněna pro každé pohlaví zvlášť závislost mezi přírůstkem střední délky života a přírůstkem % HDP spotřebovaného ve zdravotnictví. Závislost je vyjádřena v logaritmických škálách, tj. jak jsou oba typy přírůstku logaritmovány. U žen dosahuje korelace mezi přírůstkem jejich střední délky života a přírůstekm % HDP hodnoty 0,431 a u mužů je to dokonce 0,471. Tyto kladné korelace nejsou náhodné. v obou případech jde o hodnoty statisticky signifikantně odchýlené od nuly (jde o významnost na 5% hladině). Je ovšem třeba dodat, že z analýzy byly vyloučeny Turecko, které se až příliš pozitivně odchyluje od nalezené tendence, totiž jeho přírůstky střední délky života v závislosti na zvětšování procenta HDP jsou více než dvakrát větší než v ostatních státech OECD. Spojené státy se od nalezené tendence odchylují naopak negativně: jejich přírůstek střední délky života je velmi malý vzhledem k vysokému přírůstku % HDP spotřebovaného ve zdravotnictví. A konečně bylo vyloučeno Dánsko, které, jak uvedeno výše, mělo prakticky konstantní hodnotu % HDP spotřebovaného ve zdravotnictví.
Lze tedy konstatovat, že pozitivní vztah mezi výší přírůstku střední délky života a rychlostí přírůstku % HDP spotřebovaného ve zdravotnictví v letech 1970 - 90 ve 21 zemích OECD naznačuje, že otázka položená v názvu tohoto příspěvku má kladnou odpověď.
Lze uvedenou metodu využít pro analýzu naší situace? V současnosti naše zdravotnictví spotřebovává už více než 8 % HDP, tedy téměř dvojnásobek toho, co spotřebovávalo před 10 lety. U nás se v letech 1990 - 95 % HDP spotřebované ve zdravotnictví zvýšilo zhruba z 5 na cca 8 - 8,5. Tzn. průměrný meziroční přírůst činil cca 0,5 - 0,6, tedy více než dvojnásobek meziročního přírůstu USA. Je však pozitivní, že v uvedeném období se střední délka života muže prodloužila o téměř 2 roky, tj. v průměru se prodlužovala každoročně o cca 0,4 roku. Tyto hodnoty naznačují, že se u nás vývoj neodchyluje příliš od nalezené tendence. Přesto nemůžeme říci, že onen enormní nárůst výdajů na zdravotnictví byl efektivně využit. Je totiž zřejmé, že současné tempo zvyšování % HDP na zdravotnictví nemůže pokračovat. Bude znamenat jeho zpomalení též zabrzdění slibného vývoje střední délky života? Srovnáme-li se s ostatními postsocialistickými státy, drželi jsme dosud jasný primát v přírůstu střední délky života. Aniž by šlo o nějakou postsocialistickou soutěž: udržíme ho?

RNDr. Vladimír Albrecht řídí
Styčnou kancelář Světové
zdravotnické organizace v ČR, Praha

Literatura: OECD health data base, version 1.5, OECD - CREDES, Paris, 1993