Paliativní medicína jako významná součást komplexního přístupu k onkologicky nemocným
Josef Drbal
marketing pro zdraví
Jsme zrozeni mimo jiné také k tomu, abychom jednou zemřeli - tuto skutečnost si možná v každodenním shonu neuvědomujeme a většina z nás ji asi nerada slyší, ale je realitou neodmyslitelně spjatou s naším životem. Nelze přehlédnout, že v současné době ročně umírá asi 50 milionů lidí. Naším společným úkolem je, abychom zajistily těm, kteří ze života odcházejí, stejnou péči a pozornost jako těm, kdo do něho vstupují - novorozencům. Kvalita života nevyléčitelně nemocných může být podstatně zlepšena důsledným a efektivním vyžíváním všech znalostí paliativní medicíny.
Paliativní medicína patří mezi novější a stále se rozvíjející specializaci. Je ji třeba chápat jako integrální součást komplexního terapeutického přístupu, včas ji aplikovat a nebrat ji jako nějakou poslední možnost péče o nemocného. Možná se i bráníme přiznat si smutnou skutečnost, že z 8 nejčastějších malignit na celém světě (žaludek, plíce, prsní žláza, kolorektum, děložní čípek, dutina ústní s hltanem, jícen, játra) i v případě časné detekce onemocnění jen u 3 z nich má léčba evidentně kurativní charakter. Přitom některá z terapeutických modalit paliativní medicíny je potřebná u všech. Adekvátní terapie symptomů, které jsou v popředí zdravotního stavu nemocného s malignitou, může významně a často dlouhodobě přispět k relativně dobrému komfortu života pacienta s nevyléčitelným nádorovým onemocněním. A je třeba také dále uvést, že jsou stavy i u kurativního onkologického onemocnění, kdy z nejrůznějších důvodů po určitou dobu je zcela na místě paliativní terapie s dosažením takového stavu, kdy je opět indikována léčba kurativního charakteru.
WHO provádí pravidelně odhad globální mortality. Dle těchto statistik např. v roce 1985 zemřelo ve světě téměř 50 milionů lidí, z toho 37,9 mil. v rozvojových a 11 mil. v rozvinutých zemích. Onkologická onemocnění byla příčinou smrti asi v 10 %, 25 % osob zemřelo na kardiovaskulární choroby a jednoznačně nejčastější příčinou smrti byla infekční a parazitální onemocnění (36 %). Situace v této oblasti se však rychle mění a poslední globální odhady naznačují, že v r. 2015 zemře ve světě již 62 milionů lidí s naprosto opačným trendem vývoje ve vztahu k hlavním příčinám úmrtí. Přenosné, infekční nemoci jako příčina mortality klesají z 36 % na 16 %, onkologická onemocnění a nemoci oběhové soustavy vykazují vzestup z 35 % na 54 % (kardiovaskulární choroby z 25 % na 39 %, malignity z 10 % na 15 %). Hlavní vzestup úmrtí na malignity a kardiovaskulární choroby nastane v rozvojových zemích. Index vyjadřující tyto změny je poměr úmrtí na malignity ku úmrtí na infekční a parazitární nemoci. V r. 1985 byl tento ukazatel 0,28, odhad pro r. 2015 je 0,88.

K této smutné a alarmující bilanci je však nutno ve vztahu ke zhoubným nádorovým onemocněním přiřadit ještě problematiku spojenou s AIDS. Dnes totiž víme, že u 10 - 40 % HIV pozitivních osob se rozvine i onkologické onemocnění, a tyto nádory nebyly zahrnuty do výše zmíněných statistik. V r. 1991 bylo oficiálně nahlášeno téměř 372 000 případů AIDS ve 163 zemích. Uvážíme - li ktomu počet nenahlášených nebo nediagnostikovaných případů, pak u dospělích k uvedenému období se jedná cca 1,5 mil. osob, k tomu je třeba přičíst cca 9 mil. lidí infikovaných virem HIV. AIDS se rozvine během 10 let asi u 50 % těchto infikovaných jedinců, během 15 let již u 78 - 100 %. Projekce kumulativního celkového počtu případů AIDS pro r. 2000 se blíží 10 milionům, z nichž téměř 90 % bude v rozvojových zemích. Dále se k uvedenému datu očekává asi 25 - 30 milionů dospělích infikovaných virem HIV. Dále je nutno registrovat ještě cca 10 milionů dětí narozených s HIV.

Takto tedy vypadají vyhlídky do nejbližší budoucnosti v globálním pohledu na onkologická onemocnění. Samozřejmě, na tomto poli bylo v léčbě dosaženo zejména v posledních 2 - 3 desetiletích významného pokroku. To však nic nemění na skutečnosti, že i v rozvinutých zemích je třeba klást větší důraz na paliativní medicínu. Pokud budeme objektivní, musíme přiznat, že i u nevyléčitelně onkologicky nemocných odborníci často preferují jiné výkony než ty, které se týkají paliativního přístupu. To dokazují i nejrůznější dotazníkové akce, kdy na jedné straně se odborníci shodnou téměž stoprocentně na inkurabilitě daného onemocnění, shodnou se většinou i na pravděpodobné délce dalšího života; na druhé straně když v takovém dotazníku mají navrhnout léčebný postup, indikují agresivní terapii s nejrůznějšími schématy, odpovídajícími jen asi v 10 procentech podmínkách paliativního přístupu.

Domnívám se, že toto jsou otázky k zamyšlení pro každého onkologa, který má dobrý úmysl opravdově pomoci nemocnénu se zhoubným novotvarem.

MUDr. Josef Drbal je ředitelem
Masarykova onkologického ústavu, Brno

zpět na předchozí stránku


redakce MPZ

Č&Č

webmaster BFS