 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Třetí dubrovnická konference
|
věnovaná problematice zdravotního pojištění v přechodu proběhla začátkem září. Pořádala ji Škola veřejného zdravotnictví "Andrija Štampara" ze Záhřebu, The London School of Economics a The London School of Hygiene and Tropical Medicine. V Chorvatsku byla konferenci věnována mimořádná pozornost. Zpráva MUDr. Pavla Vepřeka následuje.
Zpráva o třetí dubrovnické konferenci věnované zdravotnímu pojištění v přechodu, která proběhla začátkem září 2000.
Konference byla pořádána Školou veřejného zdravotnictví "Andrija Štampara" ze Záhřebu, The London School of Economics a The London School of Hygiene and Tropical Medicine a v Chorvatsku jí byla věnována mimořádná pozornost. Edukační charakter konference, který signalizovala forma přednášek a které potvrdilo i složení auditoria (převaha chorvatských zdravotníků a účastníků letní dubrovnické školy), ale nebyl na škodu. O co bylo méně zasvěcených diskuzí, o to více prostoru dostala souborná sdělení mapující jednotlivé oblasti zdravotnictví.
Konference byla zahájena 1.8.00 přednáškami, které se orientovaly na požadavky společnosti na zdravotnictví, zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva a vazbu mezi potřebami zdravotnictví a disponibilními zdroji. Úvodní sdělení přednesl chorvatský president Stipe Mesič a vyzdvihl v něm odhodlání chorvatské vlády vytvořit v nové demokratické zemi moderní zdravotní systém. Předseda rady WHO J.J. de la Jara hovořil o potřebě zajistit dostupnost zdravotní péče v celosvětovém měřítku, popisoval kroky, které WHO v tomto směru provádí a vyzdvihl důležitost monitorování kvality a efektivity jednotlivých národních zdravotnictví a jejich vzájemné srovnávání. Martin Mc Kee z London School of Hygiene and Tropical Medicine velmi otevřeně promluvil o problému, který představuje rozpor mezi deklarováním práva na zdraví a jeho praktickou realizací.
Všechna sdělení vyjadřovala potřebu reformovat současné zdravotní systémy tak, aby fungovaly efektivně, kvalitně, přizpůsobovaly se potřebám občanů a aby v nich panovala dynamická rovnováha mezi potřebami a zdroji.
Následující den zahájila chorvatská ministryně zdravotnictví, paní A. Stavljenič-Rukavina, úvahami o rolích jednotlivých subjektů v reformě, o tom kdo, kdy a co má dělat. Vyzvala auditorium ke spolupráci na formulování strategie reformy zdravotnictví a nabídla svůj e-mail ke komunikaci (ana.stavljenic-rukavica@zg.tel.hr). Na závěr slavnostně zahájila provoz internetových stránek MZ. J. Le Grand (LSE) následně promluvil o zkušenostech s reformováním NHS - od rozpočtu, přes vnitřní trh ke kooperaci. Celkem velmi otevřeně popsal současnou situaci NHS - podražila, bez toho, že by se její fungování zlepšilo. NHS není model, podle kterého by se dalo budovat moderní zdravotnictví. Ivan Drpič (Chorvatská zdravotní pojišťovna) popsal rozpor mezi tím, jak je koncipována současná podoba financování zdravotní péče (jedna státní pojišťovna) a tím jak by měl vypadat funkční systém zdravotního pojištění (modernizovaný Bismarkovský model). Vyslovil své velmi jasné pochybnosti o naději na zlepšení fungování současné státní pojišťovny bez zásadní reformy systému ve smyslu zavedení plurality ve veřejném zdravotním pojištění.
A.W. Owen (BUPA) popsal fungování silné komerční pojišťovny v prostředí národní zdravotní služby (komerční pojišťovna nezajišťuje komplexní péči, ale jenom některé její prvky, přičemž významnou část její nabídky tvoří služeb, které NHS deklarativně zajišťuje - pojistka mi například garantuje termín, do kterého mne přijme k vyšetření specializovaný lékař) - tedy čím hůře funguje národní systém, tím lépe pro pojišťovnu. V současné době se u BUPA připojišťuje 11% britské populace (pojistné na rodinu se dvěma dětmi činí cca 128 liber měsíčně) a 20% plánovaných operací je ve Velké Británii zajišťováno přes BUPA. Tedy opět známka nefunkčnosti NHS.
Veronika Vargas (HMU Greifswald) popsala Chilské zdravotnictví, kde veřejné (FONASA) i privátní (ISAPRE) fondy působí paralelně v oblasti komplexního zajištění zdravotní péče. Problémem je to, že jejich činnost není regulována žádnými normami, které by omezily zaujatý výběr. A tak má občan Chille možnost výběru mezi více než 1000 pojistných produktů, které nemají ani jednotnou strukturu, ani shodný základní balík zajišťované péče. Výsledkem je prosperita privátních fondů a deficit fondů veřejných, vysvětlovaná přesunem nákladných pojištěnců z privátních do veřejných fondů. Je zřejmé, že provozovat privátní zajištěni v Chile bylo zlatým dolem, vzhledem k silné konkurenci toto období končí a je otázkou, zda Chilští legislativci naleznou dostatek vůle uzákonit potřebná regulační pravidla.
Další zajímavou přednášku přednesl G.F. Zusag, z International Medical Cluster (organizaci zřízené rakouským ministerstvem zdravotnictví pro šíření znalosti LDF), který představil nový rakouský úhradový systém konstruovaný podobně jako DRG. Tento systém nazývají LDF, vyvíjeli jej pět let a od letošního roku je v ostrém užití. Rakouská vláda má zájem od rozšíření tohoto systému do dalších, zejména postkomunistických zemích a tak zařazující SW nabízí zcela zdarma. Prvou zemí, která rakouský systém chce převzít je údajně Polsko.
Na toto sdělení tématicky navazoval velmi zajímavá přednáška prof. M.M. Mueller z Vídeňské Univerzity který popisoval racionalizaci v indikaci laboratorních vyšetření v podmínkách LDF. Vytvoření vyšetřovacích algoritmů, omezení vyžádaných vyšetření jenom na ty, které skutečně potřebuje ošetřujícící lékař pro své rozhodnutí přineslo v rámci celé nemocnice úsporu 200 šilinků na pacienta a například na chirurgickém oddělení snížilo náklady na laboratorní vyšetření o 60 %. Zajímavá bylo sdělení v rámci následující živé diskuse, že v profesorově nemocnici nemají žádné satelitní laboratoře. Důvody jsou tyto: výsledky dodají na kterékoli pracoviště do 15 až 30 minut, ve standardní kvalitě a s podstatně nižšími náklady. Odstranění satelitních laboratoří bylo spojeno se změnou organizačního uspořádání centrálních laboratoří tak, že akutní vzorek má absolutní prioritu ve zpracování.
Další sdělení se zabývala vesměs neradostnou situací ve zdravotnictví některých postkomunistických zemí a představami, jak zlepšit zdravotní péči, pohříchu ale jen v obecné rovině a deklarativního charakteru. Přednášky některých kolegů byli poněkud sci-fi, protože v čase přítomném popisovali něco, co má do svého zhmotnění ještě hodně daleko (informační systémy v Maďarsku apod.).
Souhrn: Konference měla výrazně edukativní charakter a jak to tak bývá, tak po řadě výrazných osobností dostali prostor i lidé nepříliš zajímaví. Slabinou bylo organizační zajištění - žádná abstrakta, žádné tištěné materiály, nedodržování časového harmonogramu (až dvouhodinový posun programu), absence informací o jízdních řádech autobusů do někdy velmi vzdálených hotelů atd. Avšak se strohá krása večerního Dubrovníku tyto lapálie znevýznamnila.
MUDr. Pavel Vepřek
-  -
|
| |
|
|
