 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Zakažme politiky, škodí našemu zdraví
|
Máloco je zkoušeno tak těžce, jako lidská svoboda. Útoky na svobodu jsou takřka na denním pořádku a často jsou vedeny s oku lahodící mašličkou, která jim má dodávat legitimitu a získávat podporu ostatních. Modelovým příkladem flagrantního porušení svobody je nedávno schválený zákon, který reguluje reklamu nejen na cigarety ...
Protikuřácká politika totiž vychází z naprosto nesprávné premisy, že bychom se měli za každou cenu snažit o snížení spotřeby cigaret. Odpůrci kouření správně namítají, že kouření škodí zdraví, což je ovšem ta mašlička, kterou se protikuřáčtí aktivisté ve svém tažení zaštiťují. Fakt, že něco škodí zdraví samozřejmě nemůže být důvodem pro zákaz čehokoliv, pakliže jde o dobrovolnou volbu a nedochází tím k páchání násilí na třetí osobě.
Regulace reklamy na cigarety je ve své podstatě stejně namířená proti svobodě stejně jako omezení kouření v restauračních zařízeních v polední době. Neexistuje jediný racionální důvod, proč jakkoliv regulovat kouření na soukromém pozemku a v soukromých prostorách. Argument, že kouření škodí zdravý je irelevantní. Komu se nelíbí, že se v některé restauraci kouří, může odejít. Nikdo nemá nárok na nekuřáckou restauraci, stejně tak jak nikdo nemá nárok na kaviár a láhev šampaňského každý den. Kouření je zcela dobrovolná volba. Každý se sám může rozhodnout, za bude kouřit či nikoliv. Je to stejné, jako se rozhodovat o tom, zda-li jít do kina nebo se dívat na televizi. Většině by se asi zdálo absurdní, kdyby existovala legislativa, která by zakazovala propagaci televizního vysílání, protože posedávání u televize lidskému zdraví jistě neprospívá.
Na našich silnicích umírá ročně více lidí než na předávkování heroinem. Zakážeme nebo omezíme proto reklamu na automobily? Pokud si dovolíme trochu jízlivosti, tak bychom měli alespoň omezit i předvolební agitaci politických stran, neboť jsou to právě politikové, kteří dlouhodobě a systematicky naše životy omezují a tím vlastně našemu zdraví škodí.
Zájmem tabákových firem je přirozeně rostoucí spotřeba cigaret. Reklama je běžným způsobem, jak informovat spotřebitele o svých výrobcích. Nikdo není nucen si zajít do trafiky a cigarety si koupit. Je na zvážení každého, zda-li si cigarety koupí nebo ne. Vše funguje naprosto přirozeně, dokud na scénu nevstoupí stát a nezačne pod záminkou boje s kouřením reklamu omezovat.
Regulaci tabákové reklamy je porušením svobody výrobců cigaret upozorňovat na své výrobky. Je to omezení podnikání jako jednoho ze způsobů naplnění lidské existence. Světová zdravotnická organizace však jde ještě dál. Doporučuje i omezení prodeje netabákových výrobků, které nesou jméno některého z producentů cigaret. Všechno to třeba skončí zákazem vyobrazení velblouda nebo kombinace bílé s červenou. Proč by nemělo, když je nyní za závadnou věc považována například i svastika nebo vztyčená pravice?
Naše zbrusu nová protikuřácká legislativa jde tak daleko, že v tabákových reklamách zakazuje zobrazovat motivy blízké osobám mladším osmnácti let. Bude zajímavé sledovat jak naši úředníci budou po nocích zasedat a posuzovat, jaké motivy jsou mladým blízké a jaké nikoliv. Litera nového zákona dále říká, že reklama na cigarety nesmí nabádat ke kouření, což je samo o sobě logický kontrapunkt. Figuranti v reklamách dále nesmí vypadat mladší 25 let, takže opět bude na bedrech byrokratů definovat vzhled člověka mladšího 25 let. Lze stěží dopočítat ty traumata, která mohou taková rozhodnutí způsobit na duších ubohých teenagerů, když za vzor mladistvých zvolí nějaký fotogenický párek oblečený podle poslední módy.
Jak tomu již nyní zcela běžně bývá, tak je i tato regulace podpořena uvedením podobné praxe v jiných zemích ne náhodou se rekrutujících převážně z členských zemí Evropské unie. Někteří naši zákonodárci by udělali první poslední, aby uspokojily bruselské úředníky. Regulace tabákové reklamy je jen dalším pokračováním nezřízeného importu bruselského socialismu, který se line naší dobou jako nekonečná hořkosladká telenovela.
Z výsledného zákona byli nejvíce zklamáni asi lidovci, kteří museli ustoupit ze svého původního požadavku na naprostý zákaz reklamy na tabákové výrobky. U lidovců, kteří v současném volebním období požehnali v Poslanecké sněmovně většině sociálně-demokratické legislativy, to ani nepřekvapuje. KDU-ČSL se v posledních letech konečně našla a úspěšně se na rozdíl od ČSSD etablovala do pozice moderní sociálně-demokratické strany západoevropského typu, která podle potřeby svobodou pohrdá (nikoliv Cyrilem, pochopitelně).
Podobné omezování svobody bychom neměli bagatelizovat. Mohlo by se totiž stát, že bychom se jednou vzbudili a zjistili, že nám z té svobody už moc nezbylo. Lidé svobodu potřebují právě kvůli tomu, že nejsou dokonalí. Pakliže neexistuje svoboda volby, degeneruje myšlení a lidská existence ztrácí smysl.
Autor: Tomáš Janča
Zdroj: www.academica.cz
9. 4. 2002
-  -
|
| |
|
|
