 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Středa, 25.Červenec 2001
|
Články
|
Ad Transplantace
|
Velmi daleko za hranicí dobrého vkusu i dobrých mravů, je přirovnávat českou transplantační medicínu k českému bankovnictví způsobem, jakým to provedl autor komentáře. Jsem si jist, že prof. Pirk, náš přední kardiochirurg, osobně transplantace k ničemu nepotřebuje. Z hlediska chirurgického patří transplantace srdce, které běžně provádí, k výkonům méně náročným než je např. implantace umělé chlopně kombinovaná s aortokoronárním by-passem. Z hlediska ekonomického je úhrada transplantací od zdravotních pojišťoven méně výhodná než jiné výkony. Plat prof. Pirka nijak nezávisí na počtu transplantací, které provede ...
Kdo transplantace opravdu potřebuje, jsou nemocní. V případě nezvratného a jinými způsoby neléčitelného srdečního selhání, existují pro pacienta jen dvě východiska: transplantace nebo smrt. Bohužel ne všichni, kteří transplantaci srdce potřebují, se jí dočkají. Vhodných dárců je nedostatek. To je problém všech rozvinutých zemí.
Ačkoliv jsou transplantace jednou z nejsložitějších, nejkomplikovanějších a nejnáročnějších oblastí medicíny, jejich prapodstatou nejsou složité chirurgické zákroky, ani jiné lékařské výkony. Nezbytnou podmínkou je zcela dobrovolný akt darování části těla někomu, kdo jej v daném okamžiku potřebuje pro svůj život mnohem více a mnohem naléhavěji než samotný dárce. Rozhodnutí, stát se živým dárcem orgánu pro transplantaci, je složité (lze darovat jen ledvinu, případně část jater). Na jedné straně je touha pomoci, na druhé nejasný strach z neznáma, ale i konkrétní obavy z bolesti a možných komplikací, které jsou příliš živé, i když riziko je minimální. Rozhodnutí stát se dárcem orgánů po smrti se zdá být snazší. Není spojeno s rizikem, bolestí, ztrátou času, nepříjemnou hospitalizací, a podobně. Tam, kde je přijat princip předpokládaného souhlasu, nevyžaduje žádnou zvláštní aktivitu. Ochotu, resp. souhlas k dárcovství, není třeba nijak demonstrovat či potvrzovat. I když člověk neudělá vůbec nic, lze to v této souvislosti chápat jako projev nezištného altruismu a lidské solidarity, která pomůže prodloužit životy jiným. Stačí neprojevit nesouhlas. Výhodou je, že svůj postoj může člověk během svého života několikrát změnit. Velmi bolestné, stresující a mimořádně obtížné se toto rozhodování může stát tehdy, je-li přenášeno na pozůstalé, tj. při předpokládaném nesouhlasu. Toto rozhodnutí se od příbuzných žádá ve chvíli, kdy jsou zdrceni neočekávanou tragickou zprávou o smrti svého blízkého, navíc v časové tísni, bez možnosti delšího uvažování. Rozhodnutí je v tomto případě definitivní a nelze je dodatečně měnit. Nejjednodušší je v této chvíli říci ne, i když to může znamenat ortel smrti pro několik dalších lidí, kterým by transplantace mohla zachránit život. Z těchto důvodů se v zemích, kde je uplatňován princip předpokládaného souhlasu (např. sousední Rakousko), transplantuje mnohem více než tam, kde existuje princip předpokládaného nesouhlasu (např. USA).
Každý člověk má právo vyjádřit svůj názor a svůj postoj k dárcovství. Ti, kteří mají možnost prezentovat své názory v mediích a ovlivňují tak veřejné mínění, by měli svá slova ve vztahu k transplantacím velmi pečlivě vážit. Autor komentáře podle mne tak nepostupoval. Jak by mohl jinak psát o "manipulaci s prosťáčky" a uvádět v této souvislosti jméno Kožený? To je hloupé, podlé a krajně nezodpovědné!!!
Ostravská kauza bohužel vrhla špatné světlo na celou českou transplantační medicínu a na poctivou práci mnoha desítek lidí nejrůznějších medicínských i nemedicínských profesí, zcela rozdílných povah i zájmů, dnes často i rozdílné národnosti resp. státní příslušnosti, kteří dokáží ve stejnou chvíli spojit své úsilí k navrácení zdraví či záchraně života jednoho nemocného, kterého většina z nich nikdy neviděla a mnozí jej nikdy ani neuvidí. Jak vyplývá ze zprávy parlamentní vyšetřovací komise, nebylo prokázáno poškození žádného pacienta ani obchodování s orgány do zahraničí. Hlavním problémem v Ostravě byl nepořádek v dokumentaci, nedodržování stanovených postupů a mimořádně špatné mezilidské vztahy mezi lékaři a vedením nemocnice. Na vině není špatná legislativa, nýbrž zvláště odsouzeníhodné selhání lidského faktoru, absence kontroly a další nedostatky v řízení Fakultní nemocnice v Ostravě. Zavedení principu předpokládaného nesouhlasu do nového transplantačního zákona pořádek v ostravské nemocnici neudělá. Nepochybně však poškodí nemocné, kterým jde o život.
MUDr. Karel Filip, CSc. ředitel IKEM
-  -
|
| |
|
|
