 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Poznámka k ochraně některých osobních údajů ve zdravotnictví
|
K otázce, zda je přípustné, aby zdravotní pojišťovna poskytovala data o zdravotních výkonech provedených odborným ambulantním lékařem příslušnému praktickému lékaři je nutno uvést následující právní východiska.
Zák.č.55/1991 Sb. o všeobecné zdravotní pojišťovně ČR v ustanoveních §24 a 24a (obdobně zák. č.280/1992 Sb. o zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách v ustanovení §21 a §22) stanoví, že používání údajů z informačního systému zdravotní pojišťovny pro vlastní potřebu je jejím výhradním právem, a používat údaje z informačního systému zdravotní pojišťovny pro jiné účely lze jen způsobem a za podmínek stanovených zvláštním zákonem (VZP), anebo tímto zákonem (zaměstnanecké pojišťovny). Zák.č.280/1992 Sb. však nikde nestanoví podmínky, za kterých lze údaje z informačního systému používat pro jiné účely, což lze pokládat za nedostatek legislativní úpravy. Dále cit. Zákon stanoví poměrně přísnou povinnost mlčenlivosti o údajích z informačního systému pro všechny zaměstnance pojišťovny a členy jejich orgánů.
Dále je třeba uvést ustanovení §21 odst.3 zák.č.48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, podle kterého ošetřující lékař (ambulantní specialista) informuje registrujícího lékaře o zjištěných skutečnostech a o průběhu a ukončení léčení, zejména o skutečnostech důležitých pro posouzení zdravotní způsobilosti k práci a o epidemiologické situaci.
Odborný ambulantní lékař má tedy právní povinnost informovat v tomto rozsahu praktického lékaře, jenž pojištěnce registroval, tato povinnost slouží k zajištění návaznosti zdravotní péče. Nikde ale není stanovena žádná sankce, pokud odborný ambulantní lékař tuto povinnost nesplní.
Dále třeba uvést ustanovení §55 odst.2 písm. d) zák.č.20/1966 Sb. o péči a zdraví lidu, podle kterého je každý zdravotnický pracovník povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s výkonem svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby nebo kdy byl této povinnosti zproštěn nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu.
Pro posouzení řešené otázky je významné, že touto mlčenlivostí jsou zavázáni ve stejném rozsahu jak praktický lékař, tak ambulantní specialista.
Z tohoto právního vztahu je zřejmé, že praktický lékař má právo získat informace o průběhu a ukončení léčení provedeného ambulantním specialistou, kterého praktický lékař registruje, neboť ambulantní specialista má uloženu odpovídající právní povinnost.
Je skutečností, že informace předávaná ambulantním specialistou praktickému lékaři není úplná, obsahem informace jsou “zjištěné skutečnosti a průběh a ukončení léčby”. Je však zřejmé, že obsah informace předávané ambulantním specialistou je ve vztahu ke zdravotnímu stavu pojištěnce širší, než je obsah účtu, který předává pojišťovně, neboť bude oproti obsahu účtu obsahovat diagnostické či léčebné závěry a doporučení.
Nic tedy věcně nebrání tomu, aby praktický lékař získal identické informace, jaké jsou uvedeny v účtu předkládaného ambulantním specialistou pojišťovně, když tyto informace jsou i u praktického lékaře chráněny povinnou mlčenlivostí ve stejném rozsahu.
Chybí však výslovné zmocnění pro zdravotní pojišťovnu, aby tyto údaje praktickému lékaři předala. Nedostatek výslovného zákonného zmocnění nepokládám za překážku, jež by bránila zdravotní pojišťovně sdělit registrujícímu praktickému lékaři druhy výkonů, které provedl ambulantní specialista pojištěnci, tedy obsah účtu ambulantního specialisty. Zdravotní pojišťovna je totiž dle ustanovení §46 odst.1 zák.č.48/1997 Sb. povinna zajistit poskytování zdravotní péče svým pojištěncům (prostřednictvím zdravotnických zařízení, s kterými uzavřela smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče). Zajištěním zdravotní péče pro pojištěnce se zcela jistě rozumí i zajištění návaznosti zdravotní péče mezi ambulantními specialisty a registrujícími lékaři.
Pojem vlastní potřeba, ke které zdravotní pojišťovna využívá informační systém, užitý v citovaných předpisech, nelze vyložit jinak, než jako plnění úkolů zdravotní pojišťovny. Pokud tedy zdravotní pojišťovna sdělí praktickému lékaři, které výkony provedl ambulantní specialista, plní pouze jeden ze svých úkolů, totiž zajištění zdravotní péče svým pojištěncům, v tomto případě návaznosti takové péče. Ustanovení §21 a §22 zák.č.280/1992 Sb. tedy takovému předávání dat nebrání. Sdělí-li tedy zdravotní pojišťovna údaje, které měl sdělit ambulantní specialista, plní v podstatě takovou povinnost za jiného.
Jak plyne ze shora uvedeného, práva na ochranu pacienta nebudou předáváním těchto údajů dotčena. Spornější je otázka, zda nebudou dotčena práva ambulantního specialisty jako samostatného ekonomicky činného subjektu, neboť lze dovodit, že i on má právo na zachování mlčenlivosti o své ekonomické činnosti, kterou je poskytování zdravotní péče. Toto úskalí lze však řešit doplněním smlouvy uzavírané zdravotní pojišťovnou s ambulantním specialistou, v němž vysloví souhlas s předáváním dat příslušnému praktickému lékaři. Není také třeba, aby obsahem předávané informace byla účtovaná částka v penězích za provedený výkon. Do smluv s praktickými lékaři z hlediska zákonných požadavků není třeba doplňovat ničeho.
Podle mého názoru nelze odmítat předávání dat s poukazem na zákonný zákaz obsažený ve shora cit. ustanoveních právních předpisů a s odkazem na ochranu práv pacientů. Citované právní předpisy nelze totiž vykládat jen na základě gramatického znění jednotlivých ustanovení, ale je třeba je aplikovat s přihlédnutím ke všem logickým souvislostem s úpravou pojatou do jiných právních předpisů, a s přihlédnutím k účelu, který je těmito předpisy sledován. Z hlediska respektování práv pacientů podle mého soudu naznačené předávání dat naopak přispěje k zvýšení kvality zdravotní péče na straně praktického lékaře, který bude lépe informován, a to při respektování platných předpisů.
Po přednesení základních témat probíhala zajímavá diskuze, ve které zástupci VZP argumentovali, jak poskytovat požadované informace nelze, a zástupci praktikujících lékařů a pacientů zase uváděli příklady, ze kterých bylo zřejmé, že informovaný, vzdělaný a zodpovědný lékař může ušetřit pacientovi čas, být šetrnější k jeho zdraví, ale i ušetřit systému peníze.
JUDr.Pavel Adam
(Předneseno 19. 1. 2000 na Semináři v NHÚ)
-  -
|
| |
|
|
