 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Tři čtvrtiny Čechů jsou pro zavedení jednotných cen léků
|
v lékárnách, proti je 13 % lidí. Jak uvedla ČTK, vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), který se uskutečnil loni na přelomu listopadu a prosince. Dvě pětiny dotázaných se domnívají, že by ceny léků mělo určovat ministerstvo zdravotnictví.
Jednotné ceny léků prosazují zejména lidé starší 60 let, středoškolsky vzdělaní lidé a populace se špatnou životní úrovní.
Lidé nevědí co činí, když si přejí rovné ceny léků. Rozhodně to nikomu nepomůže, snad jen lékárníkům, kteří budou mít lehčí počty. Vada je především ve špatném pochopení cen léků. Ceny léků jsou omezeny maximální výší ceny. Pokud někde někomu sleví z úředně stanovené ceny, měl by být rád. Zbavit se takové možnosti by bylo nerozumné.
Zatím je tomu ale naopak. Osočováni jsou ti, kteří slevu z oficiální ceny nedají. Ve většině případů ji nedají proto, protože nakoupí bez slevy a tedy ji ani nemohou poskytnout konečnému příjemci - pacientovi. Ti, co nakoupí se slevou, mají výhodu a v očích veřejnosti jsou to ti “hodní“ (proč někdo může nakoupit se slevou a někdo ne, je složitá věc a vyžadovala by si zvláštní rozbor). To je zřejmě také pravý důvod, proč se velká část lékárníků snaží o zavedení rovných cen ve všech lékárnách. Lékárníkům by odpadly dohady s pacienty, kteří jim neustále předhazují, že jinde mají léky levnější, případně i osočování z toho, že se obohacují na úkor pacientů, když prodávají léky s doplatkem, zatímco jinde bez doplatku. Lékárníkům se není co divit, že se jim to nelíbí, když jim pak nadávají do zlodějů. Je to ale dosti chabý důvod pro to, aby byly zavedeny rovné ceny léků bez možnosti poskytnout slevu tam, kde to jde. Doufejme, že když lidé podle průzkumu neuvažují rozumně, že tentokrát budou rozmně uvažovat alespoň zákonodárci a nedopustí populistickou změnu, která by se nakonec obrátila i proti všem těm pacientům, kteří mohou léky dostat alespoň někde bez doplatků.
Pokud je něco v obchodu s léky skutečně nemravné, tak je to fakt, že je stejná obchodní přirážka (v procentech) na cenově velmi rozdílné léky. Dejme tomu, že lékárník má podle zákonem stanovené přirážky z prodeje každého léku 10 %. Potom z léku, který stojí 100,- Kč má při prodeji (výdeji na recept) 10,-Kč, ale z léku který stojí 5000,- Kč již 500,- Kč. Přitom práce lékárníka je v obou případech téměř stejná, dokonce při výdeji dražších léků, které jsou používány především v nemocnicích, práci menší. Tam lékárník vydává léky odbornému personálu a odpadá namáhavé vysvětlování pacientům, jak lék používat a podávání dalších informací, na které má pacient právo.
Tato nepravost se dá poměrně jednoduše odstranit zavedením tzv. degresivní marže, tj. různé obchodní přirážky pro různě drahá léčiva. Dražší léčiva by měla menší (v procentech) obchodní přirážku a naopak levnější léčiva by měla obchodní přirážku vyšší.
Celkové náklady na úhradu léků by se nezměnily, jenom by došlo ke spravedlivějšímu rozdělení obchodní přirážky. Tam, kde je s výdejem léků více práce, byla by odměna pro lékárníka vyšší. Tento způsob ocenění práce lékárníků je s úspěchem používán v některých Evropských zemích (např. Německo) již dlouhou dobu. Dlužno podotknout, že se o zavedení degresivní marže v ČR již dlouhou dobu pokouší Grémium majitelů lékáren, bohužel dosud bez úspěchu.
Zavedení degresivní marže by také mělo pozitivní vliv na dostupnost léků pro obyvatelstvo. Lékárníci by se pak mohli docela dobře uživit i v menších lokalitách a lidé by nemuseli zbytečně cestovat za léky do větších sídel.
-  -
|
| |
|
|
