 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Máme právo zjistit na co zemřeli naši rodiče?
|
Současný zákon o zdraví lidu neumožňuje pozůstalým nahlížet do zdravotní dokumentace zemřelého.  Loni na podzim poslanci upravovali novelou zákon č. 20 o zdraví lidu, který je z r. 1966. Pacientům dali právo nahlížet do dokumentace a mít informace o svém zdravotním stavu. Zároveň se ale taxativně stanovilo, kdo smí do zdravotní dokumentace nahlížet. A tam pozůstalí chybějí.
Paragraf 55 zák. o zdraví lidu č. 20 Sb. z r. 1966 mj. říká: "Každý zdravotnický pracovník je povinen zejména zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s výkonem svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby nebo kdy byl této povinnosti zproštěn nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu..." Když pacient nedá souhlas, platí mlčenlivost lékařů a pozůstalí už nemají šanci dovědět se pravdu o příčině smrti.
Paragraf 67b, odst. 10 pak vyjmenovává, kdo smí nahlížet do zdravotnické dokumentace.
Nahlížet do dokumentace smějí například lékaři, zdravotní sestry, rehabilitační pracovníci, lékárníci, kliničtí psychologové, logopedové, pověření členové příslušné komory při šetření případů podléhajících disciplinární pravomoci, revizní lékaři zdravotních pojišťoven, soudní znalci v oboru zdravotnictví, lékaři správních úřadů, členové znaleckých komisí, pověření zdravotničtí pracovníci orgánů ochrany veřejného zdraví, lékaři orgánů sociálního zabezpečení, zaměstnanci státu ve zdravotnických zařízeních atd. Všichni jsou povinni zachovávat mlčenlivost. V taxativním výčtu ale pozůstalí chybějí.
V praxi jsou na tuto věc ovšem různé názory:
Ředitelka Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Marie Alušíková říká, že zdravotní dokumentaci nedávají ani policii, když požádá o dokumentaci zemřelého nebo žijícího pacienta v případě jeho trestné činnosti.
"Nikdy jsme se podrobně diskusi na toto téma v parlamentu nevěnovali," přiznává poslanec Milan Cabrnoch , (ODS) a člen zdravotního výboru poslanecké sněmovny. Domnívá se, že člověk má za svého života dát souhlas ošetřujícímu lékaři, aby informoval příbuzné, nebo vyjmenovat osoby, které na informace o jeho zdravotním stavu mají nárok. Dokonce si myslí, že by tento písemný akt měl být podpořen plnou mocí.
Advokát Tomáš Sokol se domnívá, že v českém právu neexistuje úprava, která by problém jednoznačně řešila. "Myslím, že nakonec platí absolutní mlčenlivost, zákaz sdělit informace komukoli jinému," upozornil.
Do sporu s Ministerstvem zdravotnictví se nedávno dostal i ombudsman Otakar Motejl. Podle jeho názoru lidé mají právo vědět, na co zemřeli jejich příbuzní. Naopak tvrdí, že údaje o zdraví pacienta mohou zdravotníci zpřístupnit jen těm, o nichž hovoří zákon o zdraví lidu.
Svaz pacientů požaduje, aby pozůstalí po dobu pěti let směli nahlížet do zdravotní dokumentace zemřelého, případně si z ní pořizovat výpisky či opisy, a aby tato dokumentace byla ze zákona archivována po dobu minimálně padesáti let.
Jak je vidět neexistuje zcela jednoznačný názor za jakých okolností a komu dokumentaci poskytovat. Zdravý rozum a přirozené právo říká, že vědět na co zemřeli naši blízcí je celkem přirozený a v mnoha ohledech i rozumný požadavek. Pro MZ ČR tak vyvstává další úkol kdy je třeba dát zákony do souladu s přirozenými požadavky občanů.
-  -
|
| |
|
|
