 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Léky a obchod s nimi
|
velmi pěkně popisuje studie Šárky Daňhelové: Subjekty působící na farmaceutickém trhu. Přehledně a srozumitelnou formou zachycuje současný stav obchodu s léky v České republice. Autorka také zmiňuje úskalí celého distribučního procesu a poukazuje na některá nebezpečí dalšího vývoje. Studie je rozdělena do pěti kapitol, které se věnují postupně zákazníkům, lékárnám, velkodistributorům léků, výrobcům léků a konečně i specifické roli státu. Zajímavou studii v nezkrácené podobě uvádíme dále.
Subjekty působící na farmaceutickém trhu
Na farmaceutickém trhu působí několik významných typů subjektů . Zákazníci, lékárny, velkodistributoři léčiv, výrobci a specifické postavení náleží i státu. Každý ze subjektů farmaceutického trhu soutěží na tomto trhu jiným spektrem nástrojů. Výrobci soutěží mezi sebou kvalitou, účinností, bezpečností, správným načasováním vstupu na trh s novým přípravkem. Distributoři šíří nabídky, soutěží včasností a úplností dodávek zboží a také jejich frekvencí a doprovodnými službami. Lékárníci soutěží volbou místa lékárny, jejím interiérem, šíří sortimentu, úrovní konzultačních služeb nebo mírou intimity prodeje. Soutěží i pacienti – a to volbou zdravotní pojišťovny, lékaře, lékárníka nebo životního stylu.
1. Úvod
Po roce 1990 se Česká republika ocitla ve velmi dynamicky se měnícím prostředí. Změna politického systému ovlivnila zásadním způsobem nejen společenské klima, ale také národní hospodářství. Procesem velkým změn prošel i resort českého zdravotnictví. Po významných ekonomických změnách „nezahynul“ ani náš domácí průmysl farmaceutický.
Farmaceutický průmysl v České republice tvoří součást odvětví chemického průmyslu a je charakterizován vysokou přidanou hodnotou produkce, založenou na kvalifikovaných technologiích s vysokými nároky na výzkum a vývoj a odbornou pracovní sílu. Výroba je obecně spojena se značnou investiční náročností, ale
i se značnými zisky.
Z výše uvedených důvodů zaujímá farmacie ve všech vyspělých státech výlučné postavení. Výlučné postavení zaujímají i jednotlivé subjekty figurující na farmaceutickém trhu. Na farmaceutickém trhu působí několik významných typů subjektů - zákazníci, lékárny, velkodistributoři léčiv, výrobci a specifické postavení náleží i státu.
2. Zákazníci
Zákazníci přicházející do lékáren se v uplynulém desetiletí výrazně změnili. V prvních letech po politických změnách v roce 1989 byli pacienti zvyklí na to, že sice nedostali všechny léky a museli na některé čekat, ale měli veškeré léčivé přípravky zdarma. Nyní je systém díky zákonu č. 48/1997 Sb. - O veřejném zdravotním pojištění vytvořen tak, že obsahuje i určitou formu spoluúčasti pacienta, a to tak, že musí u některých léků doplácet. Na to si u nás museli pacienti postupně zvyknout.
Druhým významným faktorem, který zasáhl do rozhodování zákazníků, je reklama. Současná legislativa ji povoluje u léčiv, která nejsou hrazena ze zdravotního pojištění. Velké reklamní kampaně jsou zaměřeny na volně prodejná léčiva - tzv. doplňkový sortiment lékáren. Pacienti se začali velice aktivně zajímat o to, co jim lékárna může nabídnout. Chtějí také více informací, které souvisejí se zdravím a prevencí. Zákazníky v lékárně lze rozdělit do tří základních skupin.
První skupina je tak „unešená“ reklamou, že propagovaný přípravek v reklamě chce získat za každou cenu a jiné přípravky s podobnými účinky a mnohdy i levnější, ji nezajímají. Druhá skupina zákazníků je také ovlivněna reklamou, ale ptají se rovněž na srovnatelně účinkující léky. Zbývající zákazníci přicházejí reklamou nedotčeni a chtějí se s lékárníkem především poradit.
V ČR je také stále větší skupina zákazníků masmediálně zmanipulovaná ve věcech souvisejících se zdravým životním stylem a s prevencí.
„Zdravotní mánie“ se zrodila v 70.letech v USA a za pár let ovládla západní Evropu i Japonsko. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dorazí i k nám. Kromě kondičního sportování je hlavním příznakem zdravotní mánie užívání nejrůznějších potravinových doplňků výživy ve formě multivitaminových preparátů a přípravků obsahujících minerály a stopové prvky.
3. Lékárny
Situace v osmdesátých letech v lékárnách nebyla pro zákazníky právě příznivá. Léky do lékáren byly dodávány jednou za 14 dní, zahraniční léky byly plánované rok dopředu a byly k dostání pouze v některých lékárnách. Dnes lékárny mohou během dne obdržet dokonce několik dodávek léků. Během hodiny nebo dvou jsou lékárny schopny pacientovi zajistit to, co konkrétně potřebuje. Navíc pokud některý lék není momentálně v distribuci v ČR, je poměrně v krátké době schopna jej dodat kterákoliv z velkodistribučních firem.
Lékárny jsou dnes moderní a téměř do jedné vybavené počítačovým zařízením s možností přesné skladové evidence. Umožňuje to lékárníkům v kteroukoliv minutu zjistit, co a v jakém množství, je v lékárně na skladě. Rychlé dodávky a možnost rychlé kontroly stavu léků na skladě umožňují mimo jiné také to, že zásoby na skladě poklesly z průměrných osmi milionů v roce 1992 na zhruba jeden a půl milionu korun v roce 1999 (Zdroj: www.zdn.cz, 2001).
Veřejné lékárny se zmenšily, dnes mají v průměru zhruba pět až osm pracovníků. Ve velkých lékárnách na konci osmdesátých let bylo zvykem, aby v nich bylo až 35 pracovníků. Lékárník se už nyní nezabývá pouze výdeji léků, ale věnuje se i práci v přípravně, kde individuálně připravuje léky, dále se věnuje zpracování receptů pro pojišťovny a pracuje také v expedici.
V roce 1990 bylo například v Praze 125 lékáren a výdejen léčiv. V roce 2002 bylo v Praze více než 265 lékáren a neustále se otvírají další. (Zdroj: www.sukl.cz, 2002). Bohužel v menší míře je otvírají lékárníci a převažují různé firmy, protože jim to česká legislativa umožňuje. V ČR bohužel neexistuje žádné omezení, respektive neexistují žádná pravidla pro tvorbu sítě zdravotnických zařízení. V celé republice bylo po roce 1989 přibližně 950 lékáren a výdejen, v současnosti je jich více než dva tisíce (Kolektiv autorů, 2001).
V roce 1992 bylo rozhodnuto o privatizaci zdravotnických zařízení. Lékárny mohou být provozovány formou tzv. ekonomických pronájmů. Ekonomický pronájem v podstatě vyplynul z dohody lékáren s místní lékárenskou službou a s okresním úřadem a nastartoval samotnou privatizaci. Všechny veřejné lékárny jsou nyní soukromé. Nemocniční lékárny jsou doposud buď státní nebo patří do vlastnictví města. Z celkového počtu lékáren však tvoří jen malou část. Na druhou stranu přes ně procházejí velké objemy léčiv.
Naprostá většina veřejných lékáren, které nejsou u poliklinik a nemocnic, vyřídí denně okolo 300 receptů.V porovnáním se situací před rokem 1989 to bylo 1200 až 1500 vyřízených receptů denně. (Kolektiv autorů, 2001)
Platy lékárníků přes veškeré naznačené změny však zůstávají v porovnání s ostatními vysokoškolsky vzdělanými odborníky nízké. Hodinový příjem lékárníka v roce 2002 byl v průměru 126 Kč. Připomíná tak spíše odměnu středoškolsky vzdělaného člověka než ostatních vysokoškolsky vzdělaných odborníků (v průměru 207/Kč/hod. v roce 2002) (Zdroj: www.mpsv.cz - 14.2.2003).
4. Velkodistrubutoři
Za období od roku 1989 prošla i oblast farmaceutické distribuce v Čechách bouřlivým rozvojem, téměř zdvojnásobením počtu lékáren počínaje a razantním snížením počtu distribučních společností konče. To vše s jediným cílem – zvýšení konkurenceschopnosti prostřednictvím optimalizace nákladů.
V této oblasti distribuce se v posledních letech v České republice odehrál v důsledku tvrdé konkurence neuvěřitelný proces koncentrace. Je zřejmé: čím silnější jsou dodavatelé, tím problematičtější a nevýhodná je pozice pro odběratele. V tomto případě pro lékárníky.
Krátce po roce 1990 bylo v České republice více jak 160 velkoobchodů. Dnes, po nemilosrdném konkurenčním boji, ovládli přes 50 % celého trhu nadnárodně působící koncerny PHOENIX a GEHE. (Kolektiv autorů, 2001) K významnějším patří také PURUS, AllianceUniChem a Pharmos. Ostatní podstatně menší distributoři mají pouze regionální význam.
V období několika posledních let se na českém farmaceutickém trhu začal objevovat zcela nový fenomén : sítě lékáren. Mají různou podobu – od dvou či více lékáren patřících témuž majiteli nebo majitelům přes poloformální sítě, kde ne vždy lze přesně zmapovat majetkové vztahy, až po profesionálně organizované sítě, provozované společnostmi s převážně zahraničním kapitálem. Některé z nich mají přímou majetkovou vazbu k distribučním společnostem, jiné nikoli.
Velký problém ovšem spočívá právě ve faktu, že nyní existují velkoobchodníci s léčivy, kteří se nesoustředí pouze na velkoobchod, nýbrž cíleně a úspěšně budují četné divize lékáren. Tak např. firma GEHE vlastní v evropských zemích přibližně 1400 lékáren a stejně tak společnost AllianceUniChem. V České republice, vlastní GEHE až dosud asi 20 lékáren se stoupající tendencí a AllianceUniChem s budováním řetězce začíná (Zdroj: www.mpo.cz, 2002)
Veškeré aktivity, směřující ze strany velkodistributorů na přebírání a provozování lékáren, jsou zvláště při současném systému smluvního dělení přirážky v rozporu s provozováním lékáren coby samostatných zdravotnických zařízení a vnáší do podnikání nerovné podmínky, vedoucí k postupnému zániku samostatných nezávislých lékáren. Lékárníci musí zvážit zda chtějí vykonávat lékárnickou profesi jako svobodné povolání nebo díky podnikatelským záměrům některých velkodistributorů budou jenom výkonným zařízením pro vytváření vyšších zisků těchto řetězců. Lékárníci by se měli snažit nepodlehnout lákavým nabídkám distributorů na dumpingové ceny a obchodní přirážky, které mají sloužit především v první řadě k likvidaci konkurence na úrovni velkodistribuce a následně k likvidaci a přebírání nezávislých lékáren. Dumpingové nabídky porušují pravidla slušného podnikání v každém resortu. Jejich cílem v oblasti zdravotnictví není pacient, nýbrž ovládnutí trhu.
5. Výrobci
Domácí výrobci prošli všemi procesy odstátnění a privatizace více méně úspěšně. V současné době jsou však Léčiva jediným podnikem nezávislým na strategickém investorovi (Zdroj: www.job.leciva.cz, 2002). V uplynulém desetiletí museli výrobci zejména zapomenout na fakt, že co se vyrobí, se také spotřebuje. Velmi důležitá po roce 1989 byla i změna portfolia výrobků. Došlo k nebývalému rozšíření sortimentu na úroveň
běžnou ve vyspělých zemích. Z našich výrobců měli vždy rozhodující podíl na trhu především Léčiva, Slovakofarma a Galena.
Výrobu farmaceutického průmyslu lze rozdělit na dvě hlavní výrobkové skupiny tj. na výrobu farmaceutických substancí a na výrobu konečných lékových forem (Kolektiv autorů, 2001). Farmaceutické substance tvoří převážnou část produkce např. ve Farmaku Olomouc, Chemopharmě Ústí nad Labem, v Galeně Opava a ve Spofě Praha. Charakteristickým rysem výroby farmaceutických substancí je vysoký podíl vývozu jejich produkce do vyspělých průmyslových zemí EU, USA nebo Japonska.
Výroba konečných lékových forem převažuje u největších tuzemských výrobců, Léčiva Praha a Galena Opava. Produkce konečných lékových forem je určena především pro tuzemský trh a export do zemí střední a východní Evropy (Slovensko, Rusko, Polsko aj).
V České republice existuje 61 subjektů vlastnících povolení Ministerstva zdravotnictví ČR k výrobě léčiv (Zdroj: www.sukl.cz - 31.12.2002). Výrazněji na tuzemském trhu působí cca 30 výrobců, z nichž 14 firem se sdružilo do Sdružení českého farmaceutického průmyslu. V současné době jsou již všechny farmaceutické společnosti zprivatizovány a tím do značné míry konsolidovány. Do řady z nich vstoupil zahraniční kapitál.
6. Stát
Stát se významně podílí na regulaci cen ve farmaceutickém průmyslu. Regulace cen léčiv je uplatňovaná ve dvou stupních (Zákon O cenách č.526/1990 Sb.):
1. Samostatně na úrovni výrobce a dovozce stanovením maximální výrobní nebo dovozní ceny. Problém spočívá ale v odlišné metodě stanovení cen, protože tuzemský výrobce má přesnou kalkulaci, avšak zahraniční výrobce našim úřadům svou kalkulaci neprokazuje. V jeho případě je jako základ ponechána cena jeho léčiva na zahraničních trzích.
2. Druhý stupeň regulace je regulace za výkon velkoobchodu a maloobchodu. Účelem je udržet jistou cenovou hladinu zboží současně při zachování přiměřené prosperity řetězce výrobců a prodejců. Cena je stanovena jako společná a způsob rozdělení mezi maloobchod a velkoobchod není omezen.
V roce 1996 byla tato obchodní přirážka poprvé snížena a to z 38 % na 35 %. Hlavní dopad této změny odnesli především distributoři, kteří své přirážky v rozmezí 8 – 10 % snížili na 4 – 8 %. Znamená to tedy, že snížení se lékáren ve větší míře nedotklo. V důsledku toto snížení obchodní přirážky došlo především ke snížení počtu distributorů na trhu. Na trhu zůstali pouze ti největší a většinou s podporou zahraničního kapitálu.
V současné době je obchodní přirážka stanovena na 32 %. Znamená to, že velká část lékáren se dostává do situace, kdy je ztrátová či nezisková. Takovéto lékárny pak zanikají nebo jejich provoz je nucen převzít jiný majitel, který má důvod provoz dotovat nebo bude mít jiné ekonomické podmínky pro provoz. Jedná se především o zahraniční distributory, kteří vlastní řetězce lékáren, kteří mají z provozu lékárny výnos formou celé obchodní přirážky. Zhoršené ekonomické situaci lékáren lékárnici čelí především snižováním sortimentu, zkracováním pracovní doby a propouštěním zaměstnanců.
7. Závěr
Doufám, že článek přispěje k pochopení specifik subjektů farmaceutického průmyslu a pochopení těchto specifik v konečném důsledku pocítí ti nejdůležitější – pacienti, kterým přípravky farmaceutického průmyslu pomáhají navracet to nejcennější a nejdůležitější – totiž zdraví, sílu a vitalitu.
Literatura
KOLEKTIV AUTORŮ : Deset let farmaceutického trhu v České republice 1991 –2000. Praha, Mona, 2001
DAŇHELOVÁ, Š.: The pharmaceutics wholesale in the Czech Republic. In: Národná a regionálna ekonomika IV, Košice 2002, s.224 -228
Zákon č. 48/1997 Sb. – O veřejném zdravotním pojištění
Zákon č. 526/1990 Sb. – O cenách
www.zdn.cz
www.job.leciva.cz
www.mpsv.cz
www.sukl.cz
www.mpo.cz
23.6.2003
Autor: Šárka Daňhelová
Zdroj: Marketingové noviny
-  -
|
| |
|
|
