 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Chodí pacient dokola
|
Lékaři vítají zavedení poplatku za návštěvu ordinace, potíže to však spíše prohloubí
Zpoplatnění návštěvy zdravotnických zařízení,  které prosazuje navzdory názoru předsedy vlády a volebnímu programu své strany ministryně zdravotnictví Marie Součková, se zalíbilo lékařům. Přivítal jej prezident České lékařské komory David Rath, pochvalně se o něm vyjádřil i šéf Lékařského odborového klubu Milan Kubek a za dobrý nápad je považuje i profesor Michal Anděl (Opožděná léčba, ale správná, Respekt č. 37/2003), podle něhož dobře splní roli regulačního prostředku a omezí příliš hustou frekvenci, s níž zdejší pacienti docházejí do lékařských ordinací. Podle statistik jsou Češi opravdu druhými nejpilnějšími pacienty v Evropě (lékaře navštíví v průměru patnáctkrát za rok), což je jistě nepříznivá situace, s níž by se mělo něco dělat. Potíž je ovšem v tom, že nikdo nehledá skutečné příčiny tohoto stavu.
Zdraví nemocní
Jaksi tiše se předpokládá, že lidem se prostě v čekárnách líbí. Dá se ovšem předložit stejně hypotetické a tvrdými daty stejně nepodložené tvrzení, že frekvence návštěv klientů v ordinacích je tak vysoká pouze proto, že si je lékaři mezi sebou posílají, k dalším - dost možná i docela zbytečným – vyšetřením. Pacient, nevěda, že se jedná o zbytečné vyšetření a v obavě o své zdraví, lékaře poslechne a pokračuje v pouti po čekárnách. A návštěvnost utěšeně roste.
Je s podivem, že zdravotní pojišťovny nijak neudivuje že nikoli nevýznamné množství pacientů navštěvuje lékaře pravidelně i více než dvakrát měsíčně. To by mělo vzbudit podezření: buď lékař špatně léčí, nebo klient skutečně zneužívá zdravotní péči. V obou případech je to dostatečný důvod k sankci, nikoli ovšem k plošnému zavedení padesátikorunového poplatku. Není totiž vyloučeno, že by ve svých důsledcích mohl frekvenci návštěv ještě zvýšit – zejména pokud by zůstával v rukou ošetřujícího personálu. Při troše fantazie si totiž za současného stavu není nijak těžké představit situaci, v níž zdravý- nemocný chodí jako „oslíček otřep se“ od jedné ordinace k druhé a zdravotníci vesele vybírají po padesátce. Ne nadarmo se ostatně říká, že zdravý člověk je pouze špatně vyšetřený pacient.
Není nad čekárnu
Podobnou situaci v oblasti farmaceutik řešilo naše zdravotnictví poněkud promyšleněji. K velké nelibosti lékařů zavedlo lékové limity, jejichž překročení je sankcionováno. Možnost odůvodnit nákladnou terapií mimořádné jednorázové nedodržení hranice přitom lékařům zůstala, takže pacienti ohroženi nejsou. Zmíněné opatření zasáhlo na správném místě. Nutí totiž lékaře k umírněnému předepisování léků, tak aby nepodléhali naléhání pacienta a především intezivnímu vábení farmaceutických firem. Právě tyto tlaky totiž mají rozhodující vliv na tolik kritizovanou spotřebu, či – lépe řečeno - hojně rozšířené předepisování léků.
Je totiž třeba rozlišovat mezi množstvím léků, které lékaři předepisují, a tím, co lidé skutečně spolykají. Rozdíl – nikoli malý – končí v odpadních nádobách lékáren. Při všeobecném vzdychání nad tímto neutěšeným stavem se však už bohužel nerozlišuje, kdo léky plýtvá. Je to ten kdo je předepsal, nebo ten, kdo je ke své škodě ( či prospěchu) všechny nespolykal? Zde je na místě otázka, zda bychom byli zdravější, kdybychom snědli všechno, co nám lékaři naordinují.
Je s podivem, jak se kvalifikovaní zástupci lékařského stavu a zastánci medicíny založené na racionálních důkazech snadno spokojí s chatrnými argumenty na podporu zavedení sankčního poplatku za návštěvu. Neměli by náhodou dříve požadovat věrohodnou analýzu vysvětlující, proč je u návštěvnost tak vysoká.? Pokud odpověď na tuto otázku zní, že příčina leží především v těžko pochopitelné zálibě Čechů trávit volný čas v čekárnách, pak je sankční poplatek na místě. Pokud tomu tak ovšem není, jedná se o špatné řešení.
22. 9. 2003
Autor: Vít Černý (
)
Zdroj: RESPEKT 39/2003
-  -
|
| |
|
|
