 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Americké volby a klonování
|
Tyto dva na první pohled vzdálené pojmy dává mimo jiné do souvislostí doc. Jaroslav Petr v článku „Korejský úspěch a americký omyl - buňky ze zárodků lidských klonů“. Rozebírá některé méně známé okolnosti nedávného úspěchu při klonování lidských buněk, zamýšlí se nad perspektivami klonování pro moderní medicínu.
Korejský úspěch a americký omyl - buňky ze zárodků lidských klonů
Mýlit se je lidské a ve vědě má omyl své nezastupitelné místo. Málokterý vědec se plete s radostí, ale naštěstí je to pro něj situace tak obvyklá, že ji většinou unese s grácií. Platí to i pro amerického biologa Geralda Schattena, který došel před necelým rokem k závěru, že opice ani člověka stávajícími technikami nelze klonovat. Důvod byl prostý. Při klonování musí být pro buňku klonovaného tvora připravena „kolébka“ v podobě vajíčka zbaveného vlastní dědičné informace. To je celkem náročná procedura a na jejím provedení hodně záleží, jakou šanci na zdárný vývoj bude zárodek vzniklý přenosem tělní buňky do „vykuchaného“ vajíčka nakonec mít. U makaků ale nepomáhala Schattenovi ani sebevětší opatrnost. S dědičnou informací mizely z „vykuchaného“ vajíčka i bílkoviny, které zárodek pro další vývoj nutně potřeboval. Zárodky klonů makaka se proto vyvíjely s vážnými defekty, jež Schatten označil za „galerii genetické hrůzy“. Lidské vajíčko se podobá vajíčku makaka v tom, že i u něj se ony životně důležité bílkoviny vážou na dědičnou informaci vajíčka a při „kuchání“ by z něj měly zmizet.
Poslední zprávy z Národní university v jihokorejském Soulu zveřejněné s předstihem před „papírovým“ vydáním na internetových stránkách časopisu Science v rubrice ScienceExpress ale dokazují, že Schattenovy závěry nemají obecnou platnost. Schatten se na to na korejské kolegy vůbec nezlobil a k jejich úspěchu jim od srdce pogratuloval. Zdá se, že vědci ještě patří k té stále vzácnější sortě lidí, které potěší vlastní nezdar, pokud je to prohra vykoupená pokrokem.
Co se v Soulu vlastně povedlo? Tým čtrnácti tamějších vědců posílený o amerického biologa argentinského původu Josého Cibelliho získal klonováním 30 lidských embryí a vypěstoval z nich embryonální kmenové buňky využitelné pro léčbu těžkých chorob.
Není jasné, proč po sériích proher předních světových odborníků včetně Schattena uspěl právě korejský tým vedený Wook Suk Hwangen. Při čtení článku ze ScienceExpress odborníka nepraští do očí žádná převratná novinka. Vědci spíše složili svůj postup z technik využívaných při klonování jiných druhů. Pro start vývoje zárodku bylo použito například ošetření ionoforem a látkou blokující aktivitu kináz, což je postup běžně používaný při klonování ovcí nebo prasat. Také kultivační média pro kultivace zárodků byla poněkud upravena a cukr glukózu plnící roli energetického zdroje nahradila fruktóza. To je zase „trik“ používaný při kultivaci zárodků skotu. Tyto dílčí modifikace do sebe zřejmě zapadly jako dílky dobře složené skládačky a zajistily zárodkům lidských klonů příhodné podmínky pro vývoj. Korejci dosáhli při klonování člověka účinnosti běžné při klonování zvířat.
Vědci začali s 242 lidskými vajíčky odebraných 16 dobrovolnicím. S vajíčky získali i tzv. kumulární buňky, které vajíčko chrání a vyživují. Z nich vytvořili dnes již notoricky známou „metodou Dolly“ embrya, jež byla klonem dobrovolných dárkyň vajíček a buněk. Pokud by je vědci vpravili ženám do dělohy, opakovali by kontroverzní počin amerického lékaře Panayotise Zavose, který se nedávno pokusil vytvořit klon člověka. Vědci ze soulské university se ale pustili do tzv. terapeutického klonování, které si klade za cíl tvorbu buněk využitelných pro léčbu vážných chorob. Nechali zárodky týden vyvíjet v laboratoři a z třicítky nejlepších se pokusili odebrat buňky předurčené k proměně na tkáně těla a vypěstovat z nich embryonální kmenové buňky. To se jim nakonec podařilo u jediného zárodku. To zřejmě naznačuje, že ani v případě korejských klonů nebylo vše v pořádku a že se u nich mohl projevit „Schattenův fenomén“. Důležité však je, že přinejmenším jedno embryo bylo zcela v pořádku a podařilo se z něj vypěstovat embryonální kmenové buňky, které se v laboratoři neomezeně množí a lze je změnou podmínek „přeškolit“ na libovolné buňky těla.
Hwang prověřoval schopnost všestranné diferenciace získaných embryonálních kmenových buněk tím, že je voperoval do varlat myšáků s defektním imunitním systémem. V tomto „živém inkubátoru“ se embryonální kmenové buňky diferencovaly například na buňky lidské oční sítnice, kosti, chrupavky nebo svaloviny.
Hwangův tým sice nebyl první, kdo se o terapeutické klonování člověka pokusil, ale rozhodně došel nejdál a výsledky publikoval v seriózním vědeckém žurnálu. Tím se lišil od amerických vědců z firmy Advanced Cell Technology, kteří na podzim roku 2001 spustili humbuk kolem lidských embryí získaných klonováním, i když se tato embrya skoro vůbec nevyvíjela a nemohlo být řeči o tom, že by posloužila jako zdroj embryonálních kmenových buněk. O poznání dále dospěli podle kuloárových zvěstí čínští vědci, ale ti zase své výsledky nepublikovali.
Teoreticky v této chvíli nebrání nic tomu, aby vědci komukoli vypěstovali náhradní buňky pro buněčnou léčbu infarktem poškozeného srdečního svalu, pro zhojení poraněné míchy nebo pro obnovu krvetvorby v nemocné kostní dřeni. Oproti buňkám nebo orgánům od cizího dárce budou mít buňky získané terapeutickým klonováním jednu velkou přednost – budou získány z vlastních buněk pacienta a jeho tělo by je proto mělo bez potíží přijmout. José Cibelli z Michigan State University přesto varuje před přehnaným optimismem: „Udělali jsem první dobrý krok, ale k zavedení metody na kliniky máme ještě daleko. Nemůžeme zatím nic slíbit lidem, kteří tento druh léčby potřebují už dnes. Naše práce přinese užitek až příštím generacím.“
Terapeutické klonování před sebou nemá zdaleka jen zdolávání technických překážek. Musí se vypořádat i s odporem a nedůvěrou z řad lidí, pro které je tvorba embryonálních kmenových buněk nepřijatelná, protože při ní zaniká embryo vzniklé klonováním. Například mnozí křesťané považují za počátek lidské existence moment oplození vajíčka spermií a v lidském zárodku čítajícím zhruba stovku buněk spatřují lidskou bytost. Pro ně je vytvoření embryonálních kmenových buněk vlastně vraždou. Situaci komplikuje i fakt, že embryo nevzniká oplozením ale klonováním. Svět se shoduje v tom, že by se nikdo neměl pokoušet o vytvoření lidských klonů. Názory na terapeutické klonování se liší. Někteří lidé se zasazují vehementně o zákaz jakéhokoli klonování včetně terapeutického. Někteří biologové na to reagují snahou „schovat“ terapeutické klonování za méně dráždivý termín „přenos jader somatických buněk“, který je ale stejně nepřesný jako dnes už obecně známý termín terapeutické klonování. Balení terapeutického klonování do „slovních závojů“ zjevně není to správné řešení. Ostatně korejský tým ve své stati ve ScienceExpress používá termín terapeutické klonování zcela otevřeně (odpůrci tohoto postupu by asi řekli „bezostyšně“). Naštěstí zaznívají stále častěji rozumnější hlasy, které nabádají k uvážlivému přístupu. Na své konto si mohou připsat první velký úspěch, když dosáhly toho, že v OSN neprošel návrh Spojených států celosvětově zakázat všechny typy klonování včetně terapeutického. Situace v USA je obrovským zklamáním pro americké biology a zprostředkovaně na ni doplácí celý zbytek světa.
„Mohli jsme to dávno udělat u nás,“ povzdechl si José Cibelli, který vyjel za příhodnějšími podmínkami pro práci na této nesmírně důležité problematice do Koreje. University a další státní instituce totiž nedostávají v USA na tento typ výzkumu peníze ze státních zdrojů, protože současná vláda v čele s prezidentem Bushem výzkumu na lidských embryích, embryonálních kmenových buňkách a klonování nepřeje. Žádný stát na světě nemůže investovat do výzkumu tolik co USA. Celosvětový pokrok ve výzkumu terapeutického klonování se uškrcením finančních kohoutů v USA sice nezastavil, ale výrazně se zpomalil. V této souvislosti očekávají biologové na celém světě americké prezidentské volby s velkým napětím. Doufají, že Američané u volebních uren položí základ k nápravě omylů, které jsou ve svých důsledcích mnohem závažnější než „zmýlená“ biologa Geralda Schattena.
17.2.2004
Autor: Jaroslav Petr, doc.
Zdroj: Akademon
-  -
|
| |
|
|
