 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Virtuální realita v českém zdravotnictví
|
"Čím více se liší představa od skutečnosti, tím hůře pro skutečnost." Tato stará moudrost mě napadla při četbě článku předsedy Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče pana Jiřího Schlangera (Dělá si z nás ministryně legraci?). Pominu-li poněkud nevkusné osobní útoky, které nechávám bez komentáře, zůstává otázkou, co chtěl vlastně autor čtenářům sdělit? To, že může prohlašovat, že v čele resortu zdravotnictví stojí nekompetentní osoba, která nemá nic jiného na práci než se osobně angažovat v případě řešení kritického stavu jedné z důležitých nemocnic, je jednou z výsad demokracie.
Já si například myslím, že projevovat jistou starost o to, co se děje v resortu mně svěřeném v případech, kdy jsou ohroženi dětští pacienti, je minimálně stejně správné, jako když se předseda vlády osobně angažuje v řešení krize během povodní a podobně, aniž bych si myslela, že mezi hasiči a záchranáři nemá co dělat.
Zajímavý je jediný moment v jinak nic neříkajícím textu. A to ten, který mě označuje za osobu, která žije v nějaké virtuální realitě, jež s realitou jako takovou nemá nic společného.Pan kolega Schlanger tedy nějak ví, že realita, kterou popisuje on, je ta jediná správná. Zajímavé je, jak své přesvědčení zdůvodňuje. Prý proto, že se na tom shodnou odbory i odborná veřejnost.
Nezpochybňuji fakt, že se to může stát. To však zdaleka neznamená, že to, na čem se shodnou, je tou nefalšovanou realitou. Já se mohu naopak domnívat, že ta jejich realita je virtuální a ta moje správná, když také vycházím z názorů odborníků a přitom mám k dispozici dostatek informací. Takto bychom se mohli trumfovat v nekonečném kruhu.
Nekultivované výpady
Otázkou je, jaký to má všechno smysl... Nemyslím si, že by osobně motivované a nekultivované výpady vůči komukoliv cokoliv vyřešily. Hodně se zamýšlím nad tím, co mé oponenty vede právě k takovýmto postupům. Snést to umím, i když určitě v mých očích příliš nezískají.
Spíše než to, jak co říkají, mě zajímá to, co říkají, i když je někdy velmi těžké to z dotyčného názoru vyčíst. Od předsedy odborů bych očekávala nějaký konstruktivní příspěvek k problematice zaměstnanců, tedy zájmové skupiny, kterou zastupuje.
Místo toho se například dočtu, že je třeba skoncovat se státně pojištěneckým systémem, což lze interpretovat také tak, že by stát neměl platit například za důchodce a děti (!?). Čili totální liberalizace systému, a to ve velkém stylu, na který si netroufli ani proslulí liberálové devadesátých let. Názor, který byl podle závěrů, jež mám k dispozici já, jednou z příčin současné nevyrovnané bilance systému.
Myslím, že se tento přístup neosvědčil, a zaráží mě, že opačný názor neslyším, samozřejmě fundovaně vyargumentovaný a mnoha výpočty a příklady doložený, například od zástupců pojišťoven, ale od předsedy odborů. Odbory a zaměstnavatelé mají prý jasno. Lidem, kteří mají vždy jasno, závidím. Já mám zatím jasno jen v tom, že podle naší ústavy je stát garantem bezplatné zdravotní péče pro všechny občany.
Model ekonomického chování systému zdravotní péče je složitá matematicko- ekonomická záležitost a zřejmě se bude muset k jeho realizaci velmi odpovědně přistoupit, protože existují kvalifikované odhady, které pro budoucnost současného systému nejsou příliš příznivé.
Reforma systém uklidní
Právě zásahy, které navrhuji ve stabilizační části reformy, jež je naprosto nezbytná, což snad uzná i pan předseda, povedou k "uklidnění" systému na nutnou dobu. Možná, že členové koaliční komise, která vznikla s tímto cílem, jsou neschopní ambiciózní hlupáci, jak si pan předseda zřejmě myslí, ale jedna věc je jim naprosto jasná: zásahy do systému, který stabilní není, vedou většinou k jeho destrukci, což je určitě známo i odborníkům, jež má pan předseda k dispozici.
Kdyby je totiž k dispozici neměl, pak bych jím prezentované závěry musela chápat jako nebezpečné plácnutí do vody. Neupírám nikomu právo na názor, jsem ochotna diskutovat s každým, kdo má ze své pozice co říci, ale snažím se řídit se biblickým "co je božího Bohu a co je císařovo císaři".
I když je mi panem Schlangerem upírána kompetentnost, natolik jsem ještě při smyslech, abych věděla, na co se mám ptát ekonoma, na co internisty a na co zaměstnavatelů či předsedy odborů.
Proč? Protože pokud mám zájem (a to všem garantuji, že mám) něco na současné realitě pozitivně změnit, musím ji co nejlépe poznat. To mimo jiné znamená pečlivě rozlišovat mezi skutečnými fundovanými názory na straně jedné a skupinovými zájmy na straně druhé. Chápu, že se to nemusí každému líbit.
10.3.2004
Autorka: Marie Součková, ministryně zdravotnictví ČR
Zdroj: Mladá fronta DNES
-  -
|
| |
|
|
