 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Ochrana práv občanů duševně nemocných
|
Ochrana a naplňování práv občanů s duševním onemocněním z velké části souvisí s naplňováním práv pacientů vůbec. Český helsinský výbor (ČHV) se touto problematikou se zabýval v uplynulých letech opakovaně, zejména ve spolupráci s Občanským sdružením na ochranu pacientů. Nutno konstatovat, že hlavní problémy v této oblasti přetrvávají a negativně se odráží i v péči o občany s duševním onemocněním, jejichž právům ČHV věnoval dosud jen malou pozornost.
Proto zařazujeme do letošní Zprávy stať na toto téma, abychom upozornili na hlavní problémy, s nimiž se tato skupina občanů potýká.Naše republika dosud nepřijala zákon upravující oblast péče o občany s duševním onemocněním, který by vedle principů, cílů a systému péče o tyto občany také upravil a chránil práva duševně nemocných v situaci, kdy je - zejména v průběhu léčby - zasahováno do řady jejich základních práv: práva na osobní svobodu a bezpečnost, práva na zachování lidské důstojnosti, práva na soudní ochranu a účast v soudním řízení, práva na informace a ochranu jejich osobních údajů.Vezmeme-li v úvahu stigma spojené s duševním onemocněním, nízké povědomí veřejnosti a státních institucí o existujících problémech spojených s poskytováním zdravotní a sociální péče lidem duševně nemocným, jakož i fakt, že občané s duševním onemocněním byli doposud jen velmi málo zastoupeni v občanských sdruženích prosazujících zájmy a práva pacientů a zdravotně postižených, lze konstatovat, že jejich potřeby a práva jsou jen velmi okrajově zohledněna v platných či připravovaných návrzích zákonů, např. v zákoně o zdravotní péči.Přetrvávajícím specifickým problémem v oblasti péče o lidi s duševním onemocněním je porušování základních lidských práv občanů, kteří se léčí dobrovolně či proti své vůli v psychiatrických léčebnách. Je nutno předeslat, že mezi základní práva lidí s duševním onemocněním patří právo žít a léčit se ve společnosti. Umístění a léčba v psychiatrické léčebně jsou výrazným zásahem do základních lidských práv občana, zejména do jeho práva na osobní svobodu a svobodu pohybu. K takovému zásahu by mělo docházet jen v nejkrajnějším případě, na co nejkratší možnou dobu a pouze na základě rozhodnutí soudu v případech, že jiný, méně omezující způsob léčby (např. komunitní péče) selhal.Situace v České republice je v tomto ohledu zcela opačná. 80 % občanů s duševním onemocnění se léčí v psychiatrických léčebnách, neboť existuje jen velmi málo zařízení komunitní péče: krizových center, denních sanatorií a lůžkových psychiatrických oddělení v rámci všeobecných nemocnic, která představují vhodnější alternativu k velkým léčebnám.O tom jaké jsou materiální a personální podmínky v psychiatrických léčebnách, a jak je tam s pacienty zacházeno, se dozvídá veřejnost jen velmi málo. Veřejná a objektivní kontrola podmínek a dodržování práv pacientů v léčebnách fakticky neexistuje. Nezávislé subjekty z řad nestátních neziskových organizací nemohou dodržování práv pacientů v léčebnách monitorovat bez souhlasu vedení léčebny, které obvykle nemá zájem spolupracovat.Šetření v léčebnách dosud prováděl pouze Veřejný ochránce práv. Vzhledem k velikosti a počtu léčeben či jiných zařízení, kde jsou lidé omezeni v osobní svobodě, nebylo však možné monitorování provádět důsledně a pravidelně ve všech zařízeních. V reakci na tuto situaci připravila v uplynulém roce Rada vlády pro lidská práva návrh zákona, který by pomohl tento stav řešit. O tom zda bude návrh schválen se rozhodne v první polovině roku 2004.Zřizovatel léčeben, ministerstvo zdravotnictví, které má vykonávat dohled nad poskytováním zdravotní péče v léčebnách, tuto svou povinnost plní jen nedostatečně, neboť k tomu není personálně vybaveno. Reaguje většinou až na základě upozornění občanů či nestátních organizací. Tak tomu bylo i v uplynulém roce v létě, kdy po upozornění Fondu ohrožených dětí, na který se obrátili rodiče pacientky umístěné v dětské psychiatrické léčebně ve Velké Bíteši na Žďársku, provedlo ministerstvo v této léčebně kontrolu. Její výsledky shrnul jeden z kontrolorů takto: "Místo aby děti především léčili, chtěli je vychovávat a trestali je. Za útěk strávilo jedno dítě celý týden na samotce." Ze zprávy ministerstva vyplynulo, že personál podával dětem nadměrně uklidňující léky a zavíral je na izolaci, aniž by to bylo medicínsky zdůvodněno, a že odborná úroveň personálu v léčebně postrádá potřebný kontakt se současnými trendy. Dítě, které v hodnocení obdrželo tři černé body, nemělo možnost o víkendu odjet k rodičům, neboť to nebylo rodičům doporučeno. Ministerstvo zdravotnictví nařídilo vedení léčebny přijmout opatření, aby se podobná situace v budoucnosti neopakovala, a oznámilo, že provede kontroly v dalších léčebnách pro děti.Že nejde o ojedinělé případy porušování lidských práv, potvrdila již zpráva Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, jehož zástupci navštívili v roce 2002 několik psychiatrických léčeben v ČR. Závěry zprávy se shodují s výsledky studie APEL českého Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví a šetření mezinárodního Centra za práva duševně nemocných osob (MDAC), které se - obě - uskutečnily v roce 2003.Situaci v léčebnách lze shrnout do následujících problémů.Pacienti v psychiatrických léčebnách jsou jen zřídka ústně či písemně informováni o svých právech během pobytu v léčebně. Většina pacientů v léčebnách nemá přístup k právní pomoci a je omezena v kontaktu s vnějším světem. Materiální podmínky ve většině léčeben jsou takové, že přímo na oddělení nejsou telefonní automaty a chybí personál, který by pacienty doprovázel po areálu či mimo něj. Vycházky dostávají i dobrovolně hospitalizovaní pacienti na základě subjektivního uvážení ošetřujícího lékaře. Takto nastavený režim rozhodování bez jasných a jednotných pravidel i kontroly vedl v uplynulém roce k paradoxní situaci, kdy pacient, který před umístěním do léčebny napadl svého lékaře, se mohl volně pohybovat po areálu léčebny. Přitom skutečnost je taková, že převážná část dobrovolně se léčících pacientů, kteří se nedopustili žádného trestného činu, čeká několik týdnů, než je jim umožněno projít se po areálu či jít na víkend domů. Používání omezujících prostředků jako jsou izolace, kurtování či umístění do síťových lůžek není personálem řádně dokumentováno a zdůvodněno. Omezující prostředky včetně medikace jsou nadužívány a je jimi "řešen" nedostatek personálu a finančních prostředků v léčebnách.Výsledkům šetření MDAC a právům lidí s duševním onemocněním byl věnován seminář Lidská práva a duševní zdraví, který se na podzim 2003 uskutečnil v Senátu PSP. Zástupci MDAC na semináři poukázali mimo jiné na skutečnost, že i v Evropském roce osob se zdravotním postižením byli v psychiatrických léčebnách nalezeni lidé, kteří převážnou část pobytu v ústavu strávili v klecích.Závěry o tom, jakou cestou by se měla ubírat péče o občany s duševním onemocněním, jsou shrnuty v Květnové deklaraci, již přijali účastníci konference, kterou uspořádala na Ministerstvu zdravotnictví ČR Česká asociace pro psychické zdraví a sdružení rodičů Sympathea. Účastníci konference v deklaraci mimo jiné vyzvali ministerstvo zdravotnictví, aby urychlilo proces implementace Koncepce oboru psychiatrie, a podpořilo vznik a rozvoj komunitních zařízení pečujících o lidi s duševním onemocněním. Dále poukázali na nutnost zřizovat pro občany s duševním onemocněním chráněná pracovní místa a chráněné byty, jichž je velký nedostatek. Pokud jde o práva pacientů shledali nutným vytvoření systému informování pacientů, který by mohla plnit tzv. advocacy centra. V nich by spolu s právníky působili i uživatelé péče a rodinní příslušníci.
Mgr. et Mgr. Lucie Ripová,právnička sdružení uživatelů psychiatrické péče KOLUMBUS a viceprezidentka České asociace pro psychické zdraví
Zdroj:www.helcom.cz -zpráva o stavu lidských práv za rok 2003
-  -
|
| |
|
|
