 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Pondělí, 14.Červen 2004
|
Články
|
Diag Human – opět o kousek dál
|
Dnešní Respekt v článku redaktorky Čápové, opět poodhalil některé dosud neznámé souvislosti v tomto nyní populárním případu. Objevila se zde především nová jména, která se v souvislosti s případem zatím nevyskytovala. Ke všeobecně známým jménům ministrů zdravotnictví, kteří se s kauzou pochopitelně přisli do sytku přibyla i další. Některá jména jsou stejně populární jako ta ministerská, některá méně. Kdo přesně a jakou roli v případu hrál, to (snad)ukáže čas.
Šťáva jde na krev
Zástupci státu kopali v miliardovém procesu za Diag Human Stát udělal hodně pro to, aby mohl Josefu Šťávovi poslat co nejvíc peněz. Vyplývá to z dokumentů a vyprávění aktérů kauzy Diag Human.
První byl Rubáš
Když začátkem března 1992 psal ministr zdravotnictví Martin Bojar šestnáct řádků dánské firmě Novo Nordisk, ani ho nenapadlo, jak astronomickou cenu bude ten dopis mít za pár let. Chtěl jen vysvětlit, proč ministerstvo v konkurzu na zpracovatele české krevní plazmy firmu nevybralo, ačkoli patří k nejlepším v oboru. „Jedním z důvodů byla i pochybnost o solidnosti Conneco a.s., společnosti, která spolupráci zprostředkovala,“ psal Bojar. A ne že ta slova
neměla opodstatnění. V roce 1990 se česká firma Conneco pokusila vyvézt do Lesotha (jediné země, která nezakazuje transfer drog přes své hranice) několik set kilogramů Metachalonu, psychotropní látky, která je na seznamu zakázaných léčiv. V bouři následného skandálu se Connecu podařil husarský kousek: vyšetřování bylo začátkem roku 1992 zastaveno, protože se české policii nepodařilo zástupcům Conneca prokázat úmysl vyvážet drogy. Firma se ale vzápětí dostala do novin podruhé – když začala nakupovat krevní plazmu od některých českých transfúzních stanic. Látku nezbytnou pro výrobu řady léků, například pro hemofiliky, nelze ničím nahradit. Proto ji nikde na světě nepovažují (stejně jako třeba lidské orgány) za zboží. Světová zdravotnická organizace (WHO) navíc státům doporučuje, aby se snažily být ve spotřebě plazmy soběstačné a dávaly přednost dobrovolným dárcům před placenými. Rozložení bílkovin v krvi dárců v konkrétní zemi totiž nejlépe odpovídá její celé populaci. Také se tím snižuje riziko přenosu AIDS a žloutenky. Proto ministerstvo pořádalo výše zmíněný konkurz na zpracovatele české plazmy a Bojar v dopise Novo Nordisk varoval, že Conneco si ze sběru krevní plazmy udělalo výnosný byznys: „V rozporu se všeobecným etickým principem plazmu v České republice nakupuje a posílá ji ke zpracování do Vaší společnosti. S ohledem na dobré jméno Vaší společnosti považujeme za nutné Vás o tom informovat.“ Za devět dní přišla z Dánska odpověď: „V návaznosti na dopis ministra Vám oznamujeme, že rušíme veškerou spolupráci v oblasti dodávek plazmy mezi Conneco a Novo Nordisk.“ Krátce poté změnilo Conneco název na Diag Human a zároveň s tím koupil dosavadní menšinový vlastník – český emigrant ze Švýcarska Josef Šťáva – ve firmě majoritní podíl. Když úřad, tentokrát už vedený Luďkem Rubášem, vypsal nový konkurz na zpracovatele plazmy, ucházel se Diag Human o licenci znovu. Ani tentokrát neuspěl. Nechtěl totiž krevní plazmu zpracovávat, ale jen s ní obchodovat. Rubáš sice za firmu u svých podřízených lobboval (ještě coby ředitel kolínské nemocnice intervenoval už předtím za Conneco písemně u ministra Bojara, napsal také předmluvu k učebnici hematologie vydané Diagem), naštěstí ale marně. Brzy totiž vyplul na povrch další skandál. Firma odebírala plazmu v německých věznicích a dodávala ji dvěma pracovníkům bavorského Červeného kříže. Ti na vaky lepili falešné štítky s nápisem, že je od dobrovolných dárců, a posílali plazmu ke zpracování. Když se to provalilo, vedení Červeného kříže chtělo od spolupráce odstoupit. Šťáva tehdy pohrozil – mám smlouvu, dám vás k soudu – a Červený kříž mu ve strachu před skandálem raději zaplatil za odstoupení od smlouvy šest set tisíc marek.
S Kalouskem vzadu
Před devíti lety začal dnešní spor mezi státem a Diag Human o odškodné. Ministr Luděk Rubáš dostal dopis od zástupce Diagu Jiřího Oršuly. Tři stránky se dají shrnout: Státní zdravotní správa (Bojarův dopis) způsobila firmě škodu za půl miliardy korun. Můžeme
dát trestní oznámení pro podezření z nekalé soutěže a zneužití pravomoci veřejného činitele. Josef Šťáva vám ale ještě dává šanci – sjednejme mimosoudní smír. Bude vás to stát jen dvě stě milionů korun a ušetříme vás nepříjemné mediální kampaně. Tehdy ministerstvo udělalo první a fatální chybu. Rubášovi podřízení – Josef Suchopár a Aleš Dvouletý – navrhli už novému ministrovi Janu Stráskému, ať přistoupí na arbitráž. Po poradě s ministrem financí Ivanem Kočárníkem to udělal. „Jít před soud by bylo pro stát výhodnější,“ říká dnes Tomáš Vrbík z poslanecké komise, která prošetřuje, zda a v čem stát ve sporu s Diagem pochybil. „Soudní řízení má více opravných prostředků, různá odvolání, dovolání. Tady záleží jen na
třech rozhodcích.“
Rozhodčí řízení je navíc na rozdíl od soudního vždy neveřejné. Stát se ještě ke všemu se Šťávou dohodl, že spor nebude řešit pro to určená instituce – stálý rozhodčí soud při hospodářské komoře – ale dva ad hoc jmenovaní rozhodci. Jednoho si vybere ministerstvo,
druhého Diag a společně vyberou třetího. Diag si vybral Moniku Pauknerovou z pražské právnické fakulty, stát plukovníka Zdeňka Ruska, tehdy šéfa inspekce ministra obrany, který dělal na obraně od roku 1973 právníka a do roku 1989 učil externě na pražské právnické
fakultě. Proč volba padla právě na něj, nedokáže ani Rusek ani ministerstvo zdravotnictví nijak vysvětlit. Jedno vysvětlení se nabízí – co když to souvisí s tím, že ve stejné době dělal na obraně náměstka Šťávův bývalý spolužák a dobrý známý Miroslav Kalousek? „Na osobách rozhodců výsledek arbitráže nesmírně záleží,“ říká Tomáš Vrbík z poslanecké komise. „Na vysvětlení, proč je jedním z nich plukovník z ministerstva obrany, jsme se taky marně ptali.“ Právě Miroslav Kalousek se také nechal nedávno v televizi slyšet, že stát ve sporu přijde o daleko víc peněz, než čeká – možná až o osm miliard korun. Jako třetího a zároveň předsedu senátu si oba rozhodci vzali Josefa Kunáška, zakladatele Asociace proti nekalé soutěži. Ten zcela nekriticky opakuje právní názory Šťávova advokáta Jiřího Oršuly a při své argumentaci, co je ve sporu důležité, se opírá o materiály z internetových stránek Diag Humanu. „Ze všeho mi vycházel dojem, že i státem jmenovaný rozhodce kope za Diag. Můj názor je, že jsem jednal se senátem jmenovaným tak, aby to státu prohrál,“ říká Pavel Blažek, který donedávna zastupoval v kauze Diag ministerstvo. „Druhé straně vyhověli ve všem a nám téměř v ničem.“
Vy proti nám, my s vámi
Rozhodčí senát v březnu 1997 řekl: Diag Human byl poškozen státem a má nárok na náhradu škody. Nebylo ale úplně jednoduché pravdivý a dobře míněný Bojarův dopis vyložit tak, aby z něj kynulo slušné odškodné. „Ten spor, co dělal Oršula, to je autorské dílo,“ cituje chlubivě advokát Oršula ohlasy svých kolegů. Svou argumentaci opřel advokát o pozoruhodnou tezi, že nekalé soutěže se může dopustit nejen jeden ze soutěžitelů, ale vlastně kdokoli, kdo do hospodářské soutěže nějak vstoupí – a nezáleží přitom, zda říká pravdu, nebo lže. Opačný názor – že Bojar udělal dobře, když v zájmu pacientů upozornil na neetické počínání firmy Conneco jejího dánského zákazníka – nikdo, ani právník ministerstva, nezformuloval. „S
papíry, které jsme měli na stole, jsme ani jinak rozhodnout nemohli,“ říká na adresu nečinnosti ministerstva rozhodce Kunášek. „Oršula se díval do spisu snad stokrát, zajímal se o to. Právník ministerstva strávil nad spisem nejvýš půl hodiny.“
Dalších pět let se bojovalo o částku a tento boj dosud neskončil. Podle odhadu Petra Turka z pražského Ústavu hematologie a krevní transfúze mohl Diag přijít nejvýš o sumu v řádu milionů korun. O ztrátě zisku se totiž dá mluvit jen v letech 1992 a 1993. V dalším roce Novo Nordisk změnil výrobní program a o českou krevní plazmu, bez ohledu na Bojarův dopis, nestál. Obrat na trhu výrobků z krevní plazmy byl za tu dobu kolem dvou set milionů korun, z něj jen několik procent je zisk. Navíc by Diag zřejmě neovládl celý trh. Přesto rozhodci dostali dva odhady na daleko vyšší částky – na 4 miliardy a na zhruba 327 milionů korun. Oba zadalo ministerstvo zdravotnictví. První znalce (Radomila Kochánka a Josefa Luňáka z
pražské kanceláře Info 7) vybral někdo z úředníků bez vědomí ministra Bohumila Fišera. „Ministr tehdy řekl, že není možné, aby škoda byla 4 miliardy, a najal mě, abych dokazoval, že je nižší,“ říká už citovaný Pavel Blažek. Výsledkem jeho práce byl druhý posudek – na zmíněných 327 milionů korun. V roce 2002 rozhodci tuto částku uznali a loni v lednu vláda Diagu peníze poslala. Tím ale čtyřmiliardová anabáze neskončila – znalecký posudek na 4 miliardy korun někdo z ministerstva ukradl a předal Diagu a ten ho rozhodcům předložil jako důkaz o škodě. „Napsal jsem, že jeho předložení je málem trestný čin. Od rozhodčího senátu jsem dostal odpověď, že jestli budu takhle pokračovat, dají naopak oznámení na mě,“ říká
Pavel Blažek. „Už si nevzpomínám, kdo posudek předložil,“ říká rozhodce Zdeněk Rusek. „Vím jen, že ministerstvo proti tomu, aby se z něj vycházelo, mělo nějaké námitky.“ Ministr Kubinyi se k ukradenému posudku nechce vyjádřit: „K tomu nemohu nic říci, mohlo by se to obrátit proti nám.“
Výsledná částka pro Diag bude podle předsedy Josefa Kunáška někde mezi oběma částkami, rozhodnout to mají do třetice další znalci. Ministr Jozef Kubinyi je chce tentokrát hledat v zahraničí. Do konce června bude hotova závěrečná zpráva parlamentní komise. Státu už v
tuhle chvíli podle ministra Kubinyiho nezbývá nic jiného, než počkat na konec arbitráže a pak ji případně celou napadnout u soudu. „Spor byl státem veden nešťastně a celý případ je ivný,“ říká. „Mrzí mě, že teď nemohu zasáhnout.“
14.6.2004
Zdroj: Respekt - 25/04
-  -
|
| |
|
|
