 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Pondělí, 21.Červen 2004
|
Články
|
Nová naděje pro české zdravotnictví
|
Člen skupiny ministra financí pro reformu zdravotnictví Pavel Vepřek píše v novém čísle časopisu Respekt: „Reforma zdravotnictví do voleb nebude - ale dvě změny k lepšímu by  projít mohly Má smysl psát o zdravotnictví, když se zdá, že vláda je na pokraji pádu? A když na skutečně zásadní reformu, i kdyby ji nakrásně chtěla a uměla provést, nemá dost času, chuti ani sil? Kupodivu ano. Právě zdravotnictví je totiž jeden z mála rezortů, ne-li vůbec jediný, kde i slabá vláda s vratkou oporou v parlamentu může provést změny hodné zápisu do čítanek. Dokonce by jí k tomu mohl stačit jeden odhodlaný a cílevědomý ministr.“ Celý článek následuje.
Návrh pro odvážného ministra
Velký mozek zdravotnictví
Proč potřebuje tuzemské zdravotnictví reformu? Protože po shození těsného krunýře státu začátkem 90. let a založení základů systému veřejného zdravotního pojištění se proces proměny housenky v motýla zastavil. Je to v něm jako v pohádce o chytré horákyni – pojišťovny jsou samostatné nesamostatné, konkurují si nekonkurují, mají klienty neklienty, stát vše řídí neřídí a nikdo nic a za nic nemůže. Kvůli tomu celý systém dělá dluhy a nefunguje, jak by mohl a měl. Peníze netečou ke schopným, dělat dluhy se vyplácí a všem nám chybějí informace potřebné pro rozhodování, například kdo umí dobře léčit za rozumnou cenu.
Rezortní ministerstvo chtělo ještě za Marie Součkové zadlužování a nefunkčnost zjevně řešit soustředěním moci do centra. Tak například si v tichosti a velmi nákladně (za 60 milionů korun) pořídilo počítačový „ústřední mozek českého zdravotnictví“, který je schopen pracovat veškerá data o zdravotní péči poskytnuté v České republice. Chystala se také změna některých důležitých – byť pro laiky možná nezáživných – zdravotnických zákonů. Podle jednoho z nich by ministerstvo krajům určovalo, kolik doktorů příslušné specializace mají mít na tisíc obyvatel, kolik nemocničních lůžek atd., a kraje by pak rozhodly, který šťastlivec bude moci léčit a kdo půjde z kola ven. Nemocnice včetně soukromých by musely hlásit nahoru, jak mají využité ambulance a postele, kolik platí zaměstnancům, jakou mají návratnost investic apod. Důležitá novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která prošla do druhého čtení v parlamentu, zase umožňuje ministerstvu zdravotnictví pomocí gumového paragrafu o „veřejném zájmu“ nařídit pojišťovnám, kolik a jakým způsobem mají platit zdravotnickým zařízením, a vdechuje život „ústřednímu mozku zdravotnictví“ jeho legalizací a stanovením povinnosti do něj poskytovat data. Pokud by to všechno prošlo, tak tu máme zase v bleděmodrém komunistické Krajské ústavy národního zdraví a medicínu na příděl. Když nastoupil Jozef Kubinyi, jeho výroky a chování nasvědčovaly tomu, že přichází rázně dokonat dílo a po letech zase obnovit přímou státní kontrolu nad zdravotnictvím. V poslední době tyto obavy rozptyluje, alespoň prozatím. První novelu, týkající se krajů a jejich nemocnic, úplně stáhl z vlády a druhou o veřejném zdravotním pojištění pozdrží na její pouti parlamentem, aby mohla být přepracována. Dobře, a co dál?
Tak jako v Holandsku
I postoj části ČSSD k zdravotnictví se zvolna a tiše mění. Ministerstvo financí rozběhlo činnost odborné skupiny, která má navrhnout takové změny, aby zdravotnictví vystačilo se svými penězi a nevloupávalo se stále pro další do kapes daňových poplatníků. Shoda je zatím tato: základem by měla být regulovaná soutěž zdravotních pojišťoven. Jako heslo to nezní dvakrát lákavě, zejména v tuzemském prostředí zapleveleném spoustou nesmyslné regulace, ale je to zavedený pojem. Představme si systém, kde pojišťovny nechají občany vybírat z nabídek, jež se budou lišit rozsahem služeb, jejich kvalitou a komfortem a pochopitelně
cenou. Jelikož se všichni lišíme obsahem svých peněženek, zdravotním stavem a věkem, jsou naše přirozené výchozí podmínky velmi nerovné – regulace by byly od toho, aby tyto nerovnosti potlačily.
Co nás dřív či později čeká, je zkrátka reforma podobná těm, jaké v současnosti probíhají v Nizozemsku, Německu nebo na Slovensku. Kupříkladu nizozemská vláda přijala v loňském roce program, podle kterého se do roku 2006 stane poskytování zdravotního pojištění podnikáním. Holanďané propojují veřejné a komerční zdravotní pojištění. Úkolem státu bude přerozdělit část pojistného – tu, která se odvádí do společného „solidárního“ balíku – mezi pojišťovny podle zdravotního rizika jejich klientů a stanovit pravidla pro udělování licencí ve zdravotnictví. Pro občana to znamená, že jeho naspořené peníze spravuje někdo, kdo má zájem je rozmnožit (tedy nikoli lhostejná veřejnoprávní pojišťovna). A současně se díky solidárnímu balíku nemusí bát, že by neměl na zaplacení při eventuální nákladné nemoci.
Na tomto budoucím směru se rýsuje shoda i u nás. K řešení problému českého zdravotnictví byli přizváni také experti Světové banky a po prvních setkáních se ukazuje, že jejich názory se od názorů skupiny kolem ministra financí příliš neliší. Zůstaňme však při zemi: dřív než po volbách reforma nebude. Nakreslit čáru mezi tím, co se ještě hradí ze solidárního balíku, a tím, na co už si každý bude připlácet, je politicky riskantní operace. Lze tedy u nás udělat do voleb aspoň něco? Dvě věci by mohly se zdravotnictvím zásadně pohnout už teď. Tou první je zpřístupnit informace o kvalitě léčby, tou druhou nový systém úhrady nemocniční péče, známý pod zkratkou DRG (diagnosis related groups, diagnosticko terapeutické skupiny).
První krok: informace
Zpřístupnění informací je nutný krok při přeměně pacienta-prosebníka v sebevědomého zákazníka – a lze ho provést celkem snadno. Ministerstvo řídí zdravotnická zařízení, ve kterých je 40 % tuzemských lůžek a do kterých proudí 60 % prostředků vydávaných na nemocniční péči (jde především o fakultní nemocnice ve velkých městech). Tato zařízení poskytují nejširší rozsah péče a pomoc v nich hledají pacienti s nejzávažnějšími onemocněními. Pro zveřejnění informací o kvalitě a nákladech péče ve fakultních nemocnicích nepotřebuje ministerstvo žádnou vyhlášku ani zákon – prostě si je vyžádá, zpracuje a vystaví na internetu.
Pokud si budou moci občané koncem tohoto roku volně číst informace o péči poskytované v jednotlivých fakultních nemocnicích a dozvědět se třeba údaje o tom, kolik dní si pravděpodobně poleží se svým onemocněním v té které nemocnici nebo jakou kde mají zkušenost s léčením jeho nemoci, bude to průlom do zaběhané rutiny srovnatelný s vynálezem knihtisku. Informace z ostatních nemocnic budou s velkou pravděpodobností následovat vzápětí. Těžko by totiž tito konkurenti přesvědčili své zákazníky, že dělají dobrou medicínu, kdyby výsledky drželi pod pokličkou.
A druhá změna? Úhradový systém DRG by změnil pohled na fungování nemocnic. Dosud zdravotnická zařízení dostávají peníze podle toho, jak drahý byl jejich provoz v minulém období, nebo podle toho, kolik výkonů vykázali jejich lékaři. Systém DRG však mění jejich příjem v závislosti na tom, co skutečně dělají. Nemocnice není placena za své jednotlivé úkony, ale zaplatí se jí „hotový výrobek“ – vyléčený pacient. DRG dává do skupin podobná onemocnění s podobnými náklady na léčení, a tím umožňuje popsat činnost nemocnice a stanovit cenu její práce. Nemocnice ošetřující složitější pacienty dostane zaplaceno více než nemocnice léčící pacienty méně nákladné. Zavedení DRG umožní velmi rychle oddělit zrno od plev, a to nikoli administrativním zásahem, ale ekonomickým tlakem. Všichni léta hovoří o nutnosti něco udělat s nadbytkem nemocničních lůžek, ale kolem tohoto zdaleka nejúčinnějšího nástroje se stále jenom přešlapuje.
Co lze zvládnout
Ministrování Jozefa Kubinyiho nezačalo zrovna šťastně. Zhurta napadl šéfku Všeobecné zdravotní pojišťovny, bůhvíproč odvolal oblíbeného ředitele jedné nemocnice (IKEM) a minulý týden dva další. V mnoha oblastech jsou však jeho názory rozumné. Kritizuje sporné státní investice, slibuje zamést si před vlastním prahem v přímo řízených nemocnicích, chce rovné podmínky pro soutěž pojišťoven… Ani jeden z těchto záměrů nemá snadné řešení, každý ohrožuje zájmy jiné skupiny a těžko se dá úspěšně bojovat na mnoha frontách. Je otázkou, jak dlouhé vůbec bude ministrovo funkční období, ale pokud stihne zpřístupnit informace a zavést nový úhradový systém, čestné místo v historii bude mít zaručeno.
Autor je dětský lékař a kardiolog, pracoval jako ředitel FN Motol v Praze. Jako analytik společnosti DG Plus je členem skupiny ministra financí pro reformu zdravotnictví.
Autor: Pavel Vepřek
-  -
|
| |
|
|
