 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Úterý, 13.Červenec 2004
|
Články
|
Nedodržování standardů léčby
|
ukázala studie Ministerstva zdravotnictví. Pouze 20 % z nemocnic hodnocených ministerstvem zdravotnictví léčilo pacienty v souladu s příslušným standardem (vydaným resortním úřadem či Českou lékařskou společností). U nemocnic prvého typu zhruba jen ve dvou procentech postupovali lékaři v souladu se standardem léčby. Okresní nemocnice dodržely standard léčby ve 20 procentech. „Nejlepší“ zařízení - fakultní nemocnice - dodržovaly léčebné standardy jen z 30 procent. Tato nelichotivá čísla prezentoval nedávno na semináři v nemocnici na Homolce ředitel odboru zdravotní péče MZ Pavel Březovský.
Ten zdůraznil, že kvalitní péče je sice někdy drahá, avšak nekvalitní léčba bývá často mnohem dražší. Východiskem ze stávajícího chaosu či neplnění existujících předpisů je podle něj akreditace nemocnic a kontrola dodržování pravidel.
Studie zpracovaná ministerstvem na základě údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky i doplňujících dat (například z rozboru činnosti znaleckých komisí) mimo jiné ukázala, že septické stavy a orgánová selhání jsou často léčeny na pracovištích s malými zkušenostmi a bez odpovídajících prostředků.
Bylo vyhodnoceno 2805 případů septických stavů, které v 669 případech skončily úmrtím. P. Březovský potvrdil významné diference výsledků léčby jak ve vztahu k typu nemocnice, tak ve vztahu ke krajům. Ze 134 hodnocených nemocnic léčilo 38 zařízení méně než 10 případů septických stavů ročně, 34 nemocnic 10 až 20 případů ročně, osm nemocnic mělo 20 až 30 případů, osm dalších nemocnic 30 až 40 případů a jen dvě lůžková zařízení léčila za rok 40 až 50 případů septických stavů. P. Březovský tuto situaci komentoval tím, že pokud nemocnice má za rok méně než 50 případů tohoto typu, bývá zjištěna 37procentní úmrtnost. Jestliže má nemocnice roční zkušenost s více než 100 případy, úmrtnost činí jen 15 procent.
P. Březovský se vedle akreditace přimlouvá i za kategorizaci nemocnic s tím, že je to běžný postup všech států, které si uvědomují ekonomickou i odbornou náročnost lůžkové péče, včetně vytváření dostatečných kontrolních mechanismů. Bez ohledu na majetkoprávní formu (státní, neziskové nemocnice či obchodní společnosti) západní země vždy povolují (smluvně i dalšími nástroji) jednotlivým zařízením jen vymezené činnosti a sankcionují nedodržení podmínek. „Bez jasného určení, co, kde a jak mají poskytovatelé péče dělat, vznikne pouze chaos,“
uvádí P. Březovský v souvislosti s tím, že v ČR bohužel stále ještě záchranná služba dopraví vážně nemocné do nesprávného typu zařízení. Zmínil i fakt, že ani zřizovatelé či správní úřady nepostihují u nás rozhodnutí ředitele či primáře provádět náročnější výkony bez dostatečné připravenosti (personální či další). Příkladem mohou být operace štítné žlázy určitého typu, které by u nás mělo provádět zhruba jen kolem šesti pracovišť, a nikoli kolem 50 zařízení (P. Březovský se zaštítil i názorem příslušných odborných lékařských společností).
Z analýzy znaleckých komisí je patrné, že nejvíce chyb v léčbě vzniká ve spolupráci mezi obory a při předávání pacienta mezi jednotlivými typy zařízení, dále pak v podcenění příznaků - uvádí P. Březovský. „Čím výše postavené pracoviště, tím hůře pro banální - nezajímavá onemocnění. Čím specializovanější výkon, tím větší touha na nižších stupních zkusit si ho také...“ vypočítává hříchy českých nemocnic. K těm zařadil i „nechuť“ lékařů předat včas komplikace jiným kolegům či pracovištím.
8.7.2004
Autor: Vladimíra Bošková
Zdroj: ZN
-  -
|
| |
|
|
