 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Právní forma nemocnic
|
V souvislosti s možností transformace nemocnic na obchodní společnosti zvedl opět v minulých týdnech hladinu vášní spor o jejich právní formu. Mají být naše nemocnice převážně "obchodní" společnosti, anebo něco jiného? Jisté je, že právní forma "příspěvkové organizace", která počátkem devadesátých let představovala značný pokrok ve srovnání se
socialistickými "rozpočtovkami", se už dávno přežila.
Evropská zkušenost
Jak to vypadá v Evropě, zejména v zemích Evropské unie? Dominantní formou ve všech zemích, kde existuje systém pojišťoven, jsou takzvané "veřejnoprávní nemocnice" jako neziskové organizace (non-for-profit). Lze říci, že v každé zemi představují 90 až 95 procent všech lůžkových kapacit.
Důvod je prostý - jsou nejekonomičtější formou ve využívání prostředků, které občané vkládají do zdravotnictví. Soukromá lůžka, sanatoria a podobně jsou pouhým doplňkem.
Pro mnohé může být zajímavé, že forma vlastnictví vůbec nerozhoduje. Nemocnice patří státu, zemím, krajům, městům, církvím, dokonce i pojišťovnám. Například v nejlidnatější zemi Německa v Severním Porýní-Vestfálsku (15 miliónů obyvatel), která je tradičně protestantská, je na 80 procent všech lůžkových kapacit v nemocnicích pod správou diakonie. Pod přímou správou země je jen univerzitní nemocnice v Düsseldorfu.
Podobně v převážně katolickém Bavorsku (deset miliónů obyvatel) je kolem čtvrtiny lůžek ve vlastnictví katolických charit.
Forma nemocnice "s právem veřejnosti" se tedy slučuje s každým typem vlastnictví. Rozhodující je, že chce-li dotyčný ústav využívat peníze z veřejných prostředků, musí se chovat stejně jako ostatní a podřídit se kritériím, podle nichž je zaručena všem poskytovatelům rovnost přístupu k nim. A pacientům rovnost v přístupu k péči.
To kupříkladu znamená, že ústavy musí přijímat všechny pacienty ve svém oboru bez rozdílu vyznání, musí splňovat kritéria na standardy vybavení.
Ale také - a to je nesmírně důležité - kritéria na vedení účetnictví, včetně analytické evidence, která určuje mimo jiné i to, kolik se z veřejného pojištění může dát na léky, zdravotnický materiál, mzdy, na energie, přístrojové vybavení atd. To vše je mimochodem uvedeno i v jejich zákonných normách.
Nad dodržováním všeho velmi přísně bdí správní (dozorčí) rady každé nemocnice, takže jít jako u nás do stamiliónových dluhů není možné. Takové zadlužování by prasklo hned první měsíc a na řadu by přišla nápravná opatření - pokud by se ukázalo, že vada je v systému, iniciují se s německou důkladností změny norem.
Rovnost podmínek
Neexistuje žádné mlžení, "kamarádství" atd. Neexistuje vyzobávání lukrativních diagnóz či nadstandardně honorovaných výkonů. Konstrukce cen a úhrad je na bázi vyrovnaných nákladů (nákladově indiferentní). Pro všechny nemocnice v celém Německu i Rakousku platí stejné, jednotné mzdové tarify. Pokud vznikne jistý zisk, musí se reinvestovat ve prospěch zařízení. Podmínky, ale i povinnosti jsou pro všechny rovné.
A tak se i při enormním růstu nákladů daří držet v Německu nemocnice na 36 procentech celkových výdajů ve zdravotnictví (v ČR téměř polovina), a to i při mírně vyšším počtu lůžek na deset tisíc obyvatel než u nás (hustší síť). Kapitolu samu o sobě tvoří odpisy - i zde bychom se měli čemu přiučit.
Nezbývá proto než si přát, aby naše sněmovna v co nejbližší době přijala podobnou zákonnou normu, která by náš zcela neprůhledný sytém úhrad nemocnicím (včetně zvlášt účtovaného materiálu, léků či zdravotních pomůcek a ostatních výjimek, kterých je obvykle více než pravidel) vrátila zpět do civilizované Evropy.
Heslo, které razí na Slovensku, o jakési zákonem blíže neurčené "neziskové akciovce", silně připomíná drbání pravou rukou za levým uchem a vzbuzuje řadu otázek. Mezi nimi i klasickou: cui bono?
22.3.2005
Zdroj: HN
Autor:Petr Fiala je poradcem ministryně zdravotnictví
-  -
|
| |
|
|
