 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Slovenský sen o zdraví
|
Někteří politici nám často a s chutí dávají za příklad slovenské ekonomické reformy. K takzvaně úspěšně reformovaným resortům patří i zdravotnictví. Z vystoupení prezidenta Slovenské lékařské komory prof. MUDr. Milana Dragulz, PhD. (57), na nedávném sjezdu českých lékařů v Praze ale vyplynulo, že pokud bychom Slováky následovali, pak naše zdravotnictví nejspíše definitivně zkolabuje, nebo přinejmenším dostane další rozsáhlý infarkt.
Jaký byl strategický záměr reformy slovenského zdravotnictví?
Odpojit zdravotní pojištění od státního rozpočtu a vytvořit autonomní systém s pevnými pravidly, nezávislý na politicích. Právě odpolitizování zdravotnictví, zastavení jeho zadlužování, zúžení léčebného pořádku a zavedení nepovinného pojištění byly stěžejními pilíři reformy.
Slovenská vláda si vzala na modernizaci zdravotnictví půjčku od Světové banky ve výši tří miliard slovenských korun. Na co peníze konkrétně použila?
Na to se bez odezvy opakovaně ptáme. Víme jen, že se z nich zaplatila propagace reformních kroků ministra zdravotnictví Rudolfa Zajace, která začala štvanicí na lékaře. Snahou kampaně bylo ukázat prstem na zlé lékaře, s nimiž se ministerstvo zdravotnictví rychle vypořádá, a pacienti se pak budou mít dobře. Také jsme se dozvídali, že dobře vybavená a kvalitní záchranná služba přijede k pacientovi do patnácti minut (v ČR je tento časový limit daný vyhláškou ministerstva zdravotnictví), což se později v žádném zákoně neobjevilo. V rámci kampaně se hovořilo i o tom, že vstup soukromého kapitálu nahradí chybějící zdroje, zatím ale žádné nejsou extra vidět.
Na sjezdu České lékařské komory jste doslova řekl: " Výsledkem takzvané reformy slovenského zdravotnictví je to, že naši zdravotníci dostávají méně a musejí pracovat více, přičemž občané platí více a dostávají méně."
Samozřejmě že jsme stále zastánci změn, protože zdravotnictví je nutné reformovat, a to nejen na Slovensku nebo v Čechách. Reforma ale musí přinést prospěch všem hráčům na poli zdravotnictví - politikům, finančníkům, poskytovatelům zdravotní péče i občanům.U nás tomu tak není. Zvýšily se zdravotní odvody v rozpětí od jedenácti do sto třinácti procent podle příjmu. Když k tomu přičteme další náklady na úhrady zdravotní péče, musejí dnes lidé na Slovensku vyndat ze své peněženky o sto procent více, než tomu bylo před třemi lety. Poskytovatele zdravotní péče zatěžují nesmyslné byrokratické úkony. Zhruba za dvacet procent výkonů, tedy za svoji odbornou práci, nedostane lékař vůbec zaplaceno. Zadlužení resortu přitom zůstává na stejné úrovni jako před reformou. Dluh se pohybuje přibližně na úrovni dvaceti miliard slovenských korun navzdory tomu, že se do systému podařilo různým způsobem dostat sedmnáct miliard.
Pacient dnes hradí paušální poplatek za vystavení receptu a výrazně se podílí na úhradě předepsaného léku. Stoupl kvůli tomu počet lidí v akutních, respektive život ohrožujících stavech, protože si zdravotní péči, především léky, nemohou dovolit?
Z výzkumu zadaného Asociací na ochranu práv pacientů skutečně vyplynulo, že chudší lidé, kterým lékař předepíše například léky na snížení vysokého krevního tlaku, zvažují, jestli si
vezmou celou dávku. Často se stává, že recept dokonce zahodí. Některá chronická onemocnění proto nejsou léčena dobře anebo nejsou léčena vůbec. Po čase vyústí do akutního stavu a pacient skončí v nemocnici, kde jeho léčba následně stojí daleko více než ta ambulantní.
Které reformní kroky ministra Zajace považujete za systémové " nesmysly"?
Čekací listiny na zvlášť drahé a specializované zdravotnické výkony znáte i vy. Aby se zabránilo korupci, tedy předbíhání za úplatu, předali reformátoři správu nad pořadníky zdravotním pojišťovnám. Ty je měly průběžně uveřejňovat na Internetu. Dosud neexistují, ačkoli legislativa je platná od počátku letošního roku. Problematické je možné zveřejnění diagnózy čekatele, jež si zahrává s porušením práva na ochranu osobních údajů. Jasné není ani, kdy má být pacient zařazen na listinu a jaká je čekací lhůta. Je v tom chaos. Vzrostly sankce vůči lékařům za jejich odborná pochybení, a to o tři sta až pět set procent, jež jdou do státního rozpočtu stejně tak jako peněžní tresty udělené komorou, přitom systém má být na státním rozpočtu, jak už jsem řekl, nezávislý. Dalším nesmyslem je povinnost lékaře nahlašovat pojišťovnám péči o pacienta, jenž je v ohrožení života.
Konkrétní příklad: Do ordinace přijde dítě s náhlou příhodou břišní a já nejprve musím zvednout telefon a oznámit pojišťovně, že mu poskytnu neodkladnou péči. A to je pokrok, protože původně mi k tomu musela dát souhlas. U zdravotnické záchranné služby to naštěstí neplatí, protože u ní se poskytnutí neodkladné péče předpokládá.
Do rejstříku reformních nesmyslů lze započítat i protiprávní zákaz stávky zaměstnanců zdravotnictví. Kdo jej inicioval?
Rudolf Zajac a schválil jej parlament. Když budeme stávkovat, můžeme být trestně stíháni. Samozřejmě že zákaz je v rozporu s Listinou základních práv a svobod i s Ústavou Slovenské
republiky, ale zdá se, že to poslancům nevadí.
27.10. 2005
Zdroj: Reflex
-  -
|
| |
|
|
