 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Sto dní ministra zdravotnictví
|
jak je vidí redaktor Martin Schultz : „Doktor Rath se možná a pro někoho chová jako nesnesitelný despota. Na druhou stranu mi ale jeho nyní v podstatně donquijotská zarputilost přijde jako jedna z posledních možností, jak třeba oklikou přes problémy zdravotnictví trochu pozastavit ten, pozor přijde skoro sprostné slovo etický pád, kterému tu říkáme cesta k demokracii a k tržnímu hospodářství“. Celý rozhovor s redktorem Shultzem následuje.
Jak široká je hranice mezi zdravotnictvím a politikou?
Moderátor (Daniel Raus):
Jak široká je hranice mezi zdravotnictvím a politikou? V poslední době se dá pochybovat o její existenci. Protože všechny velké kauzy ve zdravotnictví jsou spolehlivě zpolitizované. Na místě je tedy spíš otázka, jak velký je přesah politiky do zdravotnictví.
Distributoři léčiv zastavili ode dneška dodávky do tří nejzadluženějších fakultních nemocnic. Důvodem jsou jejich narůstající dluhy. Ministr s takovým krokem ovšem nejenom nesouhlasí, ale jako muž činu vymyslel okamžitě protiopatření. Už má prý náhradního dodavatele léků. Opoziční ODS ovšem upozorňuje, že by muselo proběhnout normální výběrové řízení. Spor mezi nemocnicemi a distributory se typicky přehoupl do roviny politické a stal se z něj spor mezi vládním ministrem a opozicí.
Do celé záležitosti se vložil i premiér Paroubek, který doslova tvrdí, že distributoři akorát nebudou mít kšefty, v tom je celý jejich problém. Šéf opoziční ODS Mirek Topolánek ovšem tvrdě kritizuje záměr použít v tomto případě institut bezpečnostního rady státu a bezmocně cituje Járu Cimrmana, který byl jak známo neprávem diskvalifikován ze soutěže O největšího Čecha. Až tak daleko situace došla.
Redaktor (Martin Schulz):
Před nedávnem uplynulo sto dní, během nichž měl čistě teoreticky být nový ministr zdravotnictví tak zvaně chráněn po vstupu do funkce. Soudě podle mediálního i veřejného halasu, který doktor David Rath vyvolal, vlastně ještě před samotným jmenováním, na jeho osobu se ono teoretické hájení nějak nevztahovalo. Přesto si myslím, že po době hájení je nyní v okamžiku, kdy v resortu zdravotnictví opět značně přituhlo, hlavně vzhledem k posledním manévrům tak zvaných distributorů léků, přesněji Asociace velkodistributorů léků, po česku ovšem hezky pěkně dealerů, že tedy po době hájení nastal čas se ministra Ratha trochu zastat. Čtyři největší velkodistributoři léků, dále jen dealeři, se pojednou čistě náhodou v návaznosti na pokles marží lékáren a lékárníků, rozhodli zastavit dodávky zboží třem vybraným dlužníkům, čistě náhodou třem státním nemocnicím. Distributoři celkem po právu vymáhají staré dluhy. Povšimněte si prosím toho slova staré. A dávají takto vládě ultimátum. Buď zaplatíte či alespoň vládně přislíbíte dluhy zaplatit, nebo nedodáme léky. Hlouběji pak jdou požadavky dealerů v tom, že požadují po ministrovi, aby odvolal snížení lékárnických marží. V opačném případě přistoupí dealeři k hladce likvidační finanční politice, spočívající ve zkrácení splátkové lhůty u všech lékáren z 90 dnů na dva týdny. Podle odhadů lékárnické komory by to zlikvidovalo polovinu z 2200 lékáren. Budiž. Ministru Rathovi takto dealeři nepřiložili pouhý nůž na krk, nýbrž rovnou skalpel na krční tepnu. Ministr, který za posledních nejméně 100 dní prokázal, že i on se umí chovat razantně, přičemž ve své pozici osciluje mezi polohami carského diktátora a osvícenského monarchy, aniž by se v tomto rozkmitu alespoň tangenciálně přiblížil nějakým normám demokratického chování a vyjednávání, nabízí boj. Tvrdí, že se nenechá vydírat, neboť podle něj, a zdá se, že ví, co říká, distribuce i prodej léků jsou v České republice velice lukrativní. Dealeři mají, kde ušetřit a ne aby používali gangsterské metody. David Rath naopak nastínil, jaké metody hodlá využít on proti dealerům. Totiž poslat stížnost Antimonopolnímu úřadu za porušení hospodářské soutěže, neb má za to, že mezi dealery existují kartelové dohody a pohrozil jim též trestním oznámením za obecné ohrožení. Ve vedlejší větě se ministr Rath ještě zmínil o tom, že s premiérem Paroubkem jednal o tom, že by se kvůli postojům dealerů měla sejít bezpečnostní rada státu. Abych pravdu řekl, a je to prosím můj osobní názor, tenhle zarputilý přístup k větrným mlýnům, které odfoukávají na svou stranu velké balíky peněz z resortu zdravotní péče, se mi líbí. David Rath je jestli mě paměť neklame nejrazantnějším z ministrů zdravotnictví. Přičemž je nutné připomenout, že žádnému či žádné z Rathových předchůdců či předchůdkyň se nepovedlo prakticky okamžitě rozvrtat celý ten tak zvaný systém zdravotní péče. A čím? Jen tím, prosím pěkně, že po 11leté praxi v oboru zdravotnické politiky v podstatě naráz označil přesně, chtělo by se říct kliniky, bolavá a zanícená místa celého systému. Všechny výtky, které se nyní na jeho hlavu snášejí, nejsou nic jiného, než stížnosti těch, kteří díky buď neschopnosti nebo naopak vstřícné nevšímavosti jeho ministerských předchůdců profitovali na nesmyslně postbolševickém peněžním samožeru, nazývaném jen zvykově systém zdravotní péče. Tím nechci tvrdit, že se v resortu zdravotní péče nedá profitovat. Chci tím jen říct, že v dřevních dobách kapitalismu, které zde prožíváme, někdo zapomněl našim podnikatelům všeho druhu a zdravotní péče je pardon, pardon podnikání, říct, že fungující ekonomický systém volného trhu není totéž jako asijsko-balkánský druh podnikání založený na mimostátních a mimozákonných kontaktech a vzájemné výměně výhod. Ten první systém funguje díky rovným příležitostem a tak zvané čisté hře. Což je výraz, který z moderní češtiny pomalu mizí, dříve se mu říkalo fair play. Kdyby někdo nechtěl vědět, o čem je řeč, pak je to ten systém, který je v základu blahobytu úspěšných demokratických zemí. Ten druhý systém je to, co bohužel důvěrně známe z naší současnosti. Nehezkými výčnělky onoho klientelistického systému jsou desítky afér, ve kterých se volně prolínají účastníci z řad politiků, podnikatelů, policie, soudů, však víte. Doktor Rath se možná a pro někoho chová jako nesnesitelný despota. Na druhou stranu my ale jeho nyní v podstatně donquijotská zarputilost přijde jako jedna z posledních možností, jak třeba oklikou přes problémy zdravotnictví trochu pozastavit ten, pozor přijde skoro sprostné slovo etický pád, kterému tu říkáme cesta k demokracii a k tržnímu hospodářství.
15.02.2006
Zdroj: Český rozhlas 6
-  -
|
| |
|
|
