 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Neděle, 03.Prosinec 2006
|
Články
|
Kongres medicínského práva
|
Ve dnech 29.11.2006 – 1. 12.2006 proběhl v Praze v hotelu Pyramida první ročník Kongresu medicínského práva. Kongres se konal pod záštitou MZ ČR a Magistrátu Hlavního města Prahy ve spolupráci s ČLS JEP, 1. LF UK v Praze, IPVZ, Právnickou fakultou UK, Soudcovskou unií ČR a OSZSP. Kongresu se zúčastnilo více než sto odborníků ze zdravotnictví, justice, advokacie, pracovníků zdravotních pojišťoven, vysokoškolských učitelů medicíny a práva a dalších odborníků.
JUDr. Stolínová, CSc., odborný garant kongresu ve své úvodní řeči vzpomněla na podobný kongres, který se konal v osmdesátých létech minulého století. Tím byla de facto založena tradice pořádání kongresů medicínského práva, která byla ovšem na dlouhou dobu přerušena. Tak, jak medicínské právo získává v posledních létech na významu, dá se očekávat, že se podobné kongresy budou konat mnohem častěji. Lze také předpokládat, že vzhledem k obrovské šíři problémů, jichž se medicínské právo dotýká, dojde k postupné specializaci a rozdělení kongresu do jednotlivých sekcí.
Předsedkyně Společnosti medicínského práva, MUDr. Mgr. Jolana Těšínová, poukázala na fakt, že pět let po přijetí Úmluvy o lidských právech a biomedicíně nemá Česká republika ve svých zákonech zakotvenou ochranu práv pacientů podle této mezinárodní normy. Zatím se řídí nemocnice zákonem o zdraví lidu z roku 1966, ve kterém se ale Úmluva o lidských právech a biomedicíně vůbec neodráží. Lékaři se většinou domnívají, že když se řídí platným zákonem, postupují správně. Úmluva je ale nadřazena zákonu, a proto v případě soudního sporu by soud měl rozhodovat podle Úmluvy a ne podle platného zákona. Úmluva zakotvuje právo pacienta na ochranu osobnosti, na povinnou mlčenlivost zdravotníků v přísnějším režimu, než ji upravuje současný zákon. Zaručuje pacientovi právo na informovaný souhlas a dříve vyslovená přání.
Profesorka Helena Haškovcová z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy ve svém příspěvku „Od medicíny mlčení k informovanému souhlasu mimo jiné uvedla, že informovaný souhlas je jedním z nástrojů praktického partnerství mezi pacientem a lékařem. Připomněla, že do roku 2001 rozhodoval o tom, co se pacient dozví, výhradně lékař. Dnes rozhoduje pacient, zda chce nebo nechce znát informace o svém zdravotním stavu. Informovaný souhlas je podmínkou jakéhokoli zákroku, dává se písemně nebo ústně. Ústně ale není průkazný u soudu, proto je vhodnější souhlas písemný. Problém je v tom, že v zahraniční se vyžaduje i na drobné zákroky.
Problému informovaného souhlasu se týkala i přednáška profesora Pavla Pafka, který varoval před „právnickým“ přístupem při získávání informovaného souhlasu a uvedl příklad formuláře z USA. Odborníci, včetně prezidenta soudcovské unie JUDr. Jaromír Jirsy, se shodli na tom, že je jistě nutné při provádění větších zákroků získávat písemný souhlas, ale nicméně informovaný souhlas má podle jejich názoru být založen především na podání srozumitelných informací pacientovi. V této souvislosti byla podrobena kritice vyhláška MZ ČR 385/2006 Sb. O zdravotnické dokumentaci, jejíž doslovné dodržování by značně omezilo možnosti poskytování zdravotní péče. Vyhláška měla vstoupit v platnost již v letošním roce. Její platnost byla odložena do 1.4.2007 a předpokládá se, že do té doby bude změněna tak, aby se podle ní dalo bez větších problémů postupovat.
Velmi zajímavá byla přednáška JUDr.ing. Lukáše Prudila, PhD. z Ústavu sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví LF MU Brno, Právo na informace ve zdravotnictví. Již zmiňovaná vyhláška č. 385 vyžaduje velmi podrobné vyjádření souhlasu. To komplikuje poskytování zdravotní péče a zvyšuje nebezpečí formalizace informovaného souhlasu. Není také jasné, jak by informovaný souhlas uspěl u soudu. Problémem je například informování psychiatrického pacienta, které za jistých okolností, pokud by bylo úplné, může znemožnit další léčbu. Zřejmě by to vedlo k oddělení zdravotní dokumentace od osobních poznámek lékaře. Psychiatrie bude zřejmě potřebovat zvláštní úpravu u některých diagnóz. Jiným problémem je úplná informace o výsledku genetického vyšetření, které má pouze omezenou míru pravděpodobnosti. Problémy jsou i při informování rodičů o zdravotních problémech jejich dětí, například, když dítě uvede, že ke zranění došlo v důsledku šikany. Tam by úplná informace mohla vést k další šikaně. To je jenom několik příkladů, jaké problémy mohou vzniknout při poskytování informací, tak jak je uvádí Prudil. V závěru svého vystoupení se JUDr. Prudil také zmínil o tom jaké očekává trendy vývoje v oblasti informací ve zdravotnictví. Zřejmě bude vyžadována větší otevřenost k pacientům a budou vznikat specifická řešení pro nové metody. Bude větší tlak na zachování mlčenlivosti a zároveň bude tlak na povolování výjimek z důvodů veřejného zájmu. Podle Prudila je pozoruhodné, že na tomto kongresu vedle sebe sedí lékaři i právníci pohromadě a přál by si aby tomu tak bylo i nadále.
V zajímavé debatě k tématu informací a informovaného souhlasu prohlásil JUDr. Prudil, že „účelem je informovat a ne mít potvrzení“ a jeho názor podpořil i JUDr. Mach, advokát a ředitel právního oddělení České lékařské komory „ informovaný souhlas musí být podpořen konverzací lékaře s pacientem“. Informovaný nesouhlas, pak všichni shodně doporučují projevit pouze písemně. Postup non lege artis bez písemného reversu není v souladu s předpisy.
Prezident Soudcovské unie, JUDr. Jaromír Jirsa se ve svém příspěvku soustředil na problém odškodnění poškozených pacientů. Uvedl, že soudce má pouze omezené možnosti při stanovení výše odškodného, která je stanovena vyhláškou. Podle jeho názoru by měla vzniknout nějaká zákonná norma, která by důstojně řešila odškodňování újmy na zdraví. V debatě k tématu Jirsa uvedl, že většina odškodnění je hanebně nízká, proto navrhuje větší volnost soudu při jeho stanovení.
JUDr. Jan Mach, vyzval k jasné formulaci zákonů a stanovisek. „Měli bychom se vyhnout vyjádřením typu: na to je mnoho různých právních názorů“, uvedl Mach ve svém vystoupení. Také poukázal na rostoucí tendenci ke kriminalizaci, která je podle něj důsledkem toho, že podání trestního oznámení je levnější a efektivnější než civilní žaloba. V případě trestního oznámení probíhá znalecké zkoumání na náklady státu. Mach také kritizoval kvality soudních znalců a znaleckých posudků.
Pracovněprávní odpovědnosti zdravotnických pracovníků byl věnován příspěvek JUDr. Dominika Brůhy, samostatného advokáta, který také zmínil změny v novém Zákoníku práce, který zřejmě vstoupí v platnost od 1.1.2007.
3.12.2006
-  -
|
| |
|
|
