 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Členství v lékařské komoře
|
je v současné době povinné. Spor o to, zda členství v komoře má být povinné nebo ne se vede již dlouhou dobu, v podstatě již od té doby co se píše nová historie profesních komor, tj. od devadesátých let minulého století. Nedávno opět naplno vzplál, když poslanci ODS v parlamentu začali diskutovat možnost zrušení povinného členství. Dále přinášíme argumenty pro a proti, tak jak je otiskly Hospodářské noviny.
PRO:
Za fasádou zdánlivě liberálního přístupu se neskrývá nic než snaha prosadit tuhý státní dirigismus
Evropský soudní dvůr svým rozsudkem z poloviny ledna nezpochybnil povinné členství v České lékařské komoře. Vždyť z dvaceti sedmi členských států podléhají lékaři povinné registraci v jedenácti zemích, ve zbylých šestnácti pro ně platí povinné členství. Všichni lékaři musí být členy komory například v Maďarsku, Polsku, Rakousku, Německu nebo ve Francii.
Tak jako naše partnerské organizace, i Česká lékařská komora je garantem kvality zdravotní péče a strážcem etiky lékařského povolání. Abychom po lékařích mohli požadovat profesionalitu, snažíme se pro ně zároveň prosadit odpovídající pracovní podmínky.
Silná lékařská komora, jež hájí zájmy lékařů i celého zdravotnictví a dokáže kvalifikovaně oponovat roztodivným nápadům politiků, se čas od času pro některé z nich nutně stává nepohodlnou.
Kdo, když ne komora
Tak jako občané určitého města nejlépe rozhodnou, zda za své peníze opraví školu či postaví kanalizaci, a nikdo se jim do toho neplete, tak lékaři a vůbec příslušníci svobodných povolání dokážou sami nejlépe řešit své profesní věci.
Profesní a místní samosprávy mají skutečně mnoho společného. Brojit proti členství v komoře, a tím zpochybňovat svou příslušnost k dané profesi, je stejně nesmyslné jako se snažit „vystoupit“ z obce, v níž žiji, jen proto, že nesouhlasím s tím, jak zvolení zastupitelé utrácejí moje daně.
Lékařská komora nejenom vede registr lékařů, ale především organizuje jejich celoživotní vzdělávání. Vývoj lékařské vědy je totiž tak překotný, že nikdo z nás si v praxi nevystačí se znalostmi získanými před léty na fakultě nebo před atestační zkouškou. Povinnost celoživotního vzdělávání lékařům ukládá zákon a komora je organizátorem i odborným garantem celého systému. Jen za rok 2005 jsme garantovali 2945 vzdělávacích akcí, na kterých se školily desítky tisíc lékařů.
V souladu s doporučením Rady Evropy vykonává komora profesní dohled. Díky povinnému členství podléhají disciplinární pravomoci komory všichni lékaři - soukromí podnikatelé i zaměstnanci. Díky tomu můžeme garantovat, že žádný lékař neprovádí zákroky, na které nemá odpovídající kvalifikaci, že jsou pacienti léčeni lege artis, tedy v souladu s poznatky lékařské vědy, a že doktoři dodržují pravidla našeho etického kodexu.
Zvládl by tohle stát?
Kdyby komora tyto kompetence ztratila, musel by se naši práci pokusit nahradit stát; chybí mu však kvalifikovaný aparát. Jen lékař totiž může posuzovat práci lékařů. Představa, že stovky dobrovolných funkcionářů komory - profesorů, docentů, primářů - nahradí státní úředníci bez medicínského vzdělání, je už na první pohled hodně přitažená za vlasy.
Volání po nepovinném členství zní možná líbivě, ale svědčí pouze o nepochopení rozdílu mezi profesní samosprávou a středověkým cechem či občanskými sdruženími bez veřejnoprávní role. Za fasádou zdánlivě liberálního přístupu „nenuťme nikoho být členem spolku, se kterým nesouhlasí“, se neskrývá nic jiného než snaha prosadit tuhý centralismus a státní dirigismus. Ne náhodou byla lékařská komora zrušena v roce 1950.
Kterýkoli český občan, který má pocit, že on nebo někdo z jeho blízkých byl poškozen neodborným zákrokem nebo neetickým jednáním lékaře, má právo bezplatně si stěžovat lékařské komoře (pouze komora může zjednat nápravu i v případech, kdy se neprokáže příčinná souvislost mezi jednáním lékaře a poškozením pacienta, takže lékař není trestně stíhán). Podobných podání jsme v roce 2005 prošetřovali 1950.
Stát nám na to nepřispívá ani korunu. Díky tomu jsme nezávislí.
Autor je prezidentem České lékařské komory
PROTI:
Jedinou cestou, jak komoře vrátit její původní poslání, čest a hrdost, je nepovinné členství
S povinným členstvím lékařů v komoře osobně nesouhlasím. Důvodů pro to mám hned několik. Komora je stavovskou organizací a být jejím členem musí být pro lékaře užitečné, potřebné a prestižní. Členství ve stavovské organizaci nesmí být podmínkou pro výkon povolání.
Evropský soudní dvůr odsoudil nedávno Českou republiku jako první z nových členských států právě za to, že svými zákony omezuje lékaře z jiných členských zemí EU při výkonu jejich povolání. A důvod tohoto omezení? Povinné členství v komoře.
Než ji ovládl Rath a Kubek
Lékař bude členem komory dobrovolně tehdy, když mu to přinese užitek. Pacienti budou samozřejmě sledovat, zda je jejich lékař členem, a ptát se, proč není. Případné vyloučení z komory povede bezpochyby ke ztrátě klientely a prestiže.
Lékař bude dobrovolně členem též tehdy, když bude komora zastupovat jeho zájmy. A to se nyní neděje. Mnoho lékařů je přesvědčeno, že komora jejich zájmy nezastupuje, či dokonce stojí proti nim. Právě tito lékaři z ní chtějí vystoupit. Bránit jim v tom hrozbou ztráty povolání je nemorální.
Zásadní zlom v přístupu lékařů ke komoře nastal tehdy, kdy komoru ovládla skupinka agresivních odborářů Lékařského odborového klubu. Ti využívají i dnes komoru ke svým cílům. Lékaři, kteří s odboráři nesouhlasí, nesou velice špatně, když vedení komory prosazuje cíle LOK jménem „všech lékařů“. Dovršení nedůvěry části lékařů v komoru způsobilo jasné zneužití komory k politickým cílům. Snad jsme ještě nezapomněli, jak se minulý předseda komory urputně snažil propojit svou funkci s funkcí ministra zdravotnictví, jak nepokrytě vedení komory podporovalo a podporuje politiku jedné politické strany.
Povinné členství je pro vedení komory zásadní ekonomickou otázkou. Příjmy komory totiž tvoří členské příspěvky vybírané od lékařů. Kdyby bylo členství nepovinné, pokles příjmů by značně omezil finanční moc jejího vedení.
Ano, zčásti je to úkol státu
Demokracie v lékařské komoře funguje pouze formálně. Je veřejným tajemstvím, že se na okresních sněmech komory schází pouze výrazná menšina členů. Větší část lékařů nemá o práci v komoře zájem - právě proto, že je členství pro ně jen administrativní povinností, již musí splnit, aby se mohli věnovat svému povolání.
Argument, že si mohou pacienti na lékaře stěžovat pouze u komory s povinným členstvím, je naprosto lichý. Pacient si může stěžovat u vedení zdravotnického zařízení, u úřadu, který vydal zdravotnickému zařízení registraci (většinou krajský úřad nebo ministerstvo), u své zdravotní pojišťovny a pochopitelně se může obrátit i na policii či se svých práv domáhat žalobou k soudu.
Lékařská komora nemusí a neměla by suplovat výkon státní správy. Stát vydává jak lékařské diplomy, tak i osvědčení o způsobilosti k výkonu lékařského povolání. Vydává zdravotnickým zařízením registraci, a dává jim tak souhlas poskytovat péči. Stát má tedy povinnost registrovat lékaře i zdravotnická zařízení a kontrolovat dodržování zákonů. Samosprávnost, kterou lékaři v této oblasti požadují, nemá žádný důvod.
Hrdí a dobrovolní
Lékařské komory jsou stavovskými organizacemi s velkou tradicí a významem. V posledních deseti letech však lékařská komora v České republice ztratila svůj kredit, své dobré jméno.
Jedinou cestou, jak stavovskou organizaci očistit, vrátit jí její původní poslání, čest a hrdost, je právě nepovinné členství, o které pak ale bude usilovat každý lékař.
Autor, lékař, je poslancem Evropského parlamentu za ODS
7.2.2007
Zdroj: Hospodářské noviny
-  -
|
| |
|
|
