 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Právo pacientů na informace
|
Pod záminkou práva pacienta na informace se začínají objevovat snahy uvolnit reklamu na preskripčně vázané léky do médií pro laickou veřejnost. Nad důsledky takovéhoto případného uvolnění reklamy se zamýšlí komentář Zdravotnických novin v článku který následuje v nekrácené formě
Soumrak bohů
Pod záminkou práva pacienta na informace se začínají objevovat snahy uvolnit reklamu na preskripčně vázané léky do médií pro laickou veřejnost.
A niž bychom snad chtěli pacientům upírat právo na informace, přijde nám přeci jen poněkud svérázná následující situace: „V televizi běží reklama na nejmenovaného telefonního operátora. Střih. Běží reklama na prací prášek. Střih. Běží reklama na antihypertenzivum. Střih. Profesor nejmenované univerzity nás přesvědčuje, že jedině toto antibiotikum je to pravé...“ Poučený pacient ano, ale pacient, který nutí lékaře k předepsání konkrétního antihypertenziva na základě toho, že mu přišla vtipná „ta purpurová kráva v reklamě, která se konečně může v klidu pást, protože už nemá problémy s tlakem“, to je poněkud silná káva.
Qui bono
Představme si však modelovou situaci, že k tomuto uvolnění reklamy na preskripčně vázaná farmaka skutečně dojde. Bude to opravdu výhoda pro pacienta? Co to bude znamenat pro lékaře a lékárníky? Logickými figurami, jdoucími někdy až ad absurdum, lze dovodit následující. V prvé řadě bude umírat poměrně více pacientů na nevhodné kombinace léků – již takto je to problém a občas se taková úmrtí skutečně stávají. Lékař mnohdy neví, že pacient ještě bere nějaký jiný lék (pacient to nepovažuje za důležité sdělit), léky si vyzvedává odděleně a pokaždé v jiné lékárně a tudíž ani lékárník nemůže zasáhnout. Navíc občas i některý lékař ve změti stále nových léků přehlédne, že daná konkrétní kombinace je pro pacienta infaustní. Ale řekněme si, že práva pacienta jsou nám nade vše a že to za nějakou tu oběť stojí.
Ztráty povoleny – jde se dál! Co pacientova peněženka? Zlevní se léky, nebo naopak podraží? Tady odpověď není zcela jednoznačná, nicméně pro zasažení cílové skupiny je nutné být v televizi a v mnoha komerčních titulech a zde se jedná pochopitelně o nákladnější formu marketingu. A to ještě není započteno, že farmafirmy budou muset kalkulovat s penězi na různá odškodnění pro pozůstalé či postižené, kteří si na základě reklamy sehnali lék, jenž pro ně absolutně nebyl vhodný. V souvislosti s tím vyvstává i otázka, zda bude mít smysl uvolňovat peníze na výzkum nových léků či zda je raději nedat do reklamy a inovovat obal nějakého historického preparátu (pokud by toto nastalo celosvětově). Z těchto úvah bychom pochopitelně neměli vynechat ani zdravotní pojišťovny – pokud by ještě nějaké zbyly či byly schopny ještě nějaké léky hradit.
Vzdělávání překážkou
A nyní co by toto uvolnění přineslo lékařům a farmaceutům. Vlastně by se jednalo o jisté zjednodušení práce – pacient by přišel a řekl, co chce napsat. Zůstává proto tak trochu záhadou, proč museli lékaři a farmaceuti podstoupit náročné vysokoškolské studium, když se lze přeci rozhodnout tak snadno podle „té sympatické blondýnky, která vede v reklamním spotu tak vtipný dialog se svou sousedkou o nové antikoagulační léčbě“. A vzdělávání lékařů? Najednou již nebude moc důvodů pro podpory kongresů a odborného tisku. Tyto postgraduálněvzdělávací aktivity budou pro farmafirmy komerčně zajímavé asi jako pro eskymáka tee pee (navíc, aby obstály v konkurenci, musejí finance směřovat především do reklam pro laickou veřejnost). Tím bude edukace lékařů a farmaceutů logicky neatraktivní i pro pořadatele kongresů a nakladatele odborných periodik. A ještě ke všemu bude paradoxně v tomto případě pro komerční úspěch konkrétního léku přínosnější lékař, který toho o daném léku neví o moc více než průměrný pacient.
Právo lékaře
Opravdu nelze zpochybňovat právo pacienta na informace a každý (a tudíž i onen „neinformovaný“ pacient) si může již nyní najít potřebné informace o kterémkoli konkrétním léku například na internetu – minimálně nalezne SPC. Přesto je však nebetyčný rozdíl mezi informacemi a reklamním spotem. Doufat ve vítězství zdravého rozumu by možná mohlo být naivní – přeci jen se jedná o hlavně legislativní problém a zde bývá situace mnohdy více než ošemetná... Volejme tedy alespoň (a to co nejhlasitěji) po nezadatelném právu lékaře rozhodnout o léčbě, za kterou nese právní odpovědnost.
28.5. 2007
Autor:Jiří Široký
Zdroj: Zdravotnické noviny
-  -
|
| |
|
|
