 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Středa, 19.Prosinec 2007
|
Články
|
Zdravotnictví a co mně nejvíc děsí
|
Britské listy píší: "Ekonomický komentátor" Pavel Kohout si na serveru aktualne.cz vzal na mušku údajně "socialistické" státní britské zdravotnictví. Ve svém výplodu zahrnul údajně "šokující" statistiky ohledně britského zdravotnictví, aniž by uvedl, kde je sebral. „Přátelé, mějte se na pozoru před hausnumery, která někdo "cituje" bez uvedení zdroje“, varují Britské listy.
Přitom britské zdravotnictví vychvaluje dokonce i šéf britských konzervativců David Cameron, které ho lze jen stěží podezírat z levé úchylky. Oba texty (Kohoutův z aktuálně.cz a Čulíkův z Britských listů) následují. Čtenář si jistě sám udělá vlastní názor.
18.12.2007: Co mě děsí na zdravotnictví
Autor: Pavel Kohout Přečteno 2377 krát
Nedávno jsem v rádiu poslouchal rozhovor s profesorem Pafkem. Tvrdil, že byl vždycky proti tomu, aby se z pacienta stal klient. To mě zaujalo – co je na tom špatného, být klientem? Ale nakonec jsem profesora pochopil.
Rozdíl byl v chápání slova „klient“. Nikdy by mě nenapadlo hledat v něm něco špatného. Jsem zvyklý na heslo „náš zákazník náš pán“. Ale pan profesor Pafko definuje termín „klient“ jako „někdo, na jehož úkor se má vydělávat“. V životě by mě nenapadlo takto o klientech uvažovat: pro mě je klient někdo, kdo by měl bohatnout v první řadě. Ale lidé jsou různí a různě vnímají zdánlivě samozřejmé věci. Mně například zní hrůzostrašně slovo „pacient“, doslova „trpící“.
Zda se někomu líbí nebo nelíbí nějaké slůvko, je nepodstatné. Klidně budu – brrr, fuj – třeba i pacientem, hlavně když si nebudu připadat jako pokusná myška v soukolí stroje, kterému nerozumí. Největší hrůzu mám ze zdravotnictví socialistického typu, kde se pacientovi lže o jeho zdravotním stavu, kde nemá šanci dozvědět se pravdu o své prognóze a metodách léčby, a kde je skutečně pouze pasivním trpitelem. Ano, někteří bozi v bílých pláštích tvrdí, že do jejich vysoce kvalifikovaného řemesla jim nějaký hloupý „pacoš“ nemá co pindat. Ale jistěže má. Je to jeho tělo. Nepatří ani státu ani ošetřujícímu lékaři.
Znám z dětství pár případů, kdy lékaři skutečně nechali pacienta umřít, protože neměli prostředky na léčení. Aby mě někdo nenařkl z neobjektivity – znám ze svého příbuzenstva i případ záchrany života po úraze díky okamžitému transportu zraněného vrtulníkem na špičkové pracoviště. Proto bych nikdy, za žádných okolností nepopíral význam solidárního zdravotního pojištění – a ne, nebudu dávat jako příklad hodný následování Spojené státy, kde zdravotní pojištění není povinné. Přiznám se, že je mi líto platit daně a sociální pojištění, protože to jsou peníze, které stát prohýří a ze kterých nikdy nic neuvidím. Ale nikdy nelituji, když posílám platbu na „zdrávku“, protože to je skutečné pojištění, které má smysl. (A ještě uvažuji o komerčním připojištění.)
Co mě děsí, je možnost, že nynější velmi nedokonalý trh ve zdravotnictví by mohl být ještě více omezen, a že bychom jednoho dne mohli opět mít socialistický zdravotnický monopol bez konkurence, kde pacient není klient, ale trpitel. Ano, může se stát, že ve zdravotnictví bude opět zaveden přídělový systém. V Británii něco podobného funguje již dlouho a britské zdravotnictví je dáváno za odstrašující příklad.
Státní zdravotnictví za následek všeobecně vyšší úmrtnost na léčitelné choroby. Úmrtnost na rakovinu prsu v USA je 28 %, zatímco ve Velké Británii 46 %. Americká úmrtnost na rakovinu prostaty je 19 %, zatímco britská 57 %. Tím není řečeno, že americké zdravotnictví je dokonalé: tím je řečeno, že státně-monopolní systém je velmi, velmi nedokonalý.
Britská Národní zdravotní služba (NHS) používá systém hodnocení pacientů podle „kvalitativně upravených let života“ (Quality-Adjusted Life-Years, QALY), které může mít pacient ještě před sebou. Každý pacient je číselně ohodnocen a podle výsledku pak má nebo nemá nárok na léčení. V rámci systému QALY mají mladší pacienti zpravidla přednost před staršími, takže dostupnost lékařské péče pro osoby vyššího věku prudce klesá. Platí to pro choroby ohrožující život i pro jiné nemoci. Například pacienti nad 65 let trpící depresí nemají šanci na léčení.
Systémy typu QALY jsou sice z povrchního pohledu zdánlivě racionální, avšak ve skutečnosti jde jen o „lístkové“ hospodářství, které zhoršuje dostupnost lékařské péče. Pod maskou odborné lékařské terminologie se skrývá tvrdá skutečnost, že neperspektivní pacienti se nechávají umírat, i když účinná léčba je k dispozici. V rámci rovnostářského hesla „všem stejně“ dokonce některé země ani nedovolí pacientům, aby si sami zaplatili léčbu. Přiznám se, že raději budu klientem podle chápání profesora Pafka: raději chudý než mrtvý.
Někteří čeští politici začali v poslední době propagovat euthanasii. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že jednou přijde čas, kdy euthanasie bude v rámci státního zdravotnictví z úsporných důvodů provozována sériově i bez souhlasu trpícího pacienta. Hippokratova přísaha se už nějak „ohne“. Její původní verze například zakazovala provádět potrat – a dnes jde přitom o banální záležitost. Velmi rád bych se mýlil.
nmnmnmnmnmnmnmmnmnnm
19.12.2007*V ČR můžete říct bez korekce jakoukoliv pitomost
Pražští "pravicoví" propagandisté používají lži amerických neokonzervativců bez udání zdrojů; autor: Jan Čulík ; Britské listy
V České republice může ideolog tvrdit lidem jakoukoliv pitomost a všichni jen pokývají hlavou a přijmou, že je to správné. Jak taky jinak, v zemi, kde prezident republiky! tvrdí, že svět není ohrožen globálním oteplováním. Dnes jsem dostal jakýsi česky psaný elaborát, v němž se argumentuje, že rakovinu nezpůsobuje kouření, ale radiace v ovzduší, způsobená zkouškami jaderných zbraní od padesátých let. Všude jinde by se takovýmto argumentům pousmáli a vyhodili je do koše. V ČR se berou vážně. Mezinárodní konsensus přijímá varovné zjištění, že kouření konopí vyvolává schizofrenii. V ČR jsou lidé, kteří tomu rozumějí líp, takže podle nich to nebezpečí nehrozí.
Jak nás upozornil čtenář Jan Pömerl, "ekonomický komentátor" Pavel Kohout si ve své komsomolské oslavě tržního zdravotnictví na bulvárním serveru aktualne.cz vzal na mušku údajně "socialistické" státní britské zdravotnictví. Ve svém výplodu zahrnul údajně "šokující" statistiky ohledně britského zdravotnictví, aniž by uvedl, kde je sebral.
Přátelé, mějte se na pozoru před hausnumery, která někdo "cituje" bez uvedení zdroje. Britské zdravotnictví by se jistě dalo v mnoha ohledech kritizovat, stejně jako zdravotnictví americké či české. Ideologie však je velmi hrubým a zavádějícím nástrojem. Fascinuje mě však, že údajné "statistiky", které Pavel Kohout uvádí, aby šokoval své komsomolské stoupence, jak špatné je britské zdravotnictví, jsou naprosto chybné, což lze na internetu ověřit asi za 10 vteřin.
Kohout například píše:
Úmrtnost na rakovinu prsu v USA je 28 %, zatímco ve Velké Británii 46 %.
Ale vždyť je to lež jako věž! Úmrtnost na rakovinu prsu ve Velké Británii byla pro ženy, diagnostikované v letech 1999-2003, 19 procent, ne 46!, pro ženy diagnostikované v letech 1998-2001 byla 20,1 procent, jak se každý může přesvědčit na stránkách britského Státního statistického úřadu. ZDE.
Kohout tvrdí také, opět bez udání zdroje:
Americká úmrtnost na rakovinu prostaty je 19 %, zatímco britská 57 %.
Ve skutečnosti je úmrtnost na rakovinu prostaty v Británii 25,6 procent, nikoliv 57 procent, jak se také každý může přesvědčit na stránkách britského státního statistického úřadu, tedy i ekonom :) Pavel Kohout.
Zdá se, že alespoň v tomto druhém případě vychází Kohout bez kritické analýzy (pozor na ekonomy, kteří dávají přednost ideologii před nezávislou kritickou analýzou padni komu padni, octnou se ve vlastním, uzavřeném, virtuálním světě) z pseudoúdajů amerických konzervativců, kteří lživými statistikami manipulují před prezidentskými volbami americké voliče.
Lživý údaj o tom, že prý v Británii na rakovinu prostaty přežívá jen 44 procent pacientů, používá ve své předvolební kampani republikánský kandidát na amerického prezidenta Rudi Guiliani. Jak informoval list Guardian, když byl Giuliani upozorněn novináři, že údaj, který cituje je nesprávný, přiznal to, ale uvedl, že ho bude používat při své kampani i nadále. Přitom sám Giuliani byl vyléčen procedurou, kterou vyvinulo socializované zdravotnictví v Dánsku.
-  -
|
| |
|
|
