 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Privatizace fakultních nemocnic
|
Deset fakultních nemocnic a pět dalších specializovaných ústavů totiž tvoří nejdůležitější součást tuzemského zdravotnictví. Za jejich provoz se utratí čtvrtina všech zdravotnických výdajů, mají na starost většinu výkonů zachraňujících život a zavádějí v medicíně většinu nových technologií. Pokud se stát pustil do jejich privatizace, znamená to, že na fakultní nemocnice postupně ztratí svůj vliv. Nemocnice pak nebudou sloužit veřejnému zajmu, ale jako soukromé společnosti budou podle obchodního zákoníku vytvářet zisk pro své majitele. Když se vytváří zisk, tak se nutně nemusí vylučovat, že obchodní společnost slouží veřejnému zájmu. Pokud se ale bude rozhodovat mezi ziskem a veřejným zájmem, zisku se dá jistě přednost. To platí z definice.
Jednou větou: stát už nechce ručit za úroveň zdravotnictví a to logicky vzbuzuje otázku, k čemu ho vlastně máme.
Pokud je ovšem situace tak vážná, měly by na ní upozorňovat televize, noviny, rozhlas, prostě všechna média. Není-li tomu tak a důvod je prostý: v posledních letech se novináři naučili chodit cestou nejmenšího odporu. A pokud se píše o reformě zdravotnictví, je mnohem jednodušší líčit nešťastný úděl novorozenců, kterým stát hned od narození účtuje za den v nemocnici šedesát korun. Lépe se tak vymýšlejí titulky. A psát o privatizaci fakultních nemocnic je obtížné.
Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek totiž před českými novináři hlasitě protestuje proti výkladu, že má v úmyslu nemocnice privatizovat. Říká, že mu jde o to, udělat v nich konečně pořádek. Nikdo přece nepochybuje, že jejich současná právní forma, tedy příspěvková organizace, neumožňuje příliš efektivně řídit. Proto se chystá zákon o univerzitních nemocnicích: ten je převede na akciové společnosti, kde bude mít dvě třetiny akcií stát. Pak se budou řídit lépe. Zbytek akcií dostanou univerzity, se kterými se konečně přehledně dohodne, jakým způsobem budou využívat pracoviště v nemocnici k výchově mediků.
Problém je ovšem s univerzitami, které nechtějí do akciových společností předat svůj majetek. Nelíbí se jim ani forma, kdy nebudou mít zásadní vliv na společnosti, kterým propůjčí své jméno. Nikdo jim také nezaručí, že stát své akcie neprodá soukromým firmám.
O zákon o univerzitních nemocnicích se tedy vede politický spor, ovšem ministr vedle toho činí kroky, které byly zpočátku utajené. Nařídil ředitelům nemocnic, aby připravili privatizační projekty podle zákona o velké privatizaci z roku 1šš1. To znamená převést nemocnici na akciovou společnost a pak předat privatizační projekt vládě, která rozhodne, kdo akcie získá. Tento postup se uplatní u fakultních nemocnic, pokud neprojde zákon o univerzitních nemocnicích. U specializovaných ústavy jako je IKEM nebo Masarykův onkologický ústav se použije v každém případě.
Ovšem ministr Julínek tvrdí, že ani tohle není privatizace. Protože akcie nemocnic si ponechá stát. Cela transformace je prostě kvůli tomu, aby se nemocnice daly lépe řídit. Když dnes sociální demokracie volá po převodu nemocnic na neziskové společnosti, může si stěžovat jen sama na sebe, protože měla celých osm let na to, aby neziskovou právní formu vytvořila. Fakticky budou nakonec neziskové i akciové společnosti, protože stát do nich svůj zisk vždycky investuje.
Takový výklad může nejistotu jen těžko rozptýlit. Julínek nakonec loni na podzim ve slovenských novinách prozradil, že konečným cílem je prodej nemocnic soukromníkům. A tak není důvod, aby se ministr současné vlády bránil převodu na neziskové společnosti, když vznik této právní formy slibuje vládní programové prohlášení.
Faktem zůstává, že postup podle zákona o velké privatizaci je privatizací. Rozjíždí se tak proces, který je možné pozastavit, ale samotnou setrvačností umenšuje vliv státu ve prospěch manažerů. Jaké jsou vlastně nové možnosti, které nabízí akciová společnost oproti příspěvkové organizaci. Ministr obvykle uvádí, že manažery bude možno postihnout za špatné hospodařeni víc, než pokutou ve výši čtyřnásobku měsíčního platu, jako tomu bylo dosud. Také bude možno určovat smluvní platy bez ohledu na tarifní tabulky. Tím se určitě posílí vliv manažery a těch, kdo je dosazuje. Může to ovšem nemocnicím prospět. To ale nejsou jediné rozdíly. Další změnou je možnost prodávat majetek nemocnice a také nemocnici pronajímat. To už jsou významné zastávky na cestě ke konečnému převodu fakultních nemocnic do soukromých rukou. Navíc jde o cestu, která je mnohem méně přehledná, než by byla normální veřejná soutěž, při nímž by nemocnice mohly koupit také velké zahraniční společnosti.
Závěrečná otázka zní, co dobrého nastávající změny přinesou lékařům a pacientům, tedy těm, kdo jsou ve zdravotnickém systému nejdůležitější. Prozatím nemám odpověď.
7.3.2008
Autor: Petr Holub
Zdroj: Radio 6
-  -
|
| |
|
|
