 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Úterý, 25.Listopad 2008
|
Články
|
Bitva doktorů
|
Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek prohrál ODS volby, neumí vysvětlit svoji reformu, je arogantní, nekomunikativní a měl by odejít z vlády. To je jeden názor znějící napříč Českem. Podle jiného Julínek sice sepsal a prosazoval dobrou reformu, ta ale byla pro slabou vládu příliš velkým soustem, poškodila koalici v krajských volbách a v zájmu politického přežití vlády by měl premiér Topolánek Julínka obětovat. Takový je druhý názor. Je tu však ještě třetí: Julínek po dlouhých letech připravil reformu zdravotnictví, která má hlavu a patu a vede k dobrému cíli. Stal se terčem opozičních populistů, věčně nespokojené profesní lobby a snadným hromosvodem koaliční frustrace. A pokud jej teď kvůli tomu premiér odvolá, zkomplikuje tím cestu k reformám, které Česko potřebuje – zvlášť vzhledem k ekonomické krizi a hubenějším rokům, které teď přicházejí.
Bude hůř
Zdravotnictví samozřejmě není běžným rezortem. Nabídka peněz placených na pojištění je omezená, zatímco poptávka po zdravotní péči prakticky nemá hranic. Proto neexistuje vyspělá země, kde by kolem financování zdravotní péče nepanovalo napětí. V Česku je ale těch emocí trochu zbytečně moc.
Stačí se ohlédnout několik let zpět. Není to tak dávno, co zemí otřásalo téma zadlužených nemocnic stejně jako letos třeba téma radaru. Pak nemocnice převzaly kraje, s pomocí státu je oddlužily, převedly na mnohem lépe fungující obchodní společnosti, ty malé prodaly soukromníkům. Najednou je po problému, téma zadlužených špitálů z médií naprosto zmizelo. Ale nejde jen o nemocnice – po letech ztráty jsou v zisku i zdravotní pojišťovny.
Zkrátka viděno bilančními čísly, zdejší zdravotnictví není zdaleka v takových potížích, jako tomu bylo před několika lety a jak by se dnes dalo usuzovat z emotivních proslovů opozice. Zásluhu na tom má pragmatismus ODS, která pustila do zdravotnictví hlavně v krajích více normálního ekonomického uvažování, a také prosperita, díky níž se plní kasy zdravotních pojišťoven.
A proč to neříct – osvědčily se i tolik prožívané poplatky. Nikoho od lékařské péče neodstřihly a celému systému pomáhají ušetřit peníze. Ostatně to, že jde o uměle vyvolanou hysterii, pozná každý po návštěvě lékaře: výdaje na léky na léčení i běžné nemoci řádově převyšují třicetikorunové poplatky, přitom ceny léků mediálním tématem zdaleka nejsou.
Můžeme samozřejmě kritizovat, proč Julínek začínal reformu zrovna poplatky, proč oponenty dráždil svými plány na privatizaci fakultních nemocnic, proč svoje představy koaličním partnerům více nevysvětloval. Proč nedomyslel vratkost vlády, nechuť lidovců ke změnám, příliš čerstvé zkušenosti společnosti s tuneláři všeho druhu a špatnou pověst ODS v jejich potírání. Proč neodhadl chování ČSSD, kde už zdravotnickou agendu dávno nediriguje rozumný pragmatik Jozef Kubinyi, ale radikál David Rath.
Pro Topolánkovo rozhodování by dnes však mělo být podstatné, že Julínkova reforma byla dělaná s vědomím, že vysoký ekonomický růst nevydrží věčně, náklady na péči s vývojem nových přístrojů a léčebných postupů neustále rostou a je třeba hledat další úspory. Julínkova jistá smůla je, že reformu rozjel v čase, kdy zdravotnictví není věcně pociťovaným tématem a veřejnost logicky nechápe, proč by se mělo od základů měnit něco, co funguje. To ale neznamená, že nestojí za to tyto potíže překonat.
Jako hokynářství
Minulý týden prošly Julínkovi ve vládě další zákony a v řadách jeho příznivců zavládl pocit, že reforma a její strůjce přece jen vítězí. Pokud ovšem Julínek v něčem boduje, pak spíš v psychologickém boji o své setrvání ve vládě. Jeho plány na skutečnou přeměnu českého zdravotnictví jsou spíš v nedohlednu. Zákony schválené minulý týden vládou sice usnadní život pacientům (měli by mít například nárok na více informací) i lékařům (budou moci třeba dědit rodinné praxe), pořád jde však jen o kosmetické úpravy, jen o jakési nakročení ke skutečné systémové změně, kterou Julínek sliboval.
Podstatou mělo být převedení zdravotních pojišťoven na akciové společnosti, jejich privatizace, umožnění zisku jako motivační nástroj pro pojišťovny a zlepšení pozice pacienta. To by vedlo k úsporám. Sociální demokracie a lidovci dnes emotivně prohlašují, že nepřipustí, aby pojišťovny na pacientech šetřily a omezovaly jim lékařskou péči. Jenže nikdo zatím nevymyslel lepší páky na kvalitu služeb všeho druhu, než je vztah zákazník–poskytovatel služby. Dnes u lékaře zákazníky nejsme a nebudeme, ve vztahu k pojišťovnám bychom podle plánů Julínka mohli být. A nic na tom nezmění ani pokrytecké řeči o tom, že zdravotnictví není hokynářství. Ono je jím totiž v základních rysech už dnes, jenomže je to hokynářství v kulisách socialismu.
Ne inspirace, strašák
Pro rozhodování premiéra o pozici ministra zdravotnictví by měla být důležitá ještě jedna věc: kritika Julínkovy práce se nese na vlně dlouholetého sporu českých doktorů o zdravotnické peníze. Rezort, pro který by se mnohem lépe hodil zdatný ekonom, je v Česku už tradičně předmětem sporu lékařských skupin, které zatím úspěšně vypudily každého ministra před uplynutím čtyřletého volebního cyklu. Navíc počet doktorů, kteří vstupují do politiky, se zvyšuje. V několika krajích si zakládají vlastní strany, v Karlových Varech dokonce vstoupili s ČSSD a komunisty do rady kraje.
Přitom doktoři jsou krystalickou lobby, která je přímým adresátem miliard proudících do zdravotnictví. Vstupem do politiky chtějí doktoři o přísunu těchto peněz v maximální míře rozhodovat. Je to podobné, jak by politickou stranu zakládaly stavební firmy a utěšovaly nás tvrzením, že jim jde o to, abychom měli co nejlepší silnice. Stejně jako o silnicích umí rozhodnout někdo zcela jiný, než kdo je pak buduje, i v politické vládě nad zdravotnictvím by neměla mít hlavní slovo lékařská komora.
Vzhledem k rozložení sil v parlamentu, naprosté negaci každého Julínkova zákona ze strany opozice a vratkému postavení vlády je pravděpodobné, že na podstatu reformy až do příštích voleb nedojde. V budoucnu se dá čekat, že zdravotnictví zase spadne do dluhů zvlášť za situace, kdy sociální demokraté žádný plán srovnatelný s Julínkovým nemají. Pokud dnes Julínek padne, jeho reforma bude sloužit jako odstrašující příklad pro všechny jeho nástupce. V opačném případě je nadějí, že se stane inspirací.
22.11.2008
Autor:Marek Švehla
Zdroj: Respekt 48/2008
-  -
|
| |
|
|
