 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Čtvrtek, 12.Květen 2011
|
Články
|
Standard a nadstandard ve zdravotnictví
|
Ve zdravotnictví některé otázky nemají snadné řešení. Například zavedení standardu a nadstandardu v poskytování zdravotní péče. Na Britských listech se nad tímto problémem zamýšlí Tomáš Petružela (mladý neatestovaný lékař). „Nejsem liberál a nemyslím si, že by ve zdravotnictví bylo na místě dát ruce trhu volné pole působnosti.
Ale nehledě na korupci a mrhání veřejnými prostředky v ČR - dnes již žádná země na světě nemá dost prostředků, aby všem lidem zaplatila nejlepší možnou péči,“ předesílá autor následujícího textu...
Každá nová generace léků je řádově dražší než předcházející, totéž platí o nových generacích přístrojů. Nemocných přibývá, protože nedbáme na své zdraví - to se týká především nemoci z blahobytu (obezita, vysoký tlak, cholesterol, cukrovka, infarkty, ale třeba i potíže z kouření). Dožíváme se stále vyššího věku.
Náklady na zdravotní péči exponenciálně rostou. Opakuji, již v současné době není možné uhradit nejlepší péči pro všechny. A do budoucna to bude jen (mnohem) horší.
Jak se zachovat? Koho léčit, koho ne? A když má někdo peníze na léčbu, která není systémově zpřístupnitelná všem, je správné mu toto odepřít? (Učebnicovým příkladem je čekání na protézu kyčle : dlouhé čekací doby vyplývají z limitů pojišťoven, kdo si zaplatí, může v čekacím listu "přeskočit", protože operatéři čas mají.)
A dále : zcela solidární zdravotnictví není v pořádku, neboť nemotivuje k péči o vlastní zdraví. Rád budu solidární s nemocným dítětem. Nechci ovšem být solidární s mladým dobrodruhem, který holduje extrémním sportům a letos podruhé má zlomeninu. Také - a ještě více- nechci být solidární s člověkem po infarktu (léčba primární angioplastikou, ve světě ojedinělý přístup, i 0.5mil Kč za intervenci, typicky jich lidé prodělají i několik a završit účet mohou aortokoronárním bypassem, který přijde i na několikanásobek této částky), který si svůj infarkt s prominutím vyžral a/nebo vykouřil dekádami nezřízené životosprávy. Známe takových spousty.
Rovnost nemusí znamenat spravedlnost, ve stávajícím systému jsou finančně penalizováni ti, kdož o své zdraví pečují a systém je (příliš) solidární se všemi, kteří na to zvysoka kašlou.
A jak do budoucna se supermoderní a superúčinnou léčbou ? Jen pro představu, jedna dávka rekombinantních léčiv typu NovoSeven (používá se na léčbu poruch zástavy krvácení, konkrétně hemofilie) stojí desítky tisíc korun, u NovoSeven to bylo nedávno kolem 60tis Kč - a to jich ten člověk samozřejmě pár spotřebuje...
Takže jak řešit tento rozpor? V mnohém se podobá rozporu moderní civilizace - chudoba a přelidnění třetího světa vs. neskutečné bohatství "západu". Může si západ udržet "nadstandard" tváří v tvář utrpení miliard chudých? A jestliže ne, jak uneseme zhroucení životního standardu včetně úpadku zdravotní péče? Vymakáme prevenci?? ...zeměkoule není pro nás všechny dost velká, abychom si mohli udržet životní standard, řekněme ČR...
10.5.2011
Zdroj: Britské listy
-  -
|
| |
|
|
