Vítejte na ZDRAV.cz
  Hledat

Rozšířené hledání

  Menu
· Všechna témata
· Archiv
· Statistiky
  Přihlášení
Uživatelské jméno

Heslo

Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled...
  Uživatelské menu

  Bezcigaret.cz
Do nového dne
uh, uh, uh
s cigaretou
  Redakce
· Reklama
· Redakce
· Prohlášení
  Archiv html
· Adresář firem
· Zákony a vyhlášky
· Marketing pro zdraví
  Zdrav.cz

Přidat zdrav.cz
do Oblíbených položek

Ikona na Vaše stránky
www.zdrav.cz

Zdrav.cz
jako Výchozí stránka

Pondělí, 19.Březen 2001 Články 

Nedávno jsme zveřejnili připomínky Občanského sdružení pacientů k návrhu transplantačního zákona a některé další názory. Zemské noviny 15. března otiskly rozhovor na toto téma s předsedou České transplantační společnosti a členem Komise expertů pro organizační aspekty orgánových transplantací Rady Evropy MUDr. Štefanem Vítkem. Ve Zdravotnických novinách k se témuž vyjádřil ministr Fišer. Přetiskujeme podstatné.

Podle MUDr. Vítka ministerská verze zákona reflektuje doporučení mezinárodních organizací a je svou koncepcí srovnatelná se stavem řešení této problematiky ve vyspělých evropských zemích. Cenná je v tom, že ochrana práv dárců orgánů i potenciálních příjemců je v rovnováze.
Otázky dárcovství by si měl každý vyřešit za svého života sám, už s ohledem na ty, kteří po nás zůstanou. I proto je princip předpokládaného (nikoliv předběžného) souhlasu, dobrým řešením. Sdělení o náhlé smrti blízkého člověka provází téměř vždy pochopitelná velká bouře emocí. Žádat od příbuzných, aby v této situaci okamžitě a racionálně rozhodli o darování orgánu pro někoho cizího, je téměř nelidské. A odložit rozhodnutí na pozdější dobu prostě nejde.
"Stále se mi vrací myšlenka, jestli by v zákoně nemělo být zakotveno, že na transplantační léčbu nemají nárok lidé, kteří darování svých orgánů odmítli." říká předeseda České transplantační společnosti "Transplantace jsou totiž jednoznačně založeny na solidaritě."
Ministr Fišer v ZdN 11, str.10 říká:
" …mnoho lidí by zřejmě u nás s dárcovstvím orgánu svého zemřelého příbuzného nesouhlasilo, protože záchrana druhého už by se jich netýkala. Tady chci říci, že mi vadí, jak se ochránci pacientů u nás stávají spíše ochránci příbuzných zesnulých. Někteří z nich tvrdí, že připravovaným zákonem o transplantacích porušuji práva pacientů, protože návrh obsahuje položku předpokládaného souhlasu s dárcovstvím orgánu. Musím odpovědět , že pacient je podle mne člověk, který žije, který trpělivě čeká, až se vyléčí, ale mrtvý člověk přestává být pacientem. Ale je zde mnoho pacientů, kteří umírají, protože se u nás nalezne jen asi třetina potřebných dárců. Proklamacemi ochránců pacientů se počet zachráněných může zredukovat".
Také bych rád ještě jednou řekl, co mi na tom vadí, i když už jsem se k celé věci vyjádřil dříve. Nic na svém názoru neměním. Jen bych rád podotkl, že pokud já (jako jednotlivec) spekuluji o chování občanů bez toho, že bych se pokusil jejich reakce nějakým měřením zjistit, pouze na základě literárních údajů, tak je to snad přípustné. Pokud ovšem spekuluje podobně ministerstvo, s celým placeným úředním aparátem za zády, ústy ministra zdravotnictví při tak závažné činnosti jako je tvorba zákonů, je to na pováženou!
Proč ministr uvádí formulace typu "…mnoho lidí by zřejmě u nás s dárcovstvím orgánu svého zemřelého příbuzného nesouhlasilo…"? Neví ani kolik a neví ani zda ano nebo ne. To by ale na celé věci nebylo to nejhorší. Horší ovšem je, že z nepodloženého tvrzení ministr vyvozuje, že "… Proklamacemi ochránců pacientů se počet zachráněných může jen zredukovat…." Proč si to ministr předem nezjistí a neřekne (třeba na základě sociologického průzkumu), kolik procent lidí by nesouhlasilo a jak by to ovlivnilo transplantační program? Raději bez jakýchkoli solidních argumentů říká, že veřejně projevený jiný názor ve věci předpokládaného souhlasu může jen zredukovat počet zachráněných. Jak by řekla mládež, to už je docela síla!
A konečně mi na tom vadí ještě jedna věc, možná je to hloupost ale nemohu se zbavit dojmu, že věci movité i nemovité si po smrti pacienta zaslouží více pozornosti než jeho použitelné orgány. Zdá se to trochu nevyvážené v tom zákonodárství. Postel a dvě skříně plné starých krámů si zaslouží více pozornosti společnosti (minimálně notáře a pozůstalostní řízení) než zdravé srdce či ledviny vhodné k transplantaci. O tom je lepší s nikým nemluvit, aby nebyl nedostatek. Inu, jsou to paradoxy, pane Vaněk.
2001-03-19


- Vytisknout stránku -

  Související odkazy
 Více z Tématu - Články

  Zdravotnické akce
Žádná akce!
Why not submit yours?


[Kalendář]

Copyright (c) 1998-2003 Marketing pro zdraví

Powered by PostNuke - GPL redakční systém