 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Zdravotníci a násilí
|
Stávající postupy a procedury zdravotního systému jsou k obětem trestných činů hluché. Stát a jeho instituce k nim přistupují nešetrně, často přezíravě a s lhostejností. Problém netkví pouze v nedostatcích v postupu jednotlivých lékařů, zdravotních sester, středního zdravotního personálu, ale v absenci meziresortního systému pomoci obětem.
Zdravotní systém včasné detekce a pomoci obětem násilných trestných činů
z pohledu nestátní organizace pro pomoc obětem
(popis stavu, hlavní problémy, návrhy na jejich řešení)
Úvodní poznámka
Stávající postupy a procedury zdravotního systému jsou k obětem trestných činů hluché. Stát a jeho instituce k nim přistupují nešetrně, často přezíravě a s lhostejností. Problém netkví pouze v nedostatcích v postupu jednotlivých lékařů, zdravotních sester, středního zdravotního personálu, ale v absenci meziresortního systému pomoci obětem a potažmo v absenci vzdělání a profesionální přípravy všech profesionálů přicházejících do kontaktu s obětmi kriminality a jejich rodinami. Oběti násilných trestných činů se v důsledku nešetrného zacházení s nimi po činu stávají obětmi opakovaně v rámci sekundární viktimizace, kdy jsou zraňovány přístupem těch, od kterých by takové jednání nepředpokládaly. Důsledkem je prohloubení traumatu a ztráta víry ve zdravou společnost. To je alarmující poznatek. Zcela zbytečně tak produkujeme nemalou skupinu traumatizovaných osob, které nikoli vlastní vinou pokulhávají v dalším životě - v zaměstnání, v partnerském vztahu, při výchově dětí.
Výběr dnešního tématu mezirezortní komisí prevence kriminality je projevem začínajícího zájmu státní správy o situaci obětí násilných trestných činů. Ty si zaslouží rozhodně více péče a více pomoci, než jakou v ČR dnes naleznou.
Zdravotní systém by měl v kontaktu s obětmi násilných trestných činů:
pomoci oběti trestného činu
pomoci rodině oběti
spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení
Reakce zdravotního systému na trestný čin
Vedle policie je to systém zdravotní péče, který je obětem k dispozici 24 denně a 7 dní v týdnu. V případě násilných trestných činů, u kterých je vysoká míra latence (sexuální násilí a domácí násilí včetně zneužívání a týrání dětí) je to často právě lékař, který má šanci rozpoznat, že před sebou má oběť trestného činu.
Zjistit zkušenosti lékařů s obětmi tohoto druhu násilí je úkolem, který čeká na svého řešitele. Empirické poznatky lze zestručnit do obecného poznatku: Lékaři pokládají zjištění existence trestného činu spáchaného na pacientovi nebo v jeho rodině za "otevření Pandořiny skříňky". V těch okamžicích u nich převládnou nepříjemné pocity související s tím, že si přidělávají problémy, obavy z obtěžování pacienta nevhodnými otázkami, pocit bezmocnosti, ztráty kontroly, strachu z kontaktu s policií a v neposlední řadě obavy z časové tísně, pokud se budou oběti věnovat. Důvodem takové reakce je především nedostatek informací, vědomostí, slabá kompetence a absence procedur, které by lékaři pomohly přijmout intervenční opatření v živém kontaktu s konkrétní obětí trestného činu. Takový přístup má významný efekt při vlastní rekonvalescenci oběti násilného trestného činu.
Shrnuto: Tváří tvář oběti násilí cítí lékaři rozpaky a tuší problémy, proto se o charakter vzniku zranění a další okolnosti, pokud to není nezbytně nutné, raději vůbec nezajímají (znásilněná u gynekologa, opakovaně zbitá žena u praktického lékaře, vietnamská žena zbitá manželem v nemocnici do bezvědomí …).
Hlavní problémy
Neznalost informací o dopadu trestného činu na oběť a z toho vznikajících potřeb oběti.
Oběti násilných trestných činů mají daleko rozsáhlejší emocionální rány, o jejichž existenci se nikdo nezajímá. Staly se vynuceným objektem násilí jiné osoby, jejího svévolného jednání, nezřídka byly vystaveny mučivým útrapám a poníženy . Lékaři léčí tělo, nikoli duši (k lůžku oběti pokusu vraždy nepřijde psycholog, ale vrchní sestra organizuje exkurze pro personál v rámci prevence kriminality "to se vám taky může stát, když půjdete v noci samotné domů!!. Totéž: loupežné přepadení kamionu, řidič 29 hodin svázán v lese, postřelený muž na ulici, náhodný svědek loupeže, oběť loupežného přepadení za bílého dne v centru města těžce zraněná).
Neznalost vhodných intervenčních strategií, kterými lze minimalizovat či neutralizovat ničivý dopad trestného činu na oběť.
Oběť prožívá tři nebo čtyři nejcitlivější okamžiky: bezprostředně po trestném činu - zhruba do tří dnů, návrat z nemocničního prostředí domů, ukončení pracovní neschopnosti a návrat k všednímu dni, je-li pachatel dopaden - hlavní líčení před soudem.
Zhruba u 40% obětí trestných činů dochází ke vzniku symptomů posttraumatické stresové poruchy (PTSP). Tr. čin představuje silný a otřesný zážitek. Vznik PTSP u oběti loupežného přepadení, znásilnění, týrání, ale také telefonního teroru. Dopad tr. činu na oběť a vznik PTSP záleží na třech významných faktorech: 1.) previktimní osobnost, 2.) okolnosti trestného činu, 3.) reakce okolí na tr. čin a přístup profesionálů i blízkých k oběti. Třetí faktor jako jediný můžeme spolehlivě a programově ovlivnit eliminováním druhotného zraňování oběti, správnou a včasnou podporou v privátním okolí, včasnou odbornou - tedy viktimologickou - intervencí šitou na míru oběti. V praxi přístup k obětem v nemocnici spíše k rozvoji PTSP přispívá, chybí dostatek psychologů, chybí specializovaní sociální pracovníci.
Ne všichni soudní znalci z oboru psychiatrie a psychologie přistupují k soudně znaleckému vyšetření poškozených s maximální profesionalitou (sekundární viktimizace počínající mentorováním, odsuzováním oběti, kontakt papír-tužka trvající 4 hodiny, osobnostní dotazníky - domácí cvičení s sebou) - viz podrobně článek PhDr.Čírtkové v časopise Policista č.9/2000.
Nízké právní vědomí
Skutečností je, že se lékaři neochotně staví k oznamování násilných trestných činů policii. Takový je obecný trend, dobré výjimky samozřejmě existují. Rovněž velmi neochotně se staví ke spolupráci s policií v rámci přípravného trestního řízení. Dokonce i v případech, kdy jim ze zákona tato povinnost vyplývá (§168 tr.z. neoznámení trestného činu např. v případě týrání svěřené osoby). Toto významné pochybení lze přičíst jak nedostatečnému vzdělání v rámci jejich vysokoškolského studia tak i absenci mezirezortního přístupu k problematice obětí, které v zahraničí vede k vyšší důvěře a spolupráci lékařů s policií a naopak.
"Žurnální" lékaři u nás oznamují závažná poranění způsobená střelnou nebo sečnou zbraní. Odmítají však například velmi často policii předat předběžnou zprávu (s odkazem na lékařské tajemství a zdravotní stav pacienta), která už mívá rozhodují význam na stanovení skutkové podstaty trestného činu a přijetí nezbytných opatření (pokus znásilnění s těžkou újmou na zdraví, rozdíl mezi §241 odst.1 a §241 odst.2 je značný a má vliv na aplikaci §163a tr.řádu).
Přístup k rodinám zraněných obětí, či k pozůstalým po obětech, které zemřely v nemocnici. Umožnit kontakt, informovat, umožnit rozloučení s ostatky a tím pomoci přijmout nenadálý a násilím poznamenaný odchod blízké osoby. Z praxe dobré poznatky (Česká Lípa), častěji však negativní.
Nerespektování předběžného rozhodnutí soudu v případě, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů. Nemocnice propustí vyléčené dítě do péče druhého rodiče jen proto, aby už v nemocnici nedělal "kravál".
V případech domácího násilí lékaři nemají co nabídnout, neboť problému po stránce sociálně právní nerozumí. Není se co divit. Zde je na místě přijetí koncepčních rozhodnutí na úrovni vlády a osvěta na celostátní úrovni .
Bodové hodnocení zranění - neochota vydávat, lékaři z neznalosti odmítají, žádají, aby si oběti přinesly formulář od soudu. Strach z přezkumu a neznalost vyhlášky o bodovém hodnocení vedou k častému podhodnocování (viz Kladno, soudkyně dokonce uvedla tuto skutečnost v rozsudku).
Absence adekvátních procedur, speciální dokumentace, doporučených přístupů.
Příklady:
Francie - urgentní traumatologie, speciální metody, dokumentace detailní, jiné formuláře.
Hrabství Kent - speciální výslechové místnosti a přilehlá vyšetřovna pro oběti sexuálního násilí (děti, mladistvé i dospělé) a oběti domácího násilí, "box" pro lékaře, videozáznam výslechu, přivolán pracovník organizace pro podporu obětí.
USA - proškolený multidisciplinární model pro dětské a dospělé oběti sexuálního násilí začíná pracovat již při převozu oběti do nemocnice (speciálně vyškolená forenzní zdravotní sestra, ochránce nebo doprovázeč oběti, speciálně vyškolený policista). Ve speciálně upraveném prostoru výslech, zdravotní vyšetření zaměření na zajištění stop včetně mikroporanění, fotodokumentace, hodnotí se psychické a fyzické trauma oběti. Formuláře a protokoly opět jiné, speciálně zaměřené na tento druh násilí.
New York - specializované jednotky pro domácí násilí (16 policistů na úrovni města - počet obyvatel totožný s populací v ČR), v každém okrsku na policii pracuje sociální pracovnice pro DN, placeno z jiného rozpočtu a přesto je součástí policejního týmu. Široká síť azylů - naprosto bezplatných a všechny tajné, v případě poranění či stop po násilí oběť není tázána absolutně tázána na souhlas s trestním stíháním pachatele.
Návrhy na řešení:
Připustit, že oběť trestný čin nespáchala a zaslouží si naši péči, pomoc, podporu a ochranu. V případě násilí připustit fakt, že oběti přežily silný a otřesný zážitek a zaslouží si zvláštní péči.
Vznik výukových a výchovných programů pro lékaře a zdravotnický personál specializovaných na problematiku obětí trestných činů (v USA např. lékař nedostane licenci do doby než absolvuje dvouhodinový výcvik o domácím násilí).
Tvorba procedur a manuálů, které odstraní v praxi co nejrychleji deficit vědomostí profesionálů přicházejících do kontaktu s obětmi.
Zjišťovat rozsah újmy nejen po stránce hmotné újmy a bodového hodnocení zranění, ale také zjišťovat újmu emocionální a dopad trestného činu na život oběti (viz formuláře ze zahraničí, které jsou obligatorní součástí trestního spisu). Po psychologické stránce to značně přispívá k návratu oběti do normálního života. Kompetentní lidé se zajímají o její problémy a potíže vzniklé v důsledku násilného trestného činu.
Zavedení speciální dokumentace pro kvalitní zaznamenání všech údajů použitelných v případném trestním řízení (viz zahraniční protokoly).
Zajistit dostupnost pomoci pro oběti násilných trestných činů od člena nemocničního personálu (psychologa, psychiatra či sociálního pracovníka do 3 dnů od spáchání trestného činu).
Zvláštní pozornost zaměřit na pomoc obětem pohlavního zneužívání, týrání, znásilnění, teroristických útoků, únosu, obchodování se ženami. Pro tyto oběti zřídit speciální místnosti, kde vyšetření proběhne. Pro vyšetřující lékaře zavést univerzální "krabice" pro odběr a zajištění důkazního materiálu (viz zahraniční praxe Anglie, Německo, USA).
Mimořádnou pozornost věnovat přípravě a "vybavenosti" lékařů pro kontakt s obětí domácího násilí. Tento druh násilí tíhne k recidivám a gradaci. Včasná diagnóza a intervence mohou zabránit vážným zraněním nebo dokonce úmrtím(v roce 2001 plánuje BKB např. vydat manuál pro lékaře: "Jak reagovat na domácí násilí" a zahájit provoz telefonní linky s nepřetržitým provozem pro oběti domácího násilí a násilných trestných činů.).
Klíčem ke včasné detekci a účinné pomoci je SPOLUPRÁCE a MULTIDISCIPLINÁRNÍ PŘÍSTUP
Podpora obětí a prevence kriminality jsou v zemích EU vnímány jako jeden pojem. A tento pojem je v zákonech i v praxi nadřazen represi.
2001-02-22
Mgr.Petra Vitoušová, Bílý kruh bezpečí, e-mail: bkb@volny.cz
-  -
|
| |
|
| |
