 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Čtvrtek, 16.Listopad 2000
|
Články
|
ČLK jde jen o peníze
|
míní místopředseda Svazu pacientů, Josef Mrázek. Podle Mrázka ČLK otevřeně navádí lékaře, aby porušili smlouvy s pojišťovnami i zákon a poskytovali úplnou péči jen těm pacientům, kteří za to zvlášť zaplatí. Vidina větších příjmů je jistě lákavá, ale každý lékař by měl zvážit, zda chce pracovat podle smlouvy s oboustrannými zárukami v systému veřejného zdravotnictví, nebo vybírat za zdravotní péči podle svého uvážení jako soukromý lékař. Spojit obojí v rámci současných pravidel nelze.
Odborářské úsilí České lékařské komory dostalo na posledním sjezdu nový rozměr. Až dosud bylo jejím základním požadavkem zvýšit příjmy lékařů, aniž by se vyjasnilo, co se má zvýšit, totiž jaké příjmy samostatně pracující lékaři skutečně mají a aniž by se aspoň slíbilo, že za řádnou odměnu budou pracovat naplno. Teď ČLK otevřeně navádí lékaře, aby porušili smlouvy s pojišťovnami i zákon a poskytovali úplnou péči jen těm pacientům, kteří za to zvlášť zaplatí. Je přitom nesporné, že ambulantní lékaři jsou pojišťovnami placeni nejen za celý rozsah pracovní doby povolené zákonem, ale v rozporu s ním dokonce za 12 hodin práce za každý kalendářní den. Je tedy zřejmé, že o péči, kterou by poskytovali některým pacientům za další úhradu, budou ochuzovat méně majetné pacienty.
Těmto nepravostem by se dalo čelit na cenových jednáních, ale tam zákon nezaručuje žádné zastoupení pacientských organizací. Politici tvrdí, že pojištěnce zde zastupuje pojišťovna. Dominantní pojišťovna je však řízena ředitelkou a správní radou, které volí parlament. Tam je hodně lidí, kteří se vyznají lépe v technologii získávání a udržování moci, než v jejím racionálním používání. Mnozí členové správní rady jsou s hlediska hájení zájmu pacientů ve střetu zájmů, protože mají úzké vazby na zdravotnická loby nebo na zdravotnické odbory. V důsledku toho vztah odměny k hodnotě a objemu zdravotnické práce není správně řešen. Většinou se projednává jen kolik kdo dostane, a ne, za co to dostane.
Jediným místem, kde může zaznít ze strany pacientů kritický hlas, je dohodovací řízení o seznamu výkonů. Jsou zde ovšem jen jednou z pěti skupin účastníků a tak se kritika nereálných časů výkonů a celé šedé ekonomiky úhrad, založené na neprůhledné a nelogické bodové kalkulaci, ještě dost neprosadila.
Zákon však zde navíc dává právo účasti "občanským sdružením pojištěnců" místo toho, že by zákonodárce použil v ostatním světě používaný termín "pacientské organizace". Toho chtějí zneužít lékařské odborové organizace s tichou podporou ČLK, když vyhlašují, že si dají do stanov, že hájí zájmy pojištěnců veřejného zdravotního pojištění a budou při dohodovacím řízení vystupovat za pacienty. Chtějí tak umlčet jediný kritický hlas, který se při jednáních o úhradách za zdravotní péči ozývá a dovolává se rozumného věcného řešení. V zemích EU, kde se s účastí občanské veřejnosti při jednáních o systému zdravotní péče počítá, by považovali takové nedbání střetu zájmů ze strany zdravotníků za špatný vtip, u nás je to závažná hrozba další degenerace systému financování zdravotní péče. ČLK jde jen o peníze a prospěch lékařů, nikoliv o pacienta, jak to bylo veřejně vyhlášeno na posledním sjezdu.
Princip veřejného zdravotnictví je garantován Ústavou právě proto, aby i sociálně slabší občané měli kvalitní a úplnou zdravotní péči. A ti bohatší? Proč by měli ještě znova připlácet, když se na tvorbě fondů zdravotního pojištění podílejí nejvíce?
Ve veřejném zdravotnictví jde o to, aby se finanční prostředky, které na toto zdravotnictví padnou, účelně použily a proměnily na zdravotní péči o obyvatelstvo, optimální kvalitou i rozsahem. Peníze by se přitom měly spravedlivě rozdělit, a zdravotníci by za ně měli poskytnout tolik péče, kolik se po nich dá spravedlivě žádat za situace, kdy s námi žijí v našem společném ekonomickém prostředí. Přitom víme, že jde o vybranou složku obyvatelstva, která má nárok na přiměřeně vyšší příjmy, jak to odpovídá mimořádnému vzdělání, přípravě a odpovědnosti, kterou toto povolání vyžaduje.
Vidina ještě větších příjmů je jistě lákavá, ale každý lékař by měl zvážit, zda chce pracovat podle smlouvy s oboustrannými zárukami v systému veřejného zdravotnictví, nebo vybírat za zdravotní péči podle svého uvážení jako soukromý lékař. Spojit obojí v rámci současných pravidel nelze.
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že tento článek je psán na obranu pacientů před některými současnými i předchozími lékařskými odborovými předáky a jejich klamáním a rozhodně není nepřátelský vůči lékařům jako stavu. Lékařů a jejich práce pro pacienty si velmi vážíme a věříme, že také většina lékařů chápe naše stanovisko.
2000-11-16
Praha 13.7.2000
Ing. Josef Mrázek, CSc. (místopředseda Svazu pacientů ČR)
-  -
|
| |
|
| |
