 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Ad "Ceny léků jinak?"
|
Lékárníci změnili radikálně svoje názory na tvorbu cen léků. Ustoupili od neúspěšného projektu degresivní marže (diferencované obchodní přirážky) a budou prosazovat švýcarský model, který pracuje s malou obchodní přirážkou a fixním poplatkem za výdej léku.Co vede lékárníky k tak radikální změně postoje? Proč upouští od několik let prosazované degresivní marže? Je to skutečně jen snaha posílit "zdravotnický" charakter lékárny?
Domnívám se, že jedním ze základních důvodů je neschopnost prosadit mechanismus degresivní marže. O to se snažilo Grémium majitelů lékáren několik let, aniž by dosáhlo nějakého významného pokroku. Lékárníkům se sice podařilo naklonit si v této snaze velkou část rozhodujících orgánů, ale pokud jsem informován, ministerstvo financí, které v této věci má hlavní slovo, tomu příliš nakloněno nebylo. O důvodech MF můžeme jen spekulovat. Pravděpodobně se jim navrhovaný systém zdál příliš komplikovaný. Proč zavádět několik marží, pro různé cenové hladiny léků, když může být jen jedna pro všechny a celkové náklady na léky zůstanou stejně velké. Jenom s tím bude větší práce.
Dalším a zřejmě velmi vážným důvodem pro změnu stanoviska lékárníků, je oprávněná obava, že marži (obchodní přirážku) je možno kdykoliv administrativně snížit, což se v minulosti stalo již dvakrát. Snížení marže je velmi jednoduchý způsob, jak snížit stále rostoucí náklady na léky. Zřejmě si také lékárníci sdružení v grémiu (jsou to většinou majitelé-farmaceuti menších lékáren) uvědomili, že ke snižování marže bude docházet pravidelně tak, jak ceny léků porostou. To je celkem pochopitelné, protože při zachování stávajícího stavu se lékárnám při každém zvýšení ceny léku zvyšuje zisk z prodeje každého balení. Kdo by nevyužil poměrně snadný manévr snížení marže k uklidnění veřejnosti, která nechce platit drahé léky.
Také nominální výše pevně stanovených marží lékáren je trnem v oku různých obchodníků a podnikatelů. Ti ovšem obvykle již nevědí, že poměrně vysoká marže se dělí mezi lékárnu a velkoobchod.
Plošné snížení marží poškodí především malé lékárny, které mají stálý okruh pacientů. To by mohlo mít neblahé důsledky na síť lékáren, především v menších městech.
Švýcarský model má pro lékárníky v Čechách několik nesporných výhod. Pracuje s malou, obchodní přirážkou, která nebudí závist u ostatních "obchodníků". Malá marže, která je tak říkajíc "obvyklá", nikoho nepohorší a je velmi obtížné najít důvody pro její administrativní snížení. Nicméně je státem zajištěná, tedy jistá, na rozdíl od ostatních "obchodníků".
Předpokládám, že marže pro lékárníky by byla jasně stanovena a oddělena od marže pro velkoobchod. Tyto obchodní přirážky jsou dosud společné a lékárníci a velkoobchod se o marži 32 % dělí v poměru, na jakém se "dohodnou". To skýtá jisté výhody lékárníkům. Mohou nakupovat tam, kde je marže velkoobchodu nejmenší.
Nevýhodou je ale to, že lékárníci nemají na rozdíl od velkoobchodu "dlouhé peníze" a často se dostanou do situace, kdy musí žádat distributory o prolongaci splatnosti faktur. To ovšem nebývá zadarmo (na oplátku musí např. kupovat léky s marží, která pro ně není již tak výhodná), a tak se snadno mohou dostat do područí velkodistribuce, zejména provozuje-li takový distributor řetězec lékáren. Pokud by došlo k realizaci "švýcarského modelu", finanční závislost na výši marže, resp. jejího rozdělení mezi velkodistribuci a lékárny, by byla mnohem menší.
Kromě marže je zde zaveden fixní poplatek (tzv. dispenzační taxa) za odbornou práci lékárníka, něco na způsob bodového ohodnocení nebo platby za výkon u lékařů. Hrubý zisk se tedy odvíjí především od počtu vydaných balení a ne od ceny léků. Dá se předpokládat, že s tímto fixním poplatkem nebude možno manipulovat tak snadno, jako v současné době s obchodní přirážkou (marží), a že výše tohoto fixního poplatku bude předmětem dohodovacího řízení mezi zdravotními pojišťovnami a zástupci lékárníků.
2000-10-12
-  -
|
| |
|
| |
