 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Správa zdravotního pojištění
|
Ministerstvo zdravotnictví i přes veškeré připomínky nadále prosazuje v návrhu zákona o veřejném zdravotním pojištění vytvoření Správy zdravotního pojištění. Tato instituce by do značné míry suplovala současné činnosti ministerstva zdravotnictví, VZP a zdravotních pojišťoven. Je otázkou, proč má být zřízen úřad, jehož posláním bude například komunikace s ES za ČR za celý systém zdravotního pojištění a čím se potom bude zabývat příslušný odbor ministerstva.
Ministerstvo uvádí, že pro vytvoření a zahájení provozu Správy bude použita půjčka ze státního rozpočtu ve výši 200 miliónů Kč, další provoz má být financován z provozního fondu vytvářeného příspěvky zdravotních pojišťoven. To vše v situaci, kdy totéž ministerstvo zdravotnictví prosadilo snížení provozních nákladů zdravotních pojišťoven, které bude znamenat citelný dopad do jejich činnosti. Představa, že z takto okleštěného rozpočtu by měly zdravotní pojišťovny dotovat provoz byrokratické instituce, je mimo rozumné chápání.
Paralelní existence Správy a zdravotních pojišťoven by znamenala zvýšení celkových provozních nákladů systému zdravotního pojištění kvůli úřadu, který nic nevyprodukuje a jehož existence ve skutečnosti znamená snížení množství finančních prostředků na vlastní úhradu zdravotní péče. Mimochodem, i zmíněných 200 miliónů bude nakonec nutno uhradit, protože půjčky jsou od toho, aby se splácely. A budou to opět zdravotní pojišťovny, kdo bude muset ve svých důsledcích o tuto částku zkrátit své pojištěnce.
Zamýšlený úřad má být přitom obdařen rozsáhlými a nevídanými pravomocemi. Podle představ ministerstva má například plně přerozdělovat vybrané pojistné, vypracovávat rozbory, ekonomické zprávy a analýzy, zajišťovat sběr dat a informací, provádět kontrolní a regulační činnost a sjednávat ceny zdravotní péče. Správa by rovněž určila všem zdravotním pojišťovnám, jaký jednotný informační systém povedou. Tato instituce rovněž shromáždí data o všech občanech, jejich zdravotním stavu, čerpání zdravotní péče apod. Už teď je na čase bát se takovéto koncentrace velmi citlivých – a pro někoho velmi zajímavých - dat na jednom místě, v rukou státního úředníka. Rovněž poněkud uniká smysl další zamýšlené činnosti Správy, kdy vypracovává ze všech Výročních zpráv zdravotních pojišťoven jednu nebo ze Zdravotně-pojistných plánů všech zdravotních pojišťoven jeden.
Navrhovaná kontrolní činnost Správy znamená další duplicitu v systému zdravotního pojištění, protože ve správních radách pojišťoven je stát zastoupen stejně jako zástupci pojištěnců a zaměstnavatelů. Pokud tedy ministerstvo zdravotnictví prosazuje Správu coby kontrolní orgán, jako by tím nepřímo přiznávalo, že není schopno zajistit obsazení zástupců státu v jednotlivých správních radách kvalitními a kompetentními zástupci.
Také další záměry činnosti Správy jsou kontraproduktivní pro celý systém veřejného zdravotního pojištění. Navrhované stoprocentní přerozdělování pojistného způsobí u všech pojišťoven bez rozdílu ztrátu motivace na maximálním výběru. Ti, kdo vybírají méně, nebudou motivováni ke zlepšení výběru, protože svůj díl nakonec stejně dostanou, ti, kdo vybírají více, rovněž nebudou motivováni, protože s vynaložením nemalé části svých vlastních provozních nákladů budou fakticky dotovat méně úspěšné zdravotní pojišťovny. Výsledkem není sociální solidarita zdravých s nemocnými, ale pseudosociální solidarita mezi řádnými plátci pojistného a neplatiči. To povede k propadu celkového výběru pojistného a dalšímu snížení prostředků na zdravotní péči.
Z hlediska zdravotních pojišťoven (a ani z pozice poskytovatelů zdravotní péče) není přijatelná představa, že Správa rozhodne o závazných cenách zdravotní péče. Pomíjí se tak naprosto role dohodovacího řízení mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli o cenách zdravotní péče. Tento systém dospěl do stádia, kdy v drtivé většině případů dojde ke kompromisu, jenž vyhovuje oběma stranám. Pro minimum situací, kdy nedojde k dohodě, by bylo ideální, kdyby ministerstvo rozšířilo poskytovatelům i pojišťovnám prostor k manévrování. Místo toho je ovšem navrhován systém neodvolatelného rozhodnutí státního úředníka, odolného vůči působení všech lobby. Zdravotní pojišťovny na tyto ceny nebudou mít vliv, ale budou je muset platit. Takto vnucené ceny zdravotní péče jsou prvním (leč naprosto zákonným) krokem k likvidací zdravotních pojišťoven prostřednictvím uměle vyvolané finanční nerovnováhy. Ve hře ovšem není pouze existence zdravotních pojišťoven, ale také budoucnost zdravotnických zařízení, protože nebude, kdo – a z čeho - by jim uhradil jejich pohledávky za zlikvidovanými pojišťovnami.
I přes dříve proklamované zeštíhlení státní správy, trvá ministerstvo na vytvoření úřadu, kam by zřejmě přešla část pracovníků ministerstva zdravotnictví, část pracovníků VZP a nepochybně by se zde podařilo zaměstnat i pro další osoby. Ve výsledku vše zaplatí systém zdravotního pojištění a o to méně zbude na vlastní úhrady zdravotní péče. Opakovaně se nabízí otázka, proč nevyužít zkušeností
ze zahraničí. Místo toho, aby zdravotní pojišťovny ze svých radikálně snížených provozních prostředků financovaly nový úřad, byl by pouze nově konstituován jeden Svaz zdravotních pojišťoven navazující na již zavedené organizace a to s povinným členstvím, který by byl nepochybně schopen zajistit všechny činnosti, které by podle dosavadního návrhu ministerstva měla zabezpečovat Správa. Zdravotní pojišťovny by však na převážnou část činností mohli využít již existujících vlastních informačních systémů a odborníků. Ve skutečnosti nynější Svaz zdravotních pojišťoven stále větší část těchto činností již zabezpečuje, aniž by k tomu potřeboval speciální zákon, bez vytváření nových úřadů, bez nových pracovních míst, bez dopadu na provozní náklady členských zdravotních pojišťoven. V tomto smyslu existuje i podrobný materiál, který je otevřený k další diskusi. Takto by se podařilo zabezpečit všechny činnosti včetně požadovaných analýz, mezinárodních vazeb apod., které navrhuje ministerstvo Správě, ovšem bez negativních ekonomických dopadů do systému veřejného zdravotního pojištění a do hospodaření zdravotních pojišťoven. Jestliže ovšem ministerstvo zdravotnictví trvá a bude trvat na svém návrhu, je jasné, že zřízením Správy je ve skutečnosti sledován jediný cíl: Dostat systém zdravotního pojištění do stejné pozice, v jaké je systém sociálního zabezpečení, tedy do výlučné působnosti státu, což předkladatel téměř doslova uvádí ve věcném návrhu zákona.
Kromě ekonomického hodnocení celého záměru, které je zjevně negativní, je proto nejvážnější výhradou právě skutečnost, že vytvořením obtížně kontrolovatelného úřadu s rozsáhlými kompetencemi a mizivou zodpovědností, se zásadním způsobem oslabuje vliv plátců pojistného dosud proporcionálně uplatňovaný prostřednictvím správních a dozorčích rad zdravotních pojišťoven. Naopak posilováním funkcí Svazu zdravotních pojišťoven lze tento způsob kontroly a řízení posilovat, případně prohloubit reálnou a demokratickou možnost plátců občanů a plátců zaměstnavatelů podílet se na činnosti těchto řídících orgánů.
1999-08-26
Svaz zdravotních pojišťoven
26. 8. 1999
-  -
|
| |
|
| |
